Svobodná věda (I/8)

8.

Minule: Nimus prchá z Huflogova vězení, bere s sebou sošku bohyně Jasny a rozhodne se jet do Akademie v Kremtu za profesorem Golmagnem.

--- --- ---

Na nádraží byla spousta lidí, Nimus si koupil lístek a vyšel na perón. Vlak měl jet za několik minut, zatím se neobjevil a všichni čekali. Najednou se ve dveřích objevili dva muži, rozhlédli se kolem a kráčeli k Nimovi. Jeden z nich vytáhl pistoli a zabořil ji do Nimových zad.

„Magik Nimus?“ zeptal se druhý.

„Copak mi chcete?“ zeptal se Nimus tichým hlasem.

„Máte něco, co nás zajímá. Chce vás vidět náš šéf.“

„Pokud tomu dobře rozumím, je to pozvání, které se neodmítá.“

„Rozumíte dobře, pojďte s námi.“

Muži vedli Nima zpátky přes nádražní halu. Před nádražím ho posadili do auta, řidič prudce vyrazil a mířil přes město někam k západu. Na Negrusově ulici zastavilo auto před velkým domem. Muži odvedli Nima do haly, vzali mu jeho tašku a nechali ho sedět na židli pod dohledem ozbrojeného strážného.

Po několika minutách se objevil jeden z mužů a pokynul Nimovi do dveří na druhé straně haly. V místnosti s velkým stolem seděl vysoký muž v perfektním obleku s knírkem a bradkou a hrál si se soškou bohyně Jasny.

„Zajímavá věcička, pane Nime, ani se vás nebudu ptát, kde jste ji vzal.“

„Když všechno tak dobře víte, proč jste si mne sem zavolal?“

„Všechno po pořádku. Dovolte, abych se vám představil. Jmenuji se Kulmus a vlastním, řekněme, takovou malou magickou manufakturu.“

„A působíte mimo cech magiků, to se cechu jistě nelíbí.“

„Líbí nebo nelíbí, nemají na vybranou, používám, řekněme, dostatečně silné argumenty.“

Nimus mlčel, o Kulmovi už slyšel, prý vládne ve městě mocnou rukou a spolupracují s ním i policisté. Starosta se mu klidí z cesty a městská rada se tváří, jako že Kulmus neexistuje.

„Není vám do řeči, Nime, to nevadí, nepozval jsem vás sem, abyste mi něco říkal, vím dost i bez vás. Tuhle sošku jste sebral jistému magikovi Huflogovi, který s ní páchal všelijaké nepravosti. Je mi jasné, že jde o vzácný magický artefakt, moji zaměstnanci se už postarají o to, aby potenciál této věcičky náležitě využili. Vysmekl jste se Huflogovi z rukou zvláštním způsobem, musím uznat, že máte talent. Použít rotábulum z luminy jako translet, to vyžaduje jasnou mysl a fantazii, máte moji poklonu.“

Kulmus se odmlčel a vyzývavě se na Nima díval.

„Není vám divné, jak to všechno vím a jak vím, že jsem vás měl hledat na nádraží?“

„Pokud to dobře chápu,“ začal Nimus, „použil některý váš magikus možnost dálkového vidění přes všeobecný umtar.“

„Výtečně, máte opravdu fantazii a vyznáte se. Na něco bych se vás přece jen zeptal: má Huflog nějaké slabiny? Pokoušel jsem se ho již několikrát získat, vždycky mé lidi uvede do svých iluzí a drží je tam, dokud jim nedojdou síly při útěku před všelijakými příšerami, toho jeho Kujtrytra nevyjímaje. Tak co, můžeme ho nějak dostat?“

„Nevím. Jeho moc byla do jisté míry závislá na té sošce, bez ní možná nebude schopen udržet pořádné iluze.“

„Výborně, bylo od vás milé, že jste mi poskytl takovou zbraň.“

„Moc bych na to nesázel, pane Kulme, pod Huflogovým domem se nalézá mocná žíla praenergie. Pokud je skutečně dobrý magikus, pak se možná obejde i bez sošky.“

„Huflog není žádný génius, bude se shánět po sošce a udělá chybu. Stejně jako udělal chybu, když zabil Lavana, dříve nebo později na to doplatí. Lavan byl můj přítel, postarám se, aby za jeho smrt Huflog pykal.“

„Obchodník Lavan byl prý stoupencem sekty démona Kujtrytra, říkal mi to Huflog.“

„Každý děláme chyby. Lavan byl příliš ctižádostivý a chtěl pomocí toho démona získat peníze. Místo toho musel nosit peníze Huflogovi. Mimochodem, je ten Kujtrytrus nebezpečný?“

„Asi jako nenabitá pistole, pane Kulme, Kujtrytrus je pouhá iluze vyvolaná magickým uměním.“

Kulmus se rozesmál.

„To je výborné, tak tímhle dostal i mne a mé magiky, úplně jsme mu s tím jeho démonem naletěli.“

Nimus mlčel, nechtěl Kulma příliš dráždit.

„Docela jsme si pěkně popovídali, Nime. Máte moje sympatie, budu přemýšlet, jak s vámi naložit. Zatím vám nabídnu skromnou pohostinnost svého domu. Pochopitelně vás požádám, abyste můj dům neopouštěl.“

Gorila odvedla Nima do malého pokojíku v patře, kde už byla přichystaná svačina. Nimus se posadil ke stolku a v klidu začal jíst. Pokud by ho chtěl Kulmus zlikvidovat, už by to určitě udělal. Pokud ho nechal žít, pak má pro něho Nimus jistě ještě nějakou cenu a tím i naději.