Svobodná věda (I/19)

19.

Minule: Jarten je u své poustevny zadržen spolu s mágem Hredelem a dopraven do rezidence Kulma. Stejným směrem míří i Nimus.

--- --- ---

V hale potkal Nimus Jartena, který právě mířil ke Kulmovi pod dohledem jednoho strážného.

„Vás znám,“ řekl Nimus, „vy jste ten muž z parku.“

„To bylo tak dávno. Já jsem Jarten, kněz Velkého Tvůrce.“

„Mé jméno je Nimus, magikus medikus.“

Strážný postrčil Jartena a ten vklopýtal do Kulmovy pracovny. Nimus čekal venku, chtěl s Jartenem ještě mluvit.

„Tak jsem volný, pane Nime,“ řekl Jarten.

„On vás tu držel?“

„Ano, poslední dobou zažívám samé šokující okamžiky.“

„Poslyšte, pane Jartene, má tu takový problém. Církev bohyně Jasny mne prohlásila veleknězem a já nevím, co si mám počít. Možná mi poradíte, když jste kněz.“

„Jasna? Bože můj. Už zase Jasna,“ řekl Jarten a sklonil hlavu.

„Proč se děsíte? Něco jsem vám udělal?“

„Vy ne, Nime, vy ne. Jasna. Pronásledovala mě ve snech, přestože jsem vlastně v její existenci nevěřil. Říkala mi, že musí být vytvořena iluze člověka, který má na rukou krev. Rozumíte tomu?“

„Iluze, co má na rukou krev? No ovšem, to by mohlo být řešení. Pojďte se mnou, pane Jartene.“

Nimus odvedl Jartena do pracovny a usadil ho do své židle. Ten se rozhlížel a ničemu nerozuměl.

„Dobrá, vytvoříme iluzi, co bude mít na rukou krev,“ řekl Nimus.

Vzal do ruky translet a vyslovil magickou formuli, potom další a další, až se před oběma muži začala formovat postava muže, který částečně připomínal Nima.

Nimus opsal transletem kruh a řekl: „Ty jsi Kalmus.“

Iluze přikývla.

„Jdi do Mastexu a postav se před dům Hufloga.“

Iluze přikývla.

„Pokud se tě bude někdo ptát, kdo tě posílá, řekni, že Kulmus.“

Iluze přikývla.

„Teď jdi,“ řekl Nimus a namířil na iluzi translet.

Kalmus vyšel ze dveří a zmizel.

„Co to bylo?“ vydechl Jarten.

„Iluze, co má na rukou krev. Policie ho zatkne pro vraždu Hufloga. A možná ho obviní i z vraždy Kulma. Právě mi došla trpělivost.“

Nimus vzal do rukou sošku a vyslal kletbu na Kulma, Jarten jen přihlížel. Nimus vyšel do chodby a zabušil několikrát na dveře. Ostatní magici vyhlédli a dívali se na svého šéfa.

„Vážení, možná vám to nebude milé, ale našeho pana šéfa Kulma právě potkala nehoda. Nemá už nad vámi žádnou moc, můžete tu zůstat a čekat na policii, nebo jít kam chcete, já osobně odcházím.“

„Co se stalo Kulmovi?“ chtěla vědět Evrena.

„Zjistil, že vlčí amulet je k ničemu. Ty, Evreno, zmiz co nejdříve. Byla jsi známá svou náklonností ke Kulmovi, mohlo by ti hrozit nebezpečí.“

„Za to může ten chlapík vedle tebe?“ zeptala se Evrena.

„Pan Jarten za nic nemůže. Dělejte si co chcete, máte svobodu.“

Nimus vyšel před budovu a nic nedbal na nenávistné pohledy Evreny. Jarten šel s ním.

„Co jste mu udělal?“ ptal se Jarten.

„Komu? Kulmovi? Jen jsem na něho seslal kletbu šílenství. Nakonec jsem jeho život ušetřil. Možná kvůli vám. Nechtěl jsem někoho zabít před očima kněze.“

„Co teď budete dělat?“

„Pojedu do Galdy, když jsem ten velekněz. Musím jim vrátit sošku jejich bohyně, když nic jiného. Pojedete se mnou?“

„Myslíte, že bych měl?“

„A proč ne? Když s vámi Jasna rozmlouvala, jistě vás přijmou i její stoupenci.“