Svobodná věda (I/9)

9.

Minule: Kněz Velkého Tvůrce Jarten putuje do Barnu, aby se poradil s biskupem Klimotou o svém povolání. Setkává se s knězem bohyně Jasny a v rozhovoru jej odsoudí.

--- --- ---

Město Barn přivítalo Jartena obvyklým ruchem, po ulicích se valily spousty aut, lidé procházeli různými směry, Jartenova zanedbaného oděvu si nikdo nevšímal. Jarten prošel centrem a zamířil nahoru ke katedrále. Chvíli se modlil v kostele, potom přišel k budově biskupství a dožadoval se vstupu.

Sekretář biskupa Uken si Jartena prohlížel a vypadal přísně.

„Vy jdete za biskupem? Poněkud netradiční oděv na kněze Velkého Tvůrce.“

„Pobyl jsem teď pár dní jako poustevník v lesích u Harmelu, jdu přímo odtamtud.“

„No dobře, já vás ohlásím.“

Jarten seděl v předpokoji a čekal, biskup byl zaneprázdněn jinými povinnostmi. Sekretář nabídl Jartenovi čaj a sušenky, hladový kněz to přijal s povděkem. Pak se konečně dveře otevřely a Klimota vítal Jartena v krásně zařízené pracovně.

„Ušel jste dlouhou cestu, pane kolego, nechtěl byste se nejprve dát do pořádku? Můžeme vám nabídnout pohostinství, skromné, ale přijatelné.“

„Nechci vám být na obtíž, pane biskupe, mé potřeby jsou spíše duchovního rázu.“

Jarten vyprávěl Klimotovi o svém působení a neschopnosti používat magii, biskup poslouchal a pokyvoval hlavou.

„Takže jste se vydal hledat odpovědi, kolego Jartene, to je chvályhodné. Vidím na vás jisté roztrpčení a netrpělivost, to tak chvályhodné není. Uvažoval jste někdy o vstupu do mnišského řádu?“

„To ne, pane biskupe, vždycky jsem sloužil obyčejným lidem ve farnosti.“

„Možná by pro vás bylo lepší, kdybyste se stal mnichem. Bratři nejsou vázáni nějakými potřebami sloužit Velkému Tvůrci pomocí magie, slouží mu prostými modlitbami a prostým životem.“

Jarten v zamyšlení mlčel, biskup pokračoval v hovoru.

„Stát se poustevníkem je příliš obtížné, zvláště v dnešní době, kdy lidé navykli materialistickému způsobu života a svatého muže nikdo nepodpoří. Mnišský řád poskytuje soukromí k modlitbám uprostřed běžné práce. Doporučuji vám, abyste navštívil klášter v Rakratu. Působí tam starodávný řád Žehnajících, opat Yzmit je velice moudrý muž, který přijme každého potřebného. Nemusíte hned do řádu vstupovat, stačí, když se na pár dní nebo týdnů uzavřete do svého nitra a budete při tom zabezpečen po materiální stránce.“

„Myslel jsem, že mi poradíte vy, pane biskupe,“ řekl zklamaně Jarten.

„Má rada zní navštívit klášter, jakékoliv zbrklé hodnocení vašeho stavu z mé strany by bylo nepoctivé. Řekl jste mi o vašich problémech, ve kterých já osobně nenalézám překážky k životu zbožného kněze. Vy si ale potřebujete sám odpovědět na otázky, které vás trápí. Věřte mi, že jedině vaše poctivé rozjímání v klášteře může pomoci, jděte v pokoji.“

Biskup vzal Jartenovu hlavu do dlaní a požehnal mu, Jarten pak dostal večeři, mohl se umýt a odpočinout si přes noc. Druhý den ráno vyrazil na další cestu, pěšky podle hlavní silnice do klášterního městečka Rakratu.