Prokletí královské krve (4. kapitola)

D'Shay jel tryskem na Catcastle. V duchu si spílal, že to už dávno neudělal. Proč ho nenapadlo již dříve, požádat ji o ruku?
Vběhl do pracovny a sedl ke stolu. Najednou však bylo těžké napsat jí, co cítí… Nedokázal to. Musel jí to říct osobně. Poslal po rychlém poslovi pouze vzkaz s pozváním na zítřejší oběd. Doufal, že Maxi přijede.Ta pozvání ráda přijala. Potřebovala si s ním promluvit, měla už jen týden….

D'Shayovo srdce poskočilo radostí, když ji druhý den spatřil, jak sesedá na nádvoří z koně. Dala volno mužům, kteří ji doprovázeli. Byli rádi. Na Catcastlu se jim vždy dostalo dobrého jídla a nejedna služtička dala více než hubičku. Jen velitel stráží pozoroval s nevolí, jak D’Shay jeho paní odvádí někam do zahrad.
Rytíř vedl Maxi zahradou – až na samý konec, do jednoho zdánlivě zarostlého kouta. Když se prodrali úzkou pěšinkou, objevil se pečlivě udržovaný palouček se spoustou obrovských růžových keřů a uprostřed té nádhery byl prostřený stůl pro dva.
"D‘Shay, jsi snad kouzelník?" tohle pro ni ještě nikdo neudělal. Jenže Maxi dnes neměla na jídlo ani pomyšlení. Její útroby svíral strach z toho, co mu musí říct. Nechtěla, aby se o zásnubách dozvěděl od někoho jiného. Uždíbla z pečeného masa a ochutnala lákavé ovoce..
Pak přisedla na lavičku vedle D’Shaye a sbírala odvahu.
A tu si rytíř všiml, že když se prodírali zarostlou pěšinou, roztrhla si ruku o trn. Rána stále ještě maličko krvácela. D‘Shay okamžitě přiklekl ke své paní a přiložil jí na ránu rty.
"To nic, pane... Vždyť je to jen krůpěj krve...." Maxi vzala D‘Shayovu tvář do rukou a jemně ji zvedla, tak aby mu viděla do očí.
„Jsou jako magnet, jako spalující oheň..." pomyslela si. Nedokázala jeho očím odolávat.
Na mysli jí vytanula kradmá myšlenka na Palma, kterou ihned zaplašila. Skryti za šípkovými keři všem donašečům a slídilům, svezla se na zem vedle D’Shaye a sama jej políbila. Přitiskl si ji co nejblíže a vnímal žár jejího těla. Jejich polibek byl dlouhý, plný vášně a pro Maxi plný bolesti.

"Ach paní", zašeptal D’Shay, když se jejich rty po dlouhé době rozpojily. "Na tento okamžik jsem se těšil od chvíle, kdy jsem vám poslal mé pozvání. Celou noc jsem snil o tom, že se tohle stane." Maxi věděla, že teď je jedna z posledních chvil, aby mu vše vysvětlila. Nechtěla mu ublížit a byla zoufalá z toho co před rokem vzal Palm jako slib. Posadili se zpět na lavičku.
"Pane, já musím vám říct něco důležitého.... " Maxi vzala D‘Shayovi ruce do svých a zadívala se na něho. V očích měla slzy. Věděla, že mu ublíží.
"Vím, že přestanu být ve vašich očích dámou, ale je čas na upřímnost, pane…" Sklopila hlavu a hledala slova, kterými by ho ranila co nejméně.
"Povídejte paní, budu bedlivě naslouchat každému vašemu slovu a nevěřím, že se najde věc, která by vás v mých očích očernila..." řekl D’Shay.
"To si jenom myslíte..." pomyslela si zoufale Maxi a položila hlavu na D‘Shayovo rameno. Nadechla se a sebrala veškerou svou odvahu.
„Pane, …. Miluji tě z celého srdce.“ přešla k přímému oslovení. Bylo to tak jednodušší.
„… když jsem byla malým děvčátkem, přáli si moji i Palmovi rodiče, abychom svým sňatkem spojily naše rody. Aby bylo stvrzeno nástupnictví pro další generace a v zemi nevznikaly spory o trůn….“
„Tomu nerozumím…“ zamračil se D’Shay. Odtáhl se mírně od Maxi a zadíval se na ni. „Chceš říct, že jsi… že máš následnické právo?! To přeci není cejch, nemusí na to dojít… Kolikátá jsi … v pořadí?“ Maxi vzlykla.
„Po Palmovi… „ zašeptala. „Palm nemá zatím děti a kdyby se s ním něco stalo, bude dosazena na trůn naše dynastie. Já, má dcera… Před rokem, krátce po smrti mého prvního muže jsem Palmovi slíbila, že se za něho provdám. Před dvěma dny mi přijel na Charlesland můj slib připomenout a do týdne oznámí naše zásnuby…“
D’Shay nevěřil tomu, co slyšel. Nechtěl tomu věřit. Ona… má královskou krev. Stane se královnou po boku Palma… Byl bláhový, když ji chtěl požádat o ruku. Byla nedosažitelnější než si kdy myslel. Tropila si z něho žerty?
„Takže jsi mi celou dobu lhala? Ta noc, kterou strávil předvčírem král u tebe v ložnici… To byla tedy pravda?! Já hlupák tomu nevěřil….“ Srdce se mu svíralo, nejraději by utekl.
„Byl u mne, ale byl tak opilý, že se neudržel na nohou. Usnul v křesle.“ Odhodlávala se pokračovat.
„Mám ho ráda už od dětství, ale nemiluji ho. Musím splnit, co se ode mne žádá. Co si přáli naši rodiče a co jsem slíbila. Musím se ujmout svých povinností.“ vzlykala Maxi.
„Omlouvám se, že jsem ti to neřekla dříve, ale nepovažovala jsem to za důležité a pak bylo pozdě. Miluji tě a … přála bych si, abys byl prvním mužem v mém novém životě. Nikdy jsem nepoznala to, co cítím s tebou. Chtěla bych do svatby usínat po tvém boku…“ zašeptala.
D‘Shay nevěřil slovům, která slyšel. Zasadila mu krutou ránu, ale viděl, že i ona je zoufalá. Chtěla být s ním… Chtěl ji odstrčit, poslat domů a truchlit. Ale jeho druhé já ji chtělo obejmout, utěšit, milovat se s ní.

