Svobodná věda (I/13)

13.

Minule: Jarten medituje v klášteře, ale míru se mu nedostává. Zdá se mu každou noc sen, v kterém ho navštěvuje bohyně Jasna a přesvědčuje ho o své skutečné existenci.

--- --- ---

Sen o Jasně se zdál Jartenovi každou noc, Jarten byl jako šílený, chodil pozdě na modlitby, nevěnoval se své práci na zahradě, málo jedl a celkově zpustl. Opat Yzmit si toho všiml a při nejbližší příležitosti pozval Jartena do své kanceláře.

„Člověče, Jartene, co se to s vámi děje? To vás tak trápí otázky víry a kněžství?“

„Ne, bratře opate, mám divoké sny. Nemohu se toho zbavit, nejlepší by asi bylo, kdybych zemřel.“

„Ale no tak, to je řeč kněze Velkého Tvůrce?“

„Je to šílené, bratře opate. Zdá se mi o bohyni Jasně, každou noc mi opakuje stejný vzkaz. Vůbec nehledí na to, že v ni nevěřím.“

„Jasna? Vám se zdá o Jasně? To je zajímavé, jak vypadá?“

„Jako rozevlátá postava v dlouhých šatech, když pozdvihne ruce, vypadá jako anděl.“

„Splývavé roucho modré barvy, bílá kapuce na vlasech, bosé nohy, žehnající ruce?“

„Ano, to je přesný popis. Moment, jak to víte?“

„Jartene, moudrost světa nespočívá jen v našich svatých knihách. Studoval jsem srovnávací teologii, zabýval jsem se kulty vzdálených zemí, naše domácí Jasna nebyla výjimkou. Podle toho, jak bohyni popisujete, jde o zvláštní podobnost s popisem jiných vizionářů. Už jste někdy viděl nějaké vypodobnění této bohyně?“

„Ne, neviděl, nezajímal jsem se o jiná náboženství.“

„Což byla možná chyba. Kdybyste Jasnu znal, nebyla by pro vás noční můrou, kvůli které chcete ukončit život. S největší pravděpodobností se vám dostává pravého zjevení. No tak, vzchopte se, jste přece Boží muž.“

Jarten se opřel o rám dveří a cítil, jak se o něho pokouší mdloba. Yzmit nalil trošku vody z karafy do sklenice a podal sklenici Jartenovi. Ten se napil a cítil, jak znovu získává pevnou půdu pod nohama.

„Co mám dělat, bratře opate?“

„Nevím, s něčím podobným jsem se dosud nesetkal. Říkáte, že vám Jasna opakuje vzkaz? Pro koho je určen?“

„To mi nikdy neřekne přímo, prý to v pravý čas poznám.“

„Zkuste jí říci, že její úkol přijímáte a vzkaz podle možností předáte. Možná pak sny skončí. Je mnoho věcí mezi nebem a zemí, mnoho se může stát těm, kdo jsou zvláště citliví na duchovní volání. Nesmíte se bát, ani když půjdete údolím stínů smrti, Velký Tvůrce vás neopustí. Mějte vždy na paměti, že on je stvořitelem všeho včetně božstev, která lidé mimo jeho samého uctívají. Velký Tvůrce je pánem světa, každý tvor před ním musí sklonit hlavu. Jasna sama ho respektuje a bude proto respektovat i vás. Jděte v pokoji.“

Jarten se odebral do své cely a oddal se rozjímání. Poprvé od začátku zjevení se mu podařilo soustředit mysl. V noci se ale sen opakoval a nepomohlo ani ujištění bohyni, že její vzkaz předá.