Elein II.

Okamžitě po příchodu si Elein všimla již nachystané koupele. Z horké vody ke stropu líně stoupaly táhlé provazce páry. Spokojeně se usmála a věnovala děkovný pohled své služebné. Raději se ani neptala, jak mohla vědět, že se ze svého pokoje odporoučí tak rychle. Možná, že to bylo v posledních dnech tak časté, až si toho ostatní začali pomalu všímat.

Ale dnes už opravdu neměla sílu přemýlšet nad svými, často ukvapenými, činy. Zašla za plachtu a začala se pomalu svlékat, spousta spodniček tvarujících sukni vyšívaných vínových šatů, o něco více různých šperků a doplňků, které dotvářely už tak úžasné šaty královny.

Její další kroky mířily k horké vodní lázni, na kterou se celý den tak vroucně tešila. Zrovna když vycházela zpoza plachty, služebná Selen vylévala vědro s horkou vodou do její koupele.

,,Vypadáte v posledních dnech nějak unaveně ... " změřila si Elein zkoumavým pohledem a aby to nevypadlo, že na ni příliš civí, uhnula pohledem a odporoučela se poskládat osušky.

,,Máte pravdu .. celý tenhle snobský život mě začíná unavovat .. " vyřkla téměř šeptem a doslova se svezla do uvolňující koupele. Znaveně zavřela očia vychutnávala si horkou vodu doplněnou o aromatické byliny, které laškovně povzbuzovaly její smysly.

,,Snad mi nechcete tvrdit, že je život královny až tak strašný .. " pousámala se Selen a s krátkým povzdechem pohlédna na své ruce plné mozolů. Opravdu své paní záviděla. Sice neznala tak plně její osobní život, ale i kdyby byl sebe horší, ten luxus ho jistě vynahradil. Dle ní to byla velmi hrdá a charismatická osoba. Měla své vlastní vize a plány na spokojený život a to možná bylo kamenem úrazu. Tak nové a odvážné myšlenky se v jejich době a snad i postavení vůbec nepřipouštěly. Kdyby ona byla královnou, jistě by byla velmi spokojená.

,,Velmi mne ponižuje ta podřízenost ženy .. máme snad v dnešní době vůbec nějakou svobodnou vůli? Jsme jen služky v domácnostech, rodičky dětí odsouzené k věčnému životu u plotny .." na malou škvírku pootevřela oči a pohlédla skrz purpurové závěsy, které oddělovaly koupel od zbytku místnosti, k protější stěně, kde služebná urovnávala osušky.

Selen mlčela. Velmi dobře si uvědomovala pravdivost jejích slov. Ona sama má doma tři děti s obtloustlým sedlákem, kterému už dnes nestojí ani za pár prohozených vět. Raději si proto našla práci zde na zámku, aby se mohla dostatečně odreagovat od svého ponurého a tak všedního života tou nekonečnou spoustou přepychu, vznešenosti a v neposlední řadě i vzdělaných mládenců, které jí skýtal život služebné na zámku.

Jakmile opět pomyslela na jiného muže, raději bolestně zkousla spodní ret. V tom se za závěsem jen pár kroků od ní ozval šramotivý tichý zvuk. Mírně se vylekala a raději šla místo oparně zkontrolovat. Myší je tu na zámku spousta, semtam se objeví i jiná havěť a její prací je i případně zneškodňovat tyhle nevítané hosty. Lehce prsty odtáhla závěs a pohlédla do tmavého kouta místnosti. Krve by se v ní nedořezal ..

Seděl tam mladík, rozcuchané delší hnědé vlasy, plátěné černé kalhoty doplněné o vysoké a těžké boty. Odtáhl si od těla bílou košili promočenou od deště a zářivě se na Selen usmál.

Ještě více v ní hrklo. Jak, jak to mohl udělat?! Jestli ho tu královna najde, okamžitě je oba dva vyhostí z hradu. Tohle byla prostě nepříjemná a hlavně nepřípustná situace .. aniž by to sama chtěla, začala v obličeji nezdravě blednout.

" Pššt .. krásko .. " laškovně na ni mrknul a ukazováček prstu si přiložil na plné rty.Vytřeštila na něj oči a stále se nemohla ani pohnout. Jak se může takhle chovat?

Úsměv mu z tváře nemizel ani poté, co pohlédl do očí vyděšené služebné. "Neměj strach, počkám .. vedle v pokoji .. " opatrně se zvedl do dřepu a vyhlédl spoza okraje závěsu. Spatřil jen koupající se královnu, která jim očividně nevěnovala pozornost. Spokojeně se pousmál a riskantně vystartoval k protější zdi, kde byly i dveře do pokoje služebné.

"NE .. " hlesla bezmocně Selen, bohužel však příliš pozdě. Mladík opustil svůj dosavadní úkryt a na cestě k jejímu pokoji a cestou převrhl i vzácnou dózu s olejem.

Ticho.

Bohužel však velmi krátké. Dveře od jejího pokoje zacvakly a ozval se Elenin hlas: " Selen, copak se stalo?" napřímila hlavu, aby co nejlépe viděla do ponuré části místnosti. Doslova nesnášela zvuky rozbíjejících se věcí.

"Já jen .. rozbila jsem dózu, omlouvám se .. prosím odpusťte ... " klekla poníženě a urychleně začala sbírat střepy na podlaze.