Prokletí královské krve (1. kapitola)

Maxi pozorovala lidi v lokále. Od dobrého zdroje věděla, že nedávno korunovaný král Palm chodí často mezi lid právě do této hospůdky, aby sobě ulehčil od královských povinností a své srdce potěšil s nejednou dívkou. Doufala, že bude mít štěstí a zahlédne zde svou lásku z dětství. Do krčmy vešli čtyři muzikanti. Lehce se poklonili mladému muži, kterého si Maxi všimla hned, když vešla do dveří. Zatím, co muzikanti rozbalovali své nástroje, Maxi dál pozorovala neznámého muže, který stále víc a víc přitahoval její pohled.
„Budete si přát, paní?“ vyrušil ji ze zamyšlení hostinský.
„Ne, děkuji… já... Řekněte mi, kdo je ten muž?“ koktala zaskočená Maxi.
Hostinský se otočil směrem, kam ukázala.
„To je rytíř D’Shay, paní. Majitel této hospody. Já zde jen sloužím. Nikdo neví odkud se vzal. Koupil zchátralý hrad nedaleko odtud… Přinesu vám alespoň trochu vody.“ Hostinský odspěchal pryč.
Začala hrát hudba a hospoda se zaplnila lidmi. Náhle k jejímu stolu přistoupil rytíř. Všiml si jí již při příchodu muzikantů, ale nikdo netušil, kdo je ona neznámá.
„Smím vás poprosit o tanec, paní?“ Zkoumal její tvář, ale u stolu, kde seděla, bylo špatné světlo.
Maxi byla zmatená. Chtěla tančit, ale věděla, že se to nehodí. Jenže dnes už udělala tolik věcí, které se nehodily… Přikývla a sundala si pláštěnku. Měla na sobě prosté šaty a tak mezi lidi v krčmě bez problému zapadla.
„Jsem rytíř D’Shay, paní…“ její tvář ho okouzlila. Snad pouze jednou znal dívku tak půvabnou. Přemýšlel odkud se tu vzala.
„Jsem Maxi, pane. Paní nedalekého Charleslandu.“
D’Shay se poklonil. Ano, slyšel o ní. Nedávno se vrátila na panství svých rodičů. Vzal ji do náruče a poddali se tónům hudby. Tančila lehce, ale i on byl velmi dobrým tanečníkem. Maxi přestala vnímat čas. Tak dlouho netančila a tento muž byl více než pohledný.
Protančili spolu celý večer. Když začali muzikanti balit své nástroje, zjistila Maxi, jak čas pokročil. Toho večera se Palma nedočkala. Vytratila se do noci, když ji D’Shay na chvíli opustil, aby zaplatil hudebníkům.

Celý den myslila na mladého rytíře. Stále cítila teplo jeho pevné náruče, když spolu tančili. Myšlenek na D’Shaye se nezbavila ani při hodině šermu. Od útlého dětství ji otec učil šermovat. Nedělal si nic z lamentování Maxinny chůvy, že šerm se pro mladou dívku nehodí, že by se měla učit vyšívat či hrát na loutnu.
„Má dcera je rytířkou. Doba je zlá a musí se umět bránit.“ Odporoval vždy s úsměvem. Maxi šerm milovala a byla lepší šermířkou než mnohý muž. Co ztrácela na mužské síle, doháněla svou mrštností.
„Jste mrtvá… Paní, dnes byste v souboji dlouho nepřežila. Musíte se soustředit.“ Vytrhl ji z myšlenek šermíř s nímž své umění zdokonalovala. Jeho meč mířil na Maxinno srdce.
„Omlouvám se, já… dnes se jsem myšlenkami jinde. Raději skončíme.“ Maxi sundala chrániče a spěchala k večeři. Rozhodla se, že opět zajede do krčmy. Třeba dnes bude mít opět štěstí a objeví se Palm nebo rytíř D’Shay.
Padl soumrak a zadní branou tryskem vyjel kůň.
