Prokletí královské krve (5. kapitola)

Den před zásnubami přinesli poslové na Camelot zprávy, že jih země byl napaden. Sousední král zatoužil po jihu říše. Bez varování vpadl do země. Vesnice na jihu byly vypalovány, obyvatelé vražděni. Král povolal rytíře do zbraně a k velké radosti Maxi i D’Shaye odložil plánované zásnuby. Lord Morthy byl spokojený. V tak šťastnou náhodu ani nedoufal. Už věděl, jak se zbaví Maxi. A bude-li mít štěstí… i krále.
Maxi byla zdrcena zprávou, že D’Shay pojede po boku Palma do boje. Nejraději by jela s nimi, ale oba na ni naléhali, aby zůstala.

Poslední večer před odjezdem do bitvy strávil D’Shay na Charleslandu. Děkoval Bohu, že byly zásnuby odloženy. Tu noc se nemohli jeden druhého nabažit. Maxi se zoufale snažila vtisknout si do paměti každý rytířův dotek. Pak oba v náručí těsně k sobě přitisknuti, usnuli. Jen slzy stékající i ve spánku po Maxinných tvářích prozrazovaly, jak velkou bolest cítí ve svém srdci.
D’Shay ji opustil za rozbřesku. Letmo ji políbil na čelo. Nechtěl se s ní loučit, ten okamžik by byl pro oba příliš bolestný. Dal pokyn k odjezdu shromážděnému vojsku. Maxi vyslala do bitvy alespoň své vojáky, když už nemohla jet s nimi. Na hradě zůstala pouze nezbytná obrana.
Také lord Morthy přislíbil králi pomoc. Jeho vojsko však na jih země nevyrazilo.

Hned ráno zamířila Maxi do hradní kaple a ve svých motlitbách prosila Boha za šťastný návrat obou mužů. Toulala se hradem a snažila se zabavit. Vzpomínala na šťastné chvíle z dětství, myslila na Palma a vzpomněla na krásnou Keilu a na to, jak ji asi nenávidí. Snažila se vybavit si každý okamžik strávený s D’Shayem. A náhle se rozhodla. Ublíží Palmovi, ale věděla, že pokud by si ho vzala, byla by do smrti nešťastná. Sedla ke stolu a napsala dopis na Camelot.
Sdělila v něm královské radě, že si Palma nemůže vzít a že se vzdává svého následnictví… Nechtěla být královnou. Chtěla žít v klidu s D’Shayem. Bála se svěřit důležitý dopis neznámému poslovi a proto o doručení požádala velitele svých stráží.
„Dones ten dopis na Camelot. Je pro mne velmi důležitý…. Až ho předáš, budu svobodná. Už mne nebudou svazovat žádné povinnosti vůči zemi.“
Velitel stráží šel osedlat koně a chystal se na cestu. Maxi se vydala do zahrad. Odesláním dopisu se jí velmi ulevilo. Procházela se zahradou, když ji dohonil udýchaný sluha:
„Má paní, na obzoru se objevilo vojsko a blíží se k hradu. Mají sebou obléhací stroje… to není vojsko od nás či z Camelotu…." posel sotva popadal dech. „Jsou to dvě oddělené skupiny… Je jich mnoho….“
„Bože, buď nám milostiv…“ zašeptala Maxi a zbledla. Běžela na nádvoří, kde velitel stráží vydával rozkazy. Pohlédla na něho.
„Dopis doručím později, má paní. Je třeba svolat ženy a děti za hradby města. Všechny muže musíme vyzbrojit. Máme málo lidí. Všichni jsou pryč. Bylo bláhové je posílat ven….“ zoufal si velitel stráží.
„Už víme, kdo je tím útočníkem?“ zeptala se Maxi. Věděla, že mají málo mužů, nemusel ji v tom utvrzovat.
„Ne, paní.nemají s sebou vlajku, erby mají zamazané … bude to nejspíš některý z loupeživých rytířů. Musely odtud uniknout informace o stavu vojska....“
"Dobře tedy. Ať se všichni připraví k boji... Nenecháme se zastrašit." Zamračila se Maxi a spěchala do hradu, aby se převlékla do zbroje. Mužům na hradbách se bude hodit každá ruka. Bylo to už dávno, kdy naposledy oblékla zbroj a pustila se do bitky. Tenkrát však hrad napadla jen malá skupina útočníků. V duchu děkovala otci, že ji od dětství učil šermu…. Přestala vzpomínat a připnula si k boku meč. Pod helmicí bude vypadat jako jeden z mužů.
Na nádvoří tou dobou probíhaly mohutné přípravy, lidé se stěhovali za hradby hradu. Maxi spěchala do hradní kaple, aby se pomodlila za životy svých vojáků a poddaných. Doufala, že ji Bůh vyslyší. Vojsko se neúprosně blížilo.
Vyšla na nádvoří. Velitel stráží ji zahlédl a chtěl něco namítnout, ale nakonec si to rozmyslel. Bylo mu jasné, že hádat se s svou paní nemá smysl. A každý muž bude dobrý. Sedláci a všechen lid shromážděný na nádvoří svírali v rukou zbraně, vidle i cepy... Všichni upírali ke své paní zrak a v jejich očích se odráželo odhodlání bránit její panství.
"Bůh vám žehnej..." poděkovala jim, ale to už přes hradby přelétla první sprcha šípů.

