Rozum a srdce

Sydney Hopkinsová stále u okna a zamyšleně vyhlížela ven. Pohled na noční přístaviště, které bylo jen přes ulici, ji uchvátil.
,, Pro všechno na světě, co tam můžeš vidět?" zajímal se vysoký světlovlasý muž. James Hopkins. Jeden z nejlepších herců té doby. Noviny se doslova rvaly o to, kdo o něm otiskne jakoukoliv zprávu, slečny při pohledu na něj omdlévaly. On se tomu jen usmíval. Líbil se mu život svobodného a žádaného mládence. Nechtěl se vázat. Ano, takový byl Sydniin bratr. Stejný jako jejich matka. Pohledný, poletující a také trochu arogantní. Sydney se bezděky zachvěla. Na svou matku moc dobré vzpomínky neměla.
,, Přemýšlím," odpověděla pomalu. ,, jaké to asi zítra bude!"
,, Stejné jako na každé lodi," odvětil James ledabyle a natáhl se po své sklenici s whisky. ,, Možná to je největší loď na světě, možná tam budou nějaké mladé a krásné ženy, tedy promiň, v tém případě svobodní a majetní muži, ale jinak je to loď jako každá jiná. Kajuty, kormidlo, vraní hnízdo a jídelny!" Sydney si povzdechla.
,, Ty mi musíš vždycky všechno pokazit, že?" Aniž by čekala na odpověď, odlepila se od svého místa a začala přecházet po pokoji. Jamesovi tímhle gestem velmi připomínala otce.
,, Proha, Syd," řekl. ,, Copak si nemůžeš alespoň na chvíli sednout, jak se to sluší na dámu tvého věku?"
,, Vždyť si o pět hodin starší než já," pronesla s humorem. ,, Proč bych tě měla poslouchat?"
,, Ten tvůj sarkasmus se ti jednou vymstí, sestřičko. Ne nadarmo otci pořád opakuji, že bys měla pomýšlet na zasnoubení!" Její oči zvážněly.
,, Bez lásky se vdávat nebudu," odvětila stroze.
,, Láska je komfort, který si v této době nemohou dovolit ani ti nejbohatší," odporoval bratr. ,, Ale já opravdu nejsem ten pravý, s kterým by ses o tomhle měla bavit!" Matka zemřela šest let po porodu, guvernatku nikdy neměla, ale zato s otcem prolézala hromady starých knih, zkoumala hvězdy a často cestovala za hranice, pomyslel si vduchu.
,, Tohle opravdu nemá cenu," souhlasila Sydney. ,, Připadám si jakobych slyšela matku!" Tahle debata nikam nevede, došlo Jamesovi, a proto ji rázně ukončil:
,, Měla by sis jít lehnout. U večeře sis přeci stěžovala, jak jsi unavená. Zítra opravdu nemůžeš vyspávat do jedenácté hodiny!" Chladně ho políbila na tvář. Ani nepopřála dobrou noc. Pouze dveře se za ní poměrně hlasitě zabouchly. James nad tím jen zavrtěl hlavou a znovu se natáhl po skleničce.