Paralelní svět-II-4

Nadporučík Mirek Vincent střídavě hleděl na obrazovku monitoru na palubní desce i na postavy gestapáků a německých vojáků na ulici. Díky miniletadélku, co dálkově ovládal, a které stálo ve vzduchu nad domem, z něhož se ozývala střelba, viděl na monitoru rentgenově vnitřek domu. V tu chvíli mohl jen bezmocně přihlížel, jak se jeho dva kolegové dostávají do přestřelky s Němci.
Podplukovník Michal Novotný se rychlým přískokem vrhl ke zdi sklepa za starou skříň. Současně kolem ní prolétlo několik kulek a jiné se do ní zaryly. Vzápětí povysunul levou ruku zpoza skříně a vystřílel zbytek zásobníku pistole. Obratně zasunul do zbraně plný zásobník a hned se odrazil nohama, aby se zároveň rukama chytl okraje zdi před sklepním okénkem. To bylo, jak si už před tím všiml pootevřené. A on jej prudce otevřel, načež jím rychle vylezl na dvůr. Hbitě se poté odvalil do strany, aby se o chvíli později dvorkem rozlehly výstřely. Přitom zahlédl v okénku záblesky, které znamenaly palbu Němců. Pak si pohotově na oči nasadil brýle pro noční vidění. Dvůr byl podlouhlý a na jeho opačném konci spatřil průjezd zavřený vraty. Podél kůlny a složených prken se k němu rozeběhl. Přes rameno se zároveň zadíval za sebe a uviděl, jak první dva vojáci vylézají okénkem na dvůr. V běhu se přikrčil, přičemž se trochu pootočil a namířil pistoli na Němce. Poté několikrát stiskl spoušť.
Major Karel Pokorný vybíhal schodiště do posledního patra, když tu náhle nad schody zahlédl postavu, která svírala v levé ruce pistoli. Prudce uskočil do strany a vzápětí třeskly dva výstřely. Jedna kulka mu prolétla kolem levého boku a druhá jej škrábla na hřbetu pravé ruky. I on na muže vystřelil, ale ten hbitě uskočil, načež běžel dále do strany na schodiště vedoucí k půdě.
„To není gestapák! To je někdo z nájemníků!“ ozval se v naslouchátku, co měl v uchu, hlas nadporučíka, který viděl, jak onen muž vyběhl rychle z jednoho bytu na patře.
„Ježišmarja! Von mě považuje za gestapáka!“ řekl do mikrofonku zabudovaném v límci kabátu. Přitom se rychle přemístil od zábradlí ke zdi, u niž se přikrčil. A to proto, že zahlédl o něco níže na točitém schodišti běžet vojáka, který namířil pušku jeho směrem. Vzápětí se chodbou rozlehly výstřely, načež se dvě kulky zaryly do zdi nad hlavou skrčeného Pokorného. Ten se poté prudce nadzvedl a vystřelil skrz zábradlí na Němce. Voják také vypálil. A jím vystřelená kulka se majorovi otřela o levé ucho. Sotva si to uvědomil vystřílel všechny zbylé náboje v zásobníku pistole. Pak uviděl, jak německý voják sebou cukl a upustil pušku. Ta dopadla na schody, přičemž se on opřel o zeď, po niž se pozvolna sesul na schodiště. Současně uslyšel dupot dalších Němců, a tak rychle vyběhl do dalšího patra. Poté co nejrychleji za krvácení z ruky a ucha doběhl po schodech ke dveřím půdy.
Tou dobou podplukovník rychlou střelbou vyprazdňoval zásobník pistole. První voják, co se dostal na dvůr byl zasažen a zhroutil se na zem. Druhý pohotově vypálil, ale díky tmě kulky Novotného minuly a zaryly se do kůlny. Podplukovník měl tu obrovskou výhodu v brýlích a zasáhl i druhého Němce. Hned poté několika dlouhými skoky při zdi vběhl do průjezdu. Opět bleskově vyměnil v pistoli prázdný zásobník za plný a dvakrát vystřelil do zámku dveřních vrat. Zároveň za ním zaznělo několik výstřelů a on pocítil bolest v levém rameni. Vrhl se rychle na zem a v leže se zatnutými zuby vypálil zbylé náboje, co měl v zásobníku. Přitom přes napřaženou pravou ruku, v níž svíral pistoli, hleděl na vojáka, který přikrčeně běžel podél zdi. Ten zasténal a chytl se za hruď, načež bezvládně padl na zem. Co nejrychleji poté vsunul do pistole plný zásobník a opět zalícil.
„Prorazím ty vrata!“ uslyšel v naslouchátku hlas nadporučíka, který vše stále sledoval přes monitor. Pak autem, které stále chránila clona proti spatření a hluku, dojel na ulici do míst, kde byl onen průjezd. V těch místech u chodníku žádný automobil neparkoval, a tak zacouval k chodníku na opačné straně. Poté se rozjel velkou rychlostí na vrata. Zároveň byl nucen zrušit ono ochranné pole a automobil spatřili Němci, kteří zrovna vbíhali do ulice.
KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI