Svobodná věda (I/14)

14.

Minule: Nimovi se daří husarský kousek, kdy jeho iluze připraví čistý kormat. Kulmus ho jmenuje vedoucím svých magiků a chce po něm, aby vyráběl mocné amulety vymyšlené Ragludem.

--- --- ---

Práce na amuletech byla náročná a Nimus se stále učil nové věci. Z jedné strany ho nová práce naplňovala, z druhé strany cítil, že trpí jeho schopnosti medika a jeho klientela si už jistě našla někoho jiného. Dodal Kulmovi dva amulety podle domluvy, prověrka jejich schopností na jednom z Kulmových mužů dopadla dobře, muž přežil bez zranění. Kulmus si Nima zavolal k sobě.

„Nime, jste opravdu výjimečně schopný a já vaše schopnosti náležitě ocením. Řekněte si o jakoukoliv věc a já vám ji splním.“

„Rád bych se vrátil ke své práci medika, pane Kulme.“

„Tak tohle vám splnit nedokážu. Nime, vezměte rozum do hrsti a uvažujte. Je lepší být obyčejným medikem, který léčí podřadné choroby bezvýznamných lidí, nebo šéfem skupiny magiků, který má všechno, na co si vzpomene?“

„Musím uznat, že podmínky práce u vás jsou nadstandardní, o tom není sporu. Mnoho jsem se tady naučil, nemám problém práci zvládnout. Jenže vaše manufaktura nepracuje tak docela podle regulí, které diktuje cech magiků, jehož jsem členem.“

„No ovšem, ten váš cech. Profesní organizace se středověkým způsobem existence, velmi úctyhodná a starobylá. Dnešní doba míří jinam, přeje novým způsobům organizace. Král Grozmar III. vydal dekret o svobodném povolání magiků, nikde se tam nepíše o cechu. My nejsme někde mimo zákon, pouze pracujeme jinými metodami, než staří magikové. Je to špatné?“

„Já nevím, pane Kulme, byl jsem v Akademii vychován jako bakalář svobodných magických umění se samozřejmým zařazením do cechu, kde můžu očekávat další postup. Nové metody jsou možná skvělé, jen já jsem tak trochu ze staré školy.“

„Nime, já vám nerozumím. Nicméně nabídl jsem vám svoji přízeň a vaše názory nebudu hodnotit. Rozmyslete se a pak mi řekněte, jakou prémii za vaše služby požadujete. Rozumným požadavkům můžu kdykoliv vyhovět.“

Nimus šel do své pracovny a přemýšlel nad mafiánovou nabídkou. Co si může přát obyčejný magikus, kromě uznání ve svém společenství?

Další den ráno se Nimus už vůbec nerozpakoval a napsal dopis profesoru Golmagnovi: „Pane profesore, mám zajímavý artefakt, který bych vám rád poskytl na posouzení. Nimus, magikus medikus, Harmel.“

Položil papír na stůl, vzal do ruky váleček telexu, vyslovil formuli a jméno profesora, přejel válečkem po papíře a pak se šel věnovat jiné práci. Odpoledne ležel pod telexem svitek kormatové fólie s jednoduchým vzkazem: „Přijeďte za mnou, Golmagnus.“

Po práci vzal Nimus sošku s sebou domů a přestože nebylo obvykle možné v okolí Akademie zaparkovat, vzal si tentokrát auto a odjel do Kremtu. Auto nechal v ulicích města a šel kolem řeky nahoru k mohutné budově Akademie magických umění. Čtyři věže v rozích stavby oznamovaly světu, že jde o významnou budovu, kterou není možné jen tak přehlížet.

Pracovna profesora Golmagna byla v zadním traktu, Nimus prošel nádvořím a vystoupil nahoru po starobylém schodišti. V předpokoji profesora seděla sekretářka, která se po uvítání Nima protáhla klíčovou dírkou do pracovny profesora. Šlo o bezchybnou iluzi živého člověka, Nimus věděl, že takové legrácky profesoři rádi provozují, aby si zajistili respekt studentstva.

Golmagnus vyšel ze dveří a vítal Nima: „Zdravím vás, Nime, už je to hezkých pár let, co jsme se neviděli. Pojďte dál. Takže vy jste se dal na medicínu? Přes vaše analytické schopnosti? Máte pravdu, medicína je svým způsobem taky analytická věda. Co pro mě máte?“

Nimus vytáhl sošku a vyprávěl Golmagnovi o svých pokusech a zjištěních včetně popisu iluze, která byla schopná připravit kormat.

