Norfret (1. kapitola)

Chtěla bych jen upozornit, že román je "pouze zasazen" do starého Egypta. Prostředí hraje jen kulisy, které mají celý příběh pouze podtrhnout, a proto se omlouvám za případné nesrovnalosti (z historického hlediska).

23. rok vlády faraona Amenhotepa III.

Chodbou se ozval tlumený ženský výkřik. Za jiných okolností by takový hluk upoutal pozornost, ale dnes v noci tu nikde nebylo ani živáčka. Na Kheky byl vždy spoleh a její paní to moc dobře věděla. Dnes v noci Kheky čekalo ještě spoustu práce. Byla si dobře vědoma toho, že dítě, které je na cestě na tento svět, musí zmizet. Její paní by nikdy nedovolila, aby se do posvátné krve přimíchala krev smrtelníka. Její oddaná služebná proto musela podstoupit mnohá rizika.
Stará služebná spěchala chodbou s horkou vodou a bílým plátnem. Potila se a to nejen proto, že bylo takové horko. Kdyby je při tom, co se právě chystají udělat, chytili, znamenalo by to velmi pomalou a bolestnou smrt. Po pár metrech musela otrokyně zastavit a vydýchat se. Její tloušťka a věk jí nedovolovaly běhat tak rychle jako za mlada.
Ticho znovu přerušilo zasténání její paní. Kheky se rozhlédla na obě strany a opět se rozběhla směrem k světlu na konci chodby. Její paní nerodila poprvé, i přes to se Kheky bála o její život. Kdyby její paní zemřela, stará otrokyně by jen těžko vysvětlovala, proč nezavolala některého z kněží, kteří byli její paní při porodech vždy k dispozici.
Stará otrokyně se naposledy rozhlédla na všechny strany, poděkovala Isidě za ochrannou ruku, kterou drží nad její paní a zmizela za dveřmi.
O pár hodin později se ulicemi Théb plížila černá postava. Velice pospíchala a neustále se zastavovala a rozhlížela. Černá postava už běžela dlouho, zastavila se, aby se mohla vydýchat. Utíkat jí asi dělalo problémy. Najednou se zarazila. Ztuhla a poslouchala. Nic neslyšela. Asi se jí něco zdálo. Noc byla teplá a měsíc svítil. Nebe bylo bez mráčku. Všude klid. V tyto pozdní hodiny, měly už i nevěstince zavřeno. Osobě v plášti se ulevilo. Šla dál. Propletla se poslední uličkou a před sebou spatřila koryto Nilu. Nasucho polkla a podívala se na uzlíček, který sebou nesla. Jakoby sbírala odvahu pro to, co chce udělat. Postava si povzdechla a vyšla směrem k řece. Nestačila však ujít ani pár kroků, když za sebou uslyšela přísný mužský hlas.
„Kheky!“
Postava se zarazila a pomalu se otočila. Chvíli zírala na mužskou postavu před sebou a pak začala koktat.
„Ppán si mě asi s někým ppplete.“
„Nedělej ze mě hlupáka!“
Kheky se pod výhružným tónem mužova hlasu bojácně skrčila. Uzlíček si instinktivně přitiskla k tělu.
Muž pokračoval dál.
„Proč mi nevzkázala?“
„Mmoje paní říkala…“ Muž ji ale hrubě a netrpělivě přerušil.
„Já vím, co si myslí i co říká. Co s tím ubožátkem chtěla udělat?“
„Paní… no… chtě…“
„Už mlč! Raději se nechci ani domýšlet. Od jisté doby má tvoje paní srdce obalené tvrdou krustou. Sám Sutech jí musí našeptávat.“
Kheky se přikrčila ještě víc a snažila se neposlouchat. Paní by jí za to potrestala.
„Kheky, dej mi je! Prosím.“ Muž natáhl ruce směrem k uzlíčku, který otrokyně držela v rukou.
„Ale, můj pane, já nemůžu.“
Muž se zamračil. A přišel blíž ke staré ženě. Vzal ji za ramena a trochu s ní zacloumal.
„Copak chceš, aby zemřelo? Patří mi a ty to víš. Ona se to nikdy nedozví, to ti přísahám!“
Chvíli se ještě díval otrokyni do očí a pak ji pustil. Opatrně si vzal uzlíček z rukou staré ženy a přitom se jí díval do očí.
„Udělala si dobrou věc.“
Pak se otočil a chtěl odejít. Kheky stála jako opařená a dívala se na odcházejícího muže. Spadl jí obrovský kámen ze srdce. Měla z toho, co musela udělat, špatné svědomí. Ještě než muž zmizel v temných uličkách Théb, otočil se a svými slovy vytrhl Kheky z uvažování, co řekne své paní.
„Řekni jí, že si udělala, cos musela!“
Poté se muž otočil a definitivně zmizel z dohledu. Stará otrokyně se sama pro sebe usmála. Když se pak vrátila ke své paní, odpověděla tak, jak jí to řekl ten muž. Její paní se už nikdy na nic nevyptávala.