Dávné minulosti I.

Psalo se datum 3.3.1845, když se narodila bytost jménem Lethia Adglomat. Matka měla radost, usmívala se na dítě, hýčkala jej. Otce milovala nadevše. Rodinná idylka. Otec podnikal, není jasné v čem, ale to není ani podstatné. Podniku se dařilo velmi dobře. Nebyl důvod proč se šklebit a hádat. Dítě rostlo, mělo nastoupit do školy a také nastoupilo, ale rodinná idylka se náhle vypařila. Lethia nevěděla proč, ale myslela, že to tak prostě v rodinách chodívá. Po několika letech zjistila, že to bylo díky krachu otce podniku. Matka se úplně změnila. Na Lethiu neustále řvala, bila ji, na otce řvala. On však neměl u ní autoritu. Byl oproti ní maličký, jak už fyzicky tak psychicky. I přes to, že to Lethii ve škole šlo na ní byla taková. Nesměla se bavit s dětmi, aby nezjistili jaké to u nich doma je. Neměla přátele. Každý den to bylo stejné. Přišla domů, mezi dveřmi výprask a výčitky. Lethia však matku milovala a necítila vůči ní žádnou negaci nebo nenávist. Brala vše jako přirozené a normální. Ale jen do té doby dokud nedozrála.

O několik let později, v jejích 15 letech se poflakovala cestou ze školy domů okolo řeky. Na hrázi stál o tak přibližně 5 let starší hoch s velkým šutrem obmotaným okolo nohy. Nejspíše odhodlán skočit, utopit se a skončit svůj život. Lethia běžela hned k němu. Zajímalo jí proč by tak napohled sympatický kluk chtěl skočit a skončit svůj život. Hoch ji nejprve odstrkoval, ale poté ji řekla všechny důvody proč ano. Zjistila, že se jmenuje Edger, a že všechny jeho problémy ústí od jeho otce – mlátil ho a ponižoval přede všemi. Párkrát se potkávali a vždy si tak skvěle rozuměli. Jejich srdce zahořela láskou k sobě. ALE… byla tu Lethii matka, která si nepřála, aby se s někým stýkala. Stýkali se proto potají. 3 roky a jejich láska byla stále tak silná jako poprvé.

Těsně po 18 roku Lethiy se strhne mezi ní a její matkou hádka. Neví se už jak začala, ale důležitý byl její konec. Týkala se hlavně jejích omezení, kterými ji tak ráda svírala její matka. Vzbouřila se proti ní, věděla, že to co jí dělá není správné a už vůbec ne přirozené. Její otec seděl v koutě, přihlížel tomu neštěstí a ani necekl. Lethia cítila z jeho strany křivdu, ale nedivila se, když matku zná. Hádka nebrala konce až Lethia vzala za kliku a utekla. Nikdy se už nevrátila domů. Běžela na místo kde se poprvé setkala s Edgerem. Stál tam a koukal do nebe, když ji spatřil s hrůzou v očích ji objal. On opustil svou rodinu a ona zas svou, aby mohli založit novou, lepší rodinu.

Narodili se jim dva zdraví chlapci, blonďatí po tatínkovi – Térez a Philip. Byli šťastní a mysleli, že se už nic hrozného stát nemůže. O rodičích nezaslechli oba dva nic a ani jim to nijak nevadilo. Žili si prostým, ale spokojeným životem. Když chlapcům bylo 6 let jejich život nabral úplně jiné obrátky. Šli první den do školy. Všechno proběhlo v pořádku. Když domů přišel jen Térez s hlavou celou od krve hrozně se zděsili. Dítě bylo v šoku a nebylo schopno mluvit.Po několika hodinách se dozvěděli, že Philipa zabil podle popisu dítěte její otec. Nedokázala pochopit, že by toho byl schopen a jak je dokázal vypátrat. Byla to ta nejkrutější rána jakou mohli dostat.

Po 13 roku Tereze ho poslali do lepší školy do jiného státu. Nikdy se jim neozval, už nikdy o něm neslyšeli, nevěděli zda vůbec ještě žil. Přišli i o druhého syna, ale stále doufali, že žije a že se mi vede dobře. Poté se do města dostala epidemie a chudší lidé umírali. Lethia umřela se zradou, kterou ji svázal její vlastní otec a Edger s tíhou, že přišel o oba dva syny.