Nepřítel se dostal k hradbám téměř bez problémů. Obránci věděli, že je zle. Že nemají šanci hrad ubránit. Katapulty nepřátel zahájily palbu a netrvalo dlouho a hradby byly na mnoha místech provaleny. Obránci se rozmístili k dírám, aby zabránili průniku nepřátel do hradu. Sama Maxi bojovala u jedné z děr.
Obránci bojovali ze všech sil. Jejich počet však klesal a těm, kteří zbyli, docházely síly. Unavená Maxi ztratila sílu a svou hbitost. Kdesi v bojové vřavě ztratila helmici… Náhle se jí nezdařilo vykrýt nepřítelův útok a jeho meč našel místo nechráněné zbrojí. Maxi se zadívala na nepřítele, překvapena náhlou bolestí a blízkostí smrti. Z posledních sil zvedla meč k útoku a nepřítel nepřipraven na odvetný útok padl těžce raněn k zemi. Maxi velmi krvácela. Snažila se probít ke vstupu do hradu. Tam padla na zem.
Celý boj z povzdálí sledoval lord Morthy. Těsně před útokem na Charlesland obdržel zprávy z boje na jihu země. Král Palm padl v boji. Morthy zahlédl krvácející Maxi, jak padla k zemi. Cesta na trůn byla volná. Dal pokyn vojsku v záloze, aby hrad zapálili.

Velitel stráží ji odnesl do hradu. Na nádvoří začaly hořet ohně. Věděl, že mají málo času. Nechal otevřít tajnou chodbu z hradu a poslal ven ženy a děti z podhradí. S pomocí několika mužů vynesl Maxi chodbou ven. V jejích komnatách sbalil jen to nejcennější. Když opustili tajnou chodbu, ohlédl se. Hrad hořel. Padl soumrak a obrovské plameny, šlehající vysoko do nebe, ozařovaly daleké okolí. Nesl Maxi dál a dál od hradu. Muži mezitím sehnali v blízkém stavení vůz. Naložili ji na něj a snažili se zastavit krvácení. Nemohli však příliš dlouho otálet. Vydali se na cestu. Jeli celou noc a dalšího dne dorazili k malému hrádku, který Maxi před nedávnem koupila. Byli dostatečně daleko od Charleslandu, který byl té noci vypálen do základů. Nikdo kromě těch, kteří s ním šli, nevěděl, že přežila. Zatím.
Z blízkého města povolali ranhojiče, ale ten začal být brzy bezradný. Meč nepřítele napáchal větší škody, než se zprvu zdálo. Maxi během cesty ztratila příliš mnoho krve….
Velitel stráží postával u jejího lůžka a v očích se mu leskly slzy. A přeci se zdálo, jako by Maxi ještě nechtěla odejít, jako by na někoho čekala...

Mezitím se vracelo vojsko z jihu země. Sousední král byl poražen. Avšak cena za osvobození jižního cípu říše byla příliš velká. Král Palm podlehl zranění, které utržil v boji. Celá země oplakávala moudrého a laskavého krále.
Rytíř D’Shay přežil. Byl raněn, ale jeho zranění nebylo vážné. Z Palmovi smrti neměl radost, ale Maxi teď byla volná. Rytíř měl v úmyslu požádat královskou radu o povolení sňatku se svou milovanou. Nechtěl korunu a doufal, že se Maxi svého následnictví vzdá…
Návrat na Camelot byl pro mnohé bolestný. A zde se D’Shay dozvěděl strašnou zprávu – hrad Charlesland byl vypálen. Nikdo nevěděl, zda jeho paní přežila. Královská rada se sešla, aby odhlasovala nástup lorda Morthyho na trůn do doby, než Maxinna dcera Rozálie dosáhne plnoletosti. D’Shay byl zdrcen. Jeho srdce si ztrátu své milované Maxi nechtělo připustit. Stále věřil, že žije.
Po několika dnech se vydal k troskám hradu. Spoušť, kterou rytíř zřel zasáhla jeho srdce hlubokou ranou. Naskytl se mu hrůzný pohled na kdysi honosné sídlo jeho lásky - hradby zničené od katapultů, všude spálená zem. V okolí hradu se potulovalo jen pár chudáků, kteří přežili řádění nepřítele. Rytíř vjel na kdysi tak krásné nádvoří a hledal někoho z vojáků, nějakou známou tvář, která by mu podala zprávu o osudu jeho milované rytířky. A hle! Velitel stráží s několika posledními věrnými tu lidu pomáhal a příbytky se pro ně snažil zajistit. Velitel D'Shaye ihned poznal. Beze slova sedli na koně a vedl ho k hrádku, na kterém těžce raněnou Maxi schoval.