Svobodná věda (I/7)

7.

Minule: Jarten začíná poustevničit a medituje o svém předchozím životě a nadějích do budoucna.

--- --- ---

Jarten seděl před chýší a meditoval. Nějak se nemohl soustředit, cítil se stále hůře a hůře. Poustevnický život mu odpovědi na jeho otázky zjevně nebyl schopen poskytnout. Z přemýšlení ho vytrhl hlomoz na cestě. Projížděl po ní vůz tažený koňmi, zastavil se a dolů z vozu sestoupila starší žena v tmavých šatech. Přišla k Jartenově boudě a hleděla na kněze uplakanýma očima.

Jarten vstal, přišel k ženě, vzal ji za ruku a řekl: „Co se vám stalo, paní, proč pláčete?“

„Zemřela mi dcera, svatý muži,“ utrousila žena mezi vzlyky.

„Nejsem svatý muž. Je mi líto, co se vám stalo. Vaše dcera je jistě v rukou Velkého Tvůrce a nevede se jí špatně.“

„Byla mladá, uprostřed květu, měla se vdávat. Jak může Velký Tvůrce něco takového dopustit?“

„Nikdo neví, jaké cesty osudu mu připravil Pán. Nebojte se a věřte v jeho dobrotu. Někdy se jeho úradky zdají nepochopitelné, sám mám někdy pocit, že něco není v pořádku. Ale nakonec se vždy vrátím k víře a dostane se mi útěchy. Pojďte, požehnám vám.“

Jarten vztáhl ruce a položil je na hlavu ženy, cítil, jak požehnání proudí z jeho rukou, žena vzlykla a pak se její ústa prozářila nepatrným úsměvem.

„Děkuji vám, svatý muži, vidím, že Velký Tvůrce mě ještě neopustil. Jistě je i moje dcera v pořádku, máte pravdu, víra je nade vše.“

„Jděte v pokoji, paní, nechť vás milost Nejvyššího provází.“

Žena se otočila a odcházela k vozu, ještě se obrátila a zvedla ruku na pozdrav. Jarten si uvědomil, že ani nezná její jméno.

Vůz odjel a nastalo opět ticho. Tohle by mi mělo stačit, řekl si Jarten. Proč to nestačí? Proč jsem stále na pochybách?

Rozjímání v lese nestačí, budu se muset poohlédnout po jiném způsobu, pomyslel si Jarten sklesle. Najednou se mu rozjasnila mysl: no ovšem, biskup Klimota z Barnu, ten by mohl pomoci. Je známý svou moudrostí, mnozí kněží se už na něho obrátili a on jim pomohl. Půjde do Barnu.

Ulomil si hůl z větve pohozené na zemi, sebral svůj nepatrný majetek a vyrazil lesem ve směru, kde tušil cestu do Barnu. Když půjde jihozápadním směrem, neměl by zabloudit, koneckonců vždycky se může doptat místních lidí.

Jarten šel lesem, dorazil k silnici a kráčel nahoru kolem zalesněných údolí, slunce svítilo a všude bylo cítit touhu stvoření po životě. Dorazil do obce Hadreny a vyprosil si od místního kněze kousek chleba a vody.

„Jste opravdový poutník, Jartene, nenechal jste se zlákat výhodami civilizace, Velký Tvůrce z vás má jistě radost.“

„Možná má, možná nemá, já nevím. Proto musím do Barnu, děkuji vám za vaši pomoc, pane faráři.“

Potom se vydal Jarten cestou mezi poli do Otredu a pak dále nahoru přes další hřeben, až došel do Galdy, malé vesničky utopené v lesích. Potkal muže v klerice a pozdravil ho.

„Nechť vás provází Velký Tvůrce, pane faráři.“

„Promiňte, pane, s někým jste si mne spletl. Já jsem Trens, kněz církve bohyně Jasny.“

„Bohyně Jasny? On ji ještě někdo uctívá?“ ptal se zmatený Jarten.

„Pochopitelně, pane, dárkyni života je vhodné vždy uctívat s pokorou a láskou,“ řekl Trens a usmál se.

„To jste tedy pěkný kněz, Trensi, ohlupujete lidi svými povídačkami o bohyních, každý přece ví, že jediný Bůh je Velký Tvůrce.“

Trens se zachmuřil a řekl: „Jistě, Velký Tvůrce je pánem vesmíru, paní života je ovšem Jasna, nevím, proč se vám to nelíbí.“

„Já jsem kněz Nejvyššího Jarten a nehodlám tu poslouchat bludy o falešných bohyních.“

„Pokud jste skutečně kněz Velkého Tvůrce, pak jistě víte, že vaše církev toleruje církev bohyně Jasny a nebrání nám vykonávat naše obřady.“

„Já vám nechci v ničem bránit, jen říkám, že nemáte pravdu.“

„Poslyšte, pane Jartene, proč jste vlastně přišel do Galdy? Naše obec je známá svatým pramenem zasvěceným Jasně, uctíváme tu naši paní už spoustu staletí, o žádné misionáře jiné víry nemáme zájem.“

„Nemáte zájem, ale měli byste mít. Jinak vaše duše po smrti nedojdou pokoje, Velký Tvůrce je nepřijme.“

„Kdo vám napovídal takové nesmysly, Jartene? Tohle přece nemůže být přesvědčení kněze Velkého Tvůrce. Lidé na celém světě uctívají spoustu bohů a bohyní a nikomu to nevadí, ani Velkému Tvůrci ne. Všichni bohové jsou jeden Bůh a všechny bohyně jsou jedna Bohyně.“

„V tom, že je jen jeden Bůh, v tom máte pravdu, ale bohyně? Na co by byla nějaká bohyně?“

„Třeba proto, aby svým ženským přístupem chladila hlavy mužů, kteří její existenci popírají. Hlavně je tu bohyně od toho, aby přinášela život do velkého vesmíru stvoření. Vaši biskupové s námi možná nesouhlasí, ale respektují nás, měl byste i vy, pokud skutečně uctíváte Velkého Tvůrce, u kterého není žádná závist a nepřátelství.“

Jarten jen mávl rukou, opřel se o hůl a šel dále dolů podle potoka. Trens se za ním díval a v obličeji se mu zračil smutek. Jarten je jistě moudrý muž a tak hloupě se drží jakéhosi fundamentalistického bludu.