Prokletí královské krve (Prolog)

Cválala na svém koni ztemnělým hvozdem. Cítila se šťastna, že unikla strážím, jež měla stále za patami. S tvářemi zrůžovělými rychlou jízdou seskočila z koně před malou krčmou na kraji lesa. Nepříslušelo jejímu stavu, aby se toulala sama po krčmách. Ale touha vidět ho, byla silnější než strach z možného trestu.
Vešla do hostince a nikým nepovšimnuta usedla na lavici do rohu a rozhlédla se po lokále. Palm zde ještě nebyl. Neměla vůbec jistotu, že přijde. Jen v to doufala….

Maxmiliana byla jedinou dcerou svého otce, jehož rod byl druhou větví královské dynastie. Její otec měl se svou dcerou velké plány. Maxi často jezdívala s tatínkem na královský hrad, kde vyrůstal budoucí král. Již jako děti si Maxi s Palmem výborně rozuměli a bylo nasnadě, že po dovršení jeho plnoletosti budou oba rody opět spojeny. Avšak osud tomu chtěl jinak. Maxin otec, těžce raněn v rytířském turnaji, zemřel. Na smrtelné posteli předal své dceři starý meč ukovaný z nejtvrdší oceli. Na rukojeti byly vyryty dva erby – královský a jejich rodový erb.
„Opatruj ten meč, milá Maxi. Takové jsou ještě dva… oba by měly být nyní na královském Camelotu. Vdej se za Palma a spojte ty tři meče…“ po těchto slovech vydechl naposledy.
Její matka se zanedlouho znovu provdala. Otčím neměl pro plánovaný sňatek pochopení. Snad žárlil, že by se jeho nevlastní dceři dostalo vyššího postavení než měl on. Poslal Maxi do kláštera a přemýšlel, jak z její královské krve dostat co nejvíce. Nabídka na sebe nedala dlouho čekat.
Starý rytíř zatoužil po mladičké Maxi. Nechtěl ji. Chtěl svůj rod posunout blíž trůnu. Byla pro něj zárukou, že se rodu dostane nástupnického práva. Stačilo, aby budoucí král neměl potomky a padl… Rytíř nechtěl věno a nabídl za Maxi tučnou odměnu. Otčím bažící po majetku se sňatkem souhlasil. A tak byla sotva patnáctiletá Maxi provdána.
Nevěsta však odmítala se svým mužem mít cokoliv společného. Po mnoha znásilněních Maxi konečně otěhotněla a za jedné bouřlivé noci, po hodinách krutých bolestí, se rytíř dočkal dlouho očekávaného potomka. Byla jím dcera Rozálie.
Rytíř se vztekal.Chtěl syna ne dceru. Felčaři ho varovali, že další těhotenství v blízké době, by jeho ženu zabilo. Smířil se tedy s dcerou. Pomocí úplatků a intrik získal pro Rozálii přímé následnické právo byť byla ženou. Pokud by král neměl potomky a usedne na trůn Rozálie. Maxi se stala zbytečnou. Donutili ji podepsat smlouvu, ve které se vzdala svých práv k Rozárce a v případě smrti rytíře byl ustanoven jejím poručníkem rytířův bratr. Maxi se mohla vrátit zpět na panství svého otce, které bylo v té době bez pána, neboť krajem prošly neštovice a vybraly si daň na celé rytířově rodině. A tak se vrátila do rodného kraje, do blízkosti královského Camelotu, do blízkosti své lásky z dětství. Byla bez dcery, bez manžela, vázána manželským slibem.