Krčmě bylo živo. Maxi vstoupila do dveří a její zrak padl na muže sedícího s nějakou ženou u stolu proti dveřím. Ta žena byla krásná. Černé kadeře jí padaly pod ramena, uhlíkově tmavé oči jí sršely jiskrami. Šaty měla prosté. Výstřih živůtku dával zvědavým očím nahlédnout do míst, která pravidla dvorní etikety pečlivě skrývala. Tiskla se k Palmovi velice důvěrně a zasypávala ho polibky. V Maxi by se krve nedořezal. Setkání se svou dávnou láskou si představovala jinak. Jeho pohled zabloudil ke dveřím a spatřil Maxi. Zpozorněl a jemně odstrčil svou společnici. A náhle ji poznal… bylo to tak dávno, co se viděli naposledy.
„Maxi? Jsi to ty?“ Maxi neschopna slova jen přikývla.
„Pojď posaď se k nám.“ Pobídl ji Palm a odstrčil od stolu židli. Stále ji zkoumal pohledem. Zkrásněla a dospěla od doby, kdy ji viděl naposledy.
„Dovolte dámy, abych vás představil. Toto je Maxi - paní z Charlslandu a toto je Keila – dcera mlynářova. Ona je mou… přítelkyní.“ Usmál se a políbil Keilu do vlasů. Maxi zabolelo srdce. Nemohla předpokládat, že na ni bude Palm čekat. Na co by také čekal? Až se stane vdovou? Ale to může trvat ještě hodně let. Pohled na objetí černooké krásky ji však bolel.
„Já, myslím, že bych měla raději jet. Asi chcete být o samotě.“ zašeptala a sklopila oči. Ve svých upjatých šatech si vedle krásné Keily připadala uboze a ošklivě.
„Ne, Maxi, dlouho jsme se neviděli. Dej si s námi číši vína a povídej. Co tvůj manžel? Co, že tě nechá takto chodit po krčmách?“ smál se král, který vůbec jako král nevypadal.
Maxi vyprávěla svým společníkům vše, co se událo od svatby se starým rytířem. Keila se mezitím stále tiskla k Palmovi až z toho Maxi bolelo u srdce.
„Měla bych opravdu jet.“ Zašeptala Maxi a stěží potlačovala slzy. Na D’Shaye pro tuto chvíli zapomněla. Otevřela se stará rána v jejím srdci.
„Ne, pojedeš až s námi. Nemůžeš jezdit sama po lese. V okolí není bezpečno.“ Poté se otočil na hostinského.
„Hej, hospodo, přines tři poháry medoviny a další džbán dobrého vína.“ Zvolal a pohladil Keilu pod stolem po nožce. V duchu porovnával obě ženy. Rozvernou a všeho schopnou Keilu, která mu dávala tolik potěšení o kolik si požádal. Nikdy neměla dost a nedělala si hlavu se svou pověstí. A cudnou Maxi, která tonula v rozpacích už jen při pohledu na něj. Vzpomněl si, že kdysi lezla po stromech lépe než kluci z podhradí, že kdyby ji tenkrát neprovdali, nejspíš by teď vládla Camelotu po jeho boku… Měl ji rád, ale byla pro něho příliš nedostupná. A měl Keilu.
Maxi upila medoviny a zatočil se sní svět. Nebyla zvyklá pít. Naštěstí o chvíli později zaslechli zvuk kol přijíždějícího kočáru.
„Maxi, Keilo… kočár vás odveze do svých domovů. Pojedu na koni vedle něho, tři bychom se tam nevešli.“ Letmo políbil Maxi na čelo a Keile vtiskl vřelý polibek na ústa.
„Sbohem mé dámy a dobrou noc.“
Zmatená Maxi nastoupila do kočáru. S Keilou nepromluvily ani slova a obě se navzájem pozorovaly. Keila vycítila Palmovu náklonnost k této ženě a vůbec se jí nelíbilo, že se Maxi tak náhle objevila. Maxi vystoupila u bran hradu. Palm jí vrátil koně a vlezl si ke Keile do kočáru. Ještě Maxi zamával a kočár zmizel v ohybu cesty.