Prokletí královské krve (15. kapitola)

Druhého dne ráno seděla Maxi u okna v ložnici a pozorovala prach zvířený kopyty koní královy družiny.
„Tak tedy král odjel... bez rozloučení.“ Pomyslela si trpce.

Pohlédla na prázdné lůžko. Včera udělala něco hrozného a dnes to bude muset svému muži vysvětlit. Poprvé, co Maxi D'Shaye znala, poprvé se bála jeho možného hněvu. Sledovala oknem zvolna se usazující prach a ponořila se do vzpomínek. Vybavila si každý detail včerejšího večera.....

Družina krále Morthyho se objevila u bran hradu Catcastlu právě ve chvíli, kdy zručné komorné připevnily poslední vlásenkou neposlušné prameny jejího účesu. Uvítání krále bylo vřelé a na nádvoří se sešlo mnoho lidu, aby králi vzdal pocty. Při krátké procházce po hradě ocenil král jeho pevnost a krásu. Ve stájích zdržel se o něco déle, aby obdivoval krásné hřebce, které D'Shay nedávno pořídil. Zdálo se, že se králi na hradě opravdu líbí a že s D'Shayem našli společnou řeč.
Po večerní hostině se odebrali oba muži do D'Shayovy pracovny a Maxi spěchala převléknout se do plesových šatů. Tolik se těšila, až na sebe oblékne právě tyto šaty. Byly ušity dle nejnovější módy - široký výstřih jí spadal lehce pod ramena a vpředu odhaloval zvědavým očím kousek stružky mezi jejími ňadry. Přiléhavý živůtek pak zvýraznil jejich křivky...
Radost z krásy šatů nemohlo zkazit ani prohlášení paní regentové, že jsou sprosté a neslušné.

„Ve městě se již dávno nenosí límečky upjaté až ke krku“ odporovala jí Maxi a úkosem pohlédla na model, který měla regentová na sobě.
„Jsou nádherné....“ vzdychla mladá komorná.

Maxi nechala si vlasy vyčesat nahoru a jen pár loken spadalo jí dolů na obnaženou šíji. Tu ozdobila náhrdelníkem z D'Shayova malého rodinného pokladu. Spokojena sama se sebou vydala se najít svého muže, aby společně ples zahájili.

U dveří jeho pracovny se zastavila. Oba muži, D'Shay a král, byli zabráni do hovoru a skrze dveře byly slyšet útržky vět:
„mocný muž ze severu.....muž s jizvou na tváři .... ptal se..... vás a vaší paní .... podporu královského vojska .....“ Maxi nechtěla rušit muže v rozhovoru a tak chvíli nerozhodně postávala za dveřmi. Když se však v chodbě objevila regentova žena, raději zaklepala a rozhovor přerušila, aby nevypadala, jako když za dveřmi poslouchá.

Ples byl zahájen. Kroužila po parketu v náruči svého muže, ten se usmíval a zašeptal:
„Moc ti to sluší, lásko.... Král na tobě může oči nechat.“ Maxi zdálo se, že jednání s králem dopadlo dobře, D'Shay vypadal velmi spokojeně.
Král ukázal se být velmi dobrým tanečníkem, stejně dobrým jako D'Shay. Tancovali mnoho a všichni hosté včetně krále se dobře bavili. Maxi však přepadl podivný pocit , že ji král neustále sleduje pohledem.
Blížila se půlnoc. Maxi již byla velmi unavena. Žaludek jí sevřela známá nevolnost. Proto dala D'Shayovi znamení, že přijde za chvilku a z tanečního sálu se vytratila. Sotva nabrala u otevřeného okna do plic čerstvý vzduch, ozvaly se za ní kroky. Otočila se a ve ztemnělé chodbě, těsně za ní stál - král.
„Vaše výsosti....“ poklonila se Maxi a potlačila další vlnu nevolnosti.
Král vzal Maxinnu ruku do své, aby ji políbil. Zdálo se však, že její ruku drží zbytečně dlouho. Prohlížel si ji. Když dostal oznámení o chystaném sňatku paní z Chardonnay, nevěděl o koho se jedná. Až později, mu řekli, že je bývalou paní z Charleslandu. Že se tenkrát jako zázrakem zachránila. Začala ho trápit obava o trůn, ale ona o něj zřejmě nestála. Vzpomněl si, jak se jí jako dítě posmíval .. a začal na ni být zvědavý. Proto se vypravil na Catcastle. Nyní zalitoval, že přijel pozdě. Že tomu sňatku nezabránil. Začala ho zajímat jako žena…