„Tak iluze magika, která extrahuje kormat z umtaru? Tenhle vtípek jsem nikdy v praxi neviděl. Prý to uměli staří magikové za vlády Randolfa I. Říkáte, že tahle soška něco takového umožňuje? Jasna, bohyně, no ovšem, jistě je to velice stará práce. Máte pravdu, kormat to není, budu to muset prozkoumat podrobněji. Můžete mi ji tu nějaký čas nechat? Pochopitelně si zaregistruji váš amulet, abych vám mohl kdykoliv podat zprávu. Nebo stačí váš telex? Jak si vyberete, nechám to na vás.“

Golmagnus se odmlčel a šibalsky se usmíval na Nima.

„Nechám to na vás, pane profesore. Amulet vám půjčím, sošku vám tu nechám. Ale budu si ji muset brzo vzít zpět. Patří jednomu vlivnému člověku, který by mi mohl způsobit problémy.“

„No ovšem, jde o vašeho klienta, rozumím, u mě bude naše malá bohyně v bezpečí. Nikomu ji nebudu ukazovat, nechám si ji tady, není lepšího hlídače, než můj džin. Jak se vám líbila? Udělal jsem ji podle jednoho starého obrazu komtesy Raveny z Mariborny, krásná žena a prý byla i výjimečně inteligentní. Což pochopitelně od svého džina požaduji především. Mějte se pěkně, Nime, brzy vám dám vědět. Na shledanou.“

Nimus vyšel z pracovny, usmál se na „komtesu“ a zamířil do města. Golmagnus měl svoji běžnou povídavou náladu, což svědčilo o jeho dobrém rozmaru, Nimus nechápal, proč se návštěvy u profesora obával.

Ráno si všechny magiky povolal Kulmus a řekl jim, že je třeba urychleně zlikvidovat Hufloga, protože se začíná stále více plést do politiky a hrozí nebezpečí změny vlády na harmelské radnici, což Kulmus vůbec nepotřebuje. Nimus byl jmenován vedoucím přepadu, spolu s magiky vyrazila i početná skupina Kulmových goril. Malá armáda se přesunula do Mastexu a obořila se na Huflogův dům.

Huflog se však překvapit nenechal. Okamžitě se před všemi útočníky objevily iluzorní kasematy, zahrada se změnila v podzemní kobky nějakého hradu, ze všech stran vylétali ptáci a dráčci, kteří klovali a kousali, nebýt amuletů, došlo by Nimovo družstvo brzo značných šrámů. I tak to ovšem bylo vrcholně nepříjemné, Huflog zjevně na pořádnou iluzi nepotřeboval žádný speciální artefakt.

Kdyby měl Nimus sošku, mohl by iluzi vyrušit a Huflog by možná padl. Místo toho se ocitli Kulmovi muži v pasti a Huflog je pohodlně odrazil. Samotný Nimus se zamotal do iluze natolik, že nemohl najít cestu ven. Nebyla to náhoda, už na něho čekali.

Spoutaný Nimus byl předveden před Hufloga.

„Nimus, zloděj Nimus,“ říkal přísně Huflog. „Já mu nabízím práci a on uteče ke konkurenci, ukradne mi nejmocnější translet a ještě se odváží útočit na můj dům. Co mi k tomu řekneš, ty magické nedochůdče?“

„Co mám říkat? Jsi schopný, Huflogu, ale já jsem tě už jednou dostal, nebojím se tě.“

„Tak, ty se nebojíš? Jsi hlupák Nime. Dnes v noci se koná seance našeho kultu a já jsem svým ovečkám řekl, že potřebuji Kujtrytra obměkčit nějakou lidskou obětí. Měl jsi vidět jejich obličeje, jak se báli, na koho z nich že padne můj hněv. Nemuseli se bát, budeš to ty, koho zabijeme. Když jsi tak pěkně přišel, nemůžeme tě odmítnout.“

Nimus byl odveden do sklepní kobky, tentokrát zde nebyla žádná lumina, pouze pryčna, na kterou se mohl posadit. Tohle vypadá bídně, pomyslel si. Kulmus ho jistě ztratí nerad, jenže Huflog měl před harmelským mafiánem stále náskok. Amulet a ostatní předměty z kapes mu Huflogovy gorily samozřejmě zabavily. Seděl a čekal na nevyhnutelné. Už byla skoro půlnoc, když se najednou v kobce objevilo jiskření kormatu a vedle Nima se materializovala postava profesora Golmagna.

„To jsem si mohl myslet, Nimusi, že budete mít potíže. Hned jak jsem zjistil, že amulet nevisí na vašem krku. Pojďte ke mně. Jdeme domů.“

Golmagnus opsal transletem kruh kolem sebe i Nima a vyslovil formuli teleportu. V okamžiku se ocitli v pracovně profesora na Kremtské Akademii. Džin s podobou komtesy stál u stolu a klidně si celý děj prohlížel na profesorově visiu.