Víla z Bretaně (pracovní název :-)

Skotská vysočina, 1482

Černovlasá dívenka s sebou neklidně trhla, ale hřejivá dlaň položená na jejím ledovém čele naštěstí způsobila, že se jí v mžiku alespoň z části navrátila její ztracená sebejistota. Děsivé sny, které ji neustále pronásledovaly, měly na svědomí vyčerpanost křehkého tělíčka, nyní se však na dětské tváři po dlouhé době objevil i náznak lehkého úsměvu.
Rozhodl se ještě chvíli posečkat. Jistota, že její snění již nebude ničím jiným narušeno, pro něj byla jasnou prioritou. Povzdechl si. Před pár dny se vrátili z cizáckého Londýna zpátky na svou milovanou Vysočinu. Těšil se, že před odjezdem domů načerpá u přítele Duncana nové síly, ostatně královské město ho jako obvykle dosti vyčerpalo, což si bolestivě uvědomil při vzpomínce na zlatovlasou Margaret. Jeho nadšení z uvítacích oslav opadlo v okamžiku, kdy se mu v ústrety vyřítila uslzená Cora a on náhle pocítil bodavou bolest, která jeho srdce neopustila ani tehdy, když ho dívka ujistila, že ona je v naprostém pořádku. Ten, kdo nebezpečně strádal byla malá Alyx. V lairdově nepřítomnosti obdrželi na MacPhersonově tvrzi zprávu, že se děvčátko vážně nachladilo a nyní bojuje se spalující horečkou. Správce MacArlainů netušil, koho o této hrozivé události zpravit, proto informoval slečnu Coru i Nathanovu sestru Hannah. Coře zabránily v odjezdu výmluvy lstivého Rodericka a Hannah zase nemohla opustit novorozeného synka Rae. Proto než se pološílený Nathan dostal na své sídlo, Alyx se znatelně přitížilo. Celé noci volala ze spánku jeho jméno a on si rval vlasy výčitkami za to, že místo aby svíral její běloskvoucí dlaň, laskal raději smetanové čelo cudné Eleonor a hříšné rty smyslné Margaret. Bezmocnost drásala jeho duši na tisíce malých kousíčků a on trnul strachy z obav, že ztratí tu malou stejně jako kdysi Abigail.
Abigail… Tmavovlasá krasavice, jejíž kadeře černější než uhel ho ve víru rozkoše tolikrát spoutaly, stejně jako nejhustší sítě lapající svou vytouženou zlatou rybku. Hned jak ji uviděl, srdce se mu rozbušilo doposud neznámými vzlyky, jejichž původ byl ukryt kdesi v hloubce jeho tajuplného nitra. S Duncanem právě sbírali první zkušenosti v klanu lairda MacManuse a to jak na poli válečném, tak i milostném. Cole zapíjel zásnuby s Beth MacIntyre a při této příležitosti si mladá šenkýřova děvečka vyhlédla nesmělého blonďáčka. Než se Nathan nadál, tiskl Abigailino tělo na dřevěné obložení hospodské stáje a během několika minut se jí vášnivě zmocnil. Když se zhroutili do voňavých kupek sena, rudý studem koktal jakási slova omluvy, přičemž mu divoká Siréna prohrabovala jeho bujnou kštici barvy zrajícího obilí a pobaveně se uculovala. Později mu prozradila, že nebyl jejím prvním, což dokazoval i její sňatek s Robertem Corleyem, s nímž udržovala tajný vztah ještě před svatbou. Když šenkýřova žena zemřela, jednoduše se se svou milenkou oženil. Předtím však vedla Abigail přátelství i s plavovlasým Nathanem. Zkrátka – dva milci, větší jistota do budoucna holčičko, jak říkávala její nebožka matka. A Abi se tímto heslem jednoznačně řídila.
Nathaniel se na ni nevydržel hněvat příliš dlouho. Navíc byla jeho první ‚lou‘, která ho provedla klikatými uličkami lásky, přičemž neopomněla ukojit každičkou jeho touhu. I když se provdala za Roberta, občas ji navštívil, aby viděla, jak její mladíček za ta léta zmužněl. Abigail mu vždy věnovala jeden ze svých láskyplných úsměvů, a mezi doléváním piva mu pročechrávala světlé vlásky, jejichž dočasnou majitelkou se pak na následující noci stávala jakákoli jiná dívka krom ní. Ona si vybrala pana Corleye…
Zachmuřil se, když si vybavil Seanův mlsný výraz. Společně s těmi svými zuřivci Adairem a tupým Williamem se přiřítil jedné deštivé noci právě do krčmy k Abi. Hned od prahu ji svlékal pohledem a v Nathanovi přímo kypěla žluč při představě onoho nevymáchaného hejska. Měl sto chutí přetáhnout ho na místě čepelí nebo mu aspoň zmalovat ksichtík minimálně do odstínu rudomodrých podlitin, svou zběsilou snahu vzdal ale ve chvíli, kdy tomu bastardovi poklepal starý Corley s důvěrností na pravé rameno a pozval ho s podlézavými úklonkami dál. Vrcholem bylo, když si ten zatracený parchant přisedl s tou svojí tlupou přímo k jeho stolu! To už Nathan nevydržel a znechuceně se odbelhal do pokojíku v prvním patře.
Po jeho odchodu se strhla v sále menší bitka, která skončila vykázáním nevítaných hostů a přísahou pomsty ze strany mladého MacPhersona. Abigail se tehdy rozhodla, že nebude mlčet jako její manžel, a co nejdříve zajde za lairdem se stížností na jeho nehorázného bratra Seana. Nathan všechny tyto neshody zaspal, a jelikož opustil hostinec před rozedněním, nikdy se nedozvěděl, co přesně se v zešeřelém šenku odehrálo. Tehdy viděl Corleyovi naposledy.
Zatnul zuby a vrhl zrak na praskající polena v krbu. Štiplavý kouř byl tak alespoň přijatelnou výmluvou pro silného MacArlaina, když se mu náhle v očích zaleskly slzy stesku. Jednou zjistí, kdo má Abigal na svědomí. A potom…
Potom, má drahá Alyx, tvé rodiče konečně pomstím, složil odhodlaný Nathan u dívčina lůžka smrtelný slib.

