Svobodná věda (I/21)

21.

Minule: Nimus a Jarten jedou společně do Galdy, kde je rozpoznán jako pravý velekněz Jarten, a tomu se také dostane zjevení bohyně Jasny, spráskaný Nimus odjíždí zpět do města.

--- --- ---

Nimus sundal ze dveří cedulku s oznámením o své dovolené a chystal se obnovit praxi medika. Říkal si, že někdo snad přeci jen přijde, žít jen z ušetřených špinavých peněz od Kulma se mu nechtělo.

Prvním klientem byl mistr Getalk.

„Vítám vás, mistře, snad nemáte nějaký zdravotní problém?“

„Ani ne, Nime, přišel jsem za vámi, když jste už ukončil svoji dovolenou, abych vás pozval na zítřejší večer na zasedání komise cechu. Těšíme se na vás, věříme, že se stanete ctihodným mistrem.“

„Tohle snad… No chtěl jsem říci, že nejsem připravený, tak rychle…“

„Ale no tak, Nime, vy jste přece připravený na všechno. Mimochodem slyšel jste o tom Huflogovi? Prý ho ranila mrtvice. Anebo ten Kulmus, prý se zbláznil. Policie pochytala všechny ty jeho pochybné muže, nejspíš si všichni oddechli. Nebudu předstírat, že je cechu těch pánů líto. Tak co mi k tomu řeknete?“

„Tedy, mistře, já nevím…“

„Nime, Nime, na takovou práci musí mít jeden žaludek, a to vy nemáte. Nebudu vám tu veřejně děkovat, celé město si o vás povídá, to vám musí stačit. Vy se prostě musíte stát mistrem, jinak bude náš cech vypadat jako spolek závistivých klevetnic.“

„Dobře, mistře, přijdu zítra, v kolik hodin?“

„V sedm večer v našem sále. Něco si připravte, pro forma musíte něco předvést, však vy si poradíte.“

Dopoledne bylo klidné, zato po obědě se do Nimovy pracovny hrnuly zástupy klientů. Přicházeli k němu hlavně lidé, nad kterými praktická medicína už zlomila hůl. Nimus se snažil, zázraky však dělat nemohl, takže někteří odcházeli s nepořízenou. Přesto se mu podařilo pomoci několika lidem, u kterých alespoň zlikvidoval vnější příznaky a oddálil nevyhnutelné. Nimova pověst bijce mafií a zázračného léčitele se už rozšířila i do okolních vesnic a dokonce k němu přijeli lidé z Kremtu.

Když druhý den vcházel do síně magiků, ani necítil větší napětí. Ten tam byl zamlklý mladík, který sice žil hrdostí své profese, ale občas se dopouštěl chyb a nepozorností. Jeho pracovní kabát byl vyčištěný, modrá hvězda na klopě probleskovala hedvábným jasem a zlatý hádek na holi svítil jako nová lumina.

„Vážené dámy, vážení pánové,“ začal Getalk, „přivítejme bakaláře magických umění Nima, který je kandidátem na mistra svobodného cechu magiků. Pane Nime, dokažte nám, prosím, že vaše kandidatura je opodstatněná.“

Nimus si odkašlal, soustředil se, vzal do ruky nový translet a pronesl řídícím hlasem několik magických formulí. Potom namířil translet na svoji levou dlaň, kde se objevila hrudka hmoty, která se zatřpytila ve světle lumin v sále. Komise ani nedutala. Nimus předal hrudku Getalkovi. Ten vzal do ruky translet a začal hrudku zkoumat.

„Dámy a pánové,“ řekl Getalk a pot mu orosil čelo, „není pochyb, pan Nimus nám právě připravil čerstvý kormat extrakcí z umtaru.“

Podal hrudku dalším členům komise, stará mistryně Tleva zkusila kormat hníst v ruce, přejížděla přes něj transletem a odmítala uvěřit.

Když se celá komise přesvědčila o pravosti vzniklého kormatu, vyhlásil Getalk slavnostně: „Není pochyb, přivítejme v našem středu mistra magických umění Nima.“

Potom Getalk vstal a připnul Nimovi doprostřed modré hvězdy na klopě malou zlatou hvězdičku.

Když bylo po zasedání komise, vzal Getalk Nima stranou.

„Kolego Nime, tohle jste neměl dělat. Už tak o vás všichni mluví, nyní abych se i já třásl, že mne nahradíte v čele komise.“

„Ale tohle jsem nezamýšlel, mistře, chtěl jste, abych něco předvedl…“

„Tak za prvé: teď mi už neříkejte ‚mistře,‘ jste taky mistr, takže jedině ‚kolego.‘ A za druhé: v tomto městě není mistra, který by uměl extrahovat kormat, kromě vás. Příště vám bude slušet více pokory, příliš mnoho pozornosti budí závist a přináší nepřátele. Pamatujte si to, kolego.“

Nimus odcházel domů v poněkud rozpačité náladě, Getalk měl pravdu, příliš mnoho pozornosti škodí.