„Lásko…“ zašeptal „... když nemohu být tvým mužem, chtěl bych být alespoň tvým přítelem. Pokud to opravdu chceš, užijme si dny, než se staneš královnou, společně.“ Objal ji. Do té doby se toho mohlo ještě tolik stát. Nemínil promarnit ani jednu chvilku být s touto ženou.
„Padá soumrak, zůstaneš přes noc na Catcastlu? Nebojíš se, že se to donese králi?“ chtěl se ujistit o jejích úmyslech.
„Chci zůstat … chci být tvoje…“ zašeptala.
D'Shay pochopil. Vzal ji do náruče a nesl ji k hradu. Zdála se mu v náruči tak lehoučká. Najednou z něho spadl všechen bol. Šel by pro ni na kraj světa, kdyby si to přála.

Odnesl ji do svých komnat a nechal přinést studenou pečeni, zeleninu a víno. Něco málo pojedli. Stále si ji prohlížel a doufal, že si to nerozmyslí. Tušil, že ten krok pro ni bude těžký. Že to pro ni bude jako by se milovala poprvé a o to horší, že byla zatížena špatnými zkušenostmi. Sedl si k ní a vzal její ruce do svých. Přitiskl je na své rty. Zvolna je zvedal až k jejím rtům. Pak pustil její ruce a objal ji. Jemně ji políbil. Začala mu polibky oplácet a byly čím dál více vášnivější. Zapomněla na svět okolo a on si byl jist, že si to nerozmyslela. Vzal ji do náruče a odnesl do své ložnice. V krbu hořel oheň a jen mírně osvětloval místnost. Položil ji na lůžko a lehl si vedle ní. Znovu ji políbil a svými rty sklouzl až k k jejímu výstřihu. Zavzdychala mu v náruči. Jemně ji svlékl a odhodil své oblečení. Pak se jejich těla spojila v opojné vášni. Vynesla je až do výšek, kde byli jen oni dva… vyčerpáni láskou usnuli si v náruči.
Na Catcastlu se zdržela další dva dny. S D’Shayem trávili spolu každičkou chvíli. Jezdili na vyjížďky, několikráte zajeli k jezeru, kde se tenkrát poprvé vášnivě políbili. Náhle se nemohli nabažit jeden druhého…
Jen nerad ji třetího dne pouštěl pryč. Čas běžel příliš rychle a oba věděli, že jejich společné chvíle se krátí. Maxi se vrátila na Charlesland, kde na ni čekal posel v královských barvách. Datum zásnub bylo stanoveno. Cítila se lapena v síti pavučiny, která se stahovala… Měla Palma ráda hlubokou dlouholetou láskou, která jí nyní připadala spíš zvykem. Tolik let si namlouvala, že ho miluje. Nikdy předtím nepoznala to, co cítila k D’Shayovi. Láska k němu byla živelná. Nedokázala si představit, že se vzdá jeho objetí a polibků. Nechtěla žít bez něho. Přemýšlela, jaké důsledky by mělo její odmítnutí sňatku a následnictví. Bylo však pozdě – už nemohla couvnout, neboť se zpráva o blížících se zásnubách a spojení obou rodů šířila zemí jako blesk. Královská rada byla nadšena. Sňatkem bude moc Camelotu upevněna.

Zpráva o blížících se zásnubách a spojení obou rodů se šířila zemí jako blesk. Královská rada byla nadšena. Sňatkem bude moc Camelotu upevněna. Jen dva muže toto spojení netěšilo. D’Shaye a lorda Mortyho.
Lord Morty byl vzdáleným bratrancem Palma a následnickém seznamu byl hned za Maxi. Již dlouho přemýšlel, jak se k trůnu dostat. Sňatek těch dvou dával naději na dědice a to se lordu Mortymu nelíbilo. Rozhodl se jednat…..