„ Coro?“
Záblesk oříškových očí, nucený úsměv.
„ Ano, můj lairde?“
„ Přijď za mnou nahoru, prosím.“
Duncan zmizel za ohybem kamenné zdi a dívka, ač nerada, se pomalým krokem dovlekla až k patě schodiště. Nechtělo se jí opouštět vstupní halu a následovat svého pána až do jeho soukromých pokojů. Pokaždé, když si ji pozval do pracovny, nedopadlo to nejlépe. Co jí jen může chtít?
Neviděla ho od chvíle, kdy se s Nathanielem přiřítili z londýnské výpravy. S lkaním pak podala zsinalému MacArlainovi tragické oznámení o ubohé Alyx a po jeho kvapném odjezdu ztratila Duncana definitivně z dohledu. Zamkl se ve své ložnici a prohraboval se množstvím zpráv a hlášení ze svého panství, které se mu za jeho nepřítomnosti zdatně nakupily. Nechápal, proč se o to nepostaral Sean s Roderickem.
Jemné zaklepání vytrhlo lairda z jeho chmurů.
„ Pojď dál“, vybídl příchozí, o které předem věděl.
Cora vplula do místnosti a lehce pokynula hlavou na znamení pokory.
„ Čeho si přeješ, Duncane?“
Hlas měla až pozoruhodně pevný, ale pohledem stále neklidně těkala po pokoji.
„ Posaď se“, vybídl ji hostitel. Dívka se doslova sesunula na sesli postávající nedaleko krbu.
„ Coro“, odkašlal si. Netušil jak začít.
„ Ano?“
Příliš mu to neusnadňovala.
„ Už jsi uvažovala nad výběrem svého nastávajícího?“, rozhodl se nechodit dlouho kolem horké kaše.
„ Cože?“
Cora se zakuckala svařeným vínem, které jí Duncan nabídl při příchodu.
„ Co tím myslíš?“
Netrpělivě se zamračil.
„ Odpověz mi. Ano či ne?“
Dívka zamrkala a pocítila, jak se jí v hlavě začínají přelévat vlny pomatených myšlenek.
„ Coro?“
„ Ne, nepřemýšlela“, zalhala. Nebude zrovna jemu vyprávět o svých tajných snech, ve kterých se zasnubuje právě s ním nebo se sladkým MacArlainem. Své srdce zamkla na klíč.
Duncan si oddechl. Nechtěl sestřenici do ničeho nutit, pokud však své city ještě nikomu nevěnovala, nebude pro ni jistě žádný velký problém splnit jeho poněkud přemrštěný požadavek.
„ Nairn MacKintosh požádal o tvou ruku“, osvětlil jí situaci.
Cora nasucho polkla.
Duncan si opakoval, že není lhářem, když dívce neprozradí, že to naopak on nabídl její ruku Nairnovi.
„ Co na to odpovíš?“
Měl na sebe vlastně tak trochu vztek. On sám odmítl Dugalovu Maureen a teď tady vychvaluje mladého MacKintoshe. Jenže Cora byla vždycky tak poslušná…
Uvažovala, zda mají její romantické představy vůbec nějaký smysl. Nairna zahlédla pouze jednou před několika lety, když se vracel domů přes jejich pozemky a navštívil při této příležitosti i Duncanovu tvrz. Nebyl ošklivý, o jeho odvaze kolovaly legendy po celé Vysočině, možná jen jeho namyšlenost hyzdila obraz jinak dokonalého horala. Ale i s tou by se dalo žít. Cokoli, jen ne hrubost a kruté zacházení připomínající Seanovy zvrácenosti!
„ Dáš mi nějaký čas na rozmyšlenou, můj lairde?“, zamumlala bezbarvým hlasem.
Duncan, potěšen tím, že ihned neodmítla, pokýval hlavou.
„ Do příštího úplňku.“
Osm dní, počítala v duchu Cora, zatímco opouštěla bratrancovu ložnici. Osm dní…
Zabořila tvář do dlaní a tiše se rozplakala.