„Madam, vidím, že z nenápadného poupěte vyrostla krásná květina. Líbíte se mi...“ z jeho dechu byla cítit medovina.
„Děkuji za kompliment, pane.“ odpověděla Maxi a zatoužila být zpět v tanečním sále po boku svého muže.
„Nemám ve zvyku skládat komplimenty. Jste krásnější než kterákoliv z mých milenek...“
„Pak vás musím upozornit, pane, že jsem vdaná žena a miluji svého muže.“ Maxi konečně se odvážila pohledět do očí králových. Co však viděla v jeho očích, nevěstilo nic dobrého, přímo cítila, jak ji svým pohledem svléká.
„A já jsem král.... mohu mít každou ženu, která se mi zalíbí.“
„Jste jistě také šlechetný muž, který neudělá nic, co by mne udělalo nešťastnou. Vaše výsosti.“
„Mýlíte se. Jsem pouze muž, který před vámi odhalil svou touhu. Váš manžel mi dnes slíbil svoji naprostou oddanost a jistě rád svá slova potvrdí malou službou...“
Morthy pohladil Maxi po obnažené šíji a poté ji k sobě přitiskl. Jeho dech páchl vypitým vínem a medovinou. Své rty surově přitiskl na Maxinny a druhá ruka šátrala po živůtku. V tu chvíli se Maxi přestala ovládat. Co následovalo, stalo se velmi rychle. Sebrala všechnu sílu, aby krále od sebe odstrčila.
„Nééé!!!“ vykřikla a její ruka s plesknutím přistála královi na tváři. Chvíli na sebe zírali v němém úžasu. Král sáhl si na tvář, kde se zřetelně rýsoval otisk Maxinny ruky.
„Madam, to jste neměla dělat. Urazila jste krále! Doufám, že víte, co z toho plyne...“ zasyčel král a jeho oči žhnuly vztekem. Maxi nebyla schopna slova, jen na sucho polkla, příliš otřesena tím, co právě udělala. Avšak neschopna prosit o odpuštění.
„Kdyby jste byla muž, tak bych ...“ dál se vztekal král. Maxi sebrala všechnu odvahu co v ní ještě zbyla. Už neměla co ztratit. Před chvílí vydala na milost a nemilost královu sebe, D'Shaye i jeho panství.
„Vaše výsosti, kdybych byla mužem, tak by k této situaci pravděpodobně nedošlo. Nesuďte mne tedy jako muže, ale jako ženu jejíž čest jste urazil.“
Král nevěřícně kroutil hlavou, zdálo se, že jeho vztek pozvolna mizel.
„Neuvěřitelné. Odvážila jste se něčeho, co před vámi ještě žádná žena a ještě svou vinu obracíte proti mě... Pokud jste stejně temperamentní i v posteli, pak je váš muž ....“

Jeho větu však přerušily kroky. To se D'Shay vydal Maxi hledat. Došel až k nim.
„Pane“ otočil se král na D'Shaye, „právě jsem si dovolil složit vaší ženě pár komplimentů. Zdá se, že máte ve své ženě poklad. Jste velmi bohatý muž, bohatší než král. A to nemusí být vždy výhra.... Omlouvám se, ale jsem již unaven. Půjdu si lehnout.“ a s těmito slovy král odešel do svých komnat.

„Stalo se něco?“ zeptal se D'Shay, když viděl, jak je Maxi bledá. Ta zadoufala, že král přes noc na konflikt zapomene, nebo že o něm bude chtít pomlčet.
„Ne, nic lásko. Jsem jen velmi unavena a není mi dobře...“ Oba vešli do tanečního sálu, kde se Maxi hostům omluvila a šla spát. Příchodu D'Shaye se nedočkala, neboť usnula hned jak dotkla se lůžka....

... král tedy nezapomněl.

Zatím co Maxi seděla u okna a přehrávala si v mysli včerejší událost, seděl D’Shay u stolu ve své pracovně a snažil se vzpamatovat ze snu, který se mu zdál….

Hradby Catcastlu byly rozbořeny. Sýpka a sklady hořely mocným plamenem a kouř byl všude kolem. Po nádvoří běhali muži v černé zbroji jako divá zvířata a bořili a ničili vše, co jim přišlo do cesty. Bylo slyšet nářek žen a dívek, chrapot umírajících. V hradě se stále bojovalo. Poslední malá skupinka vojska se tam v hodovní síni semkla okolo D'Shaye a Maxi, aby je do posledního dechu bránila. Všude kolem byli nepřátelé. D'Shay stál spolu s vojáky v těsném kruhu a zraněnou Maxi chránili uvnitř. Pak do síně vešel starý muž s dlouhým zubatým mečem...a jizvou na tváři. Síň pohltily plameny...

Chvíli přemýšlel, proč není u Maxi v ložnici, ale pak si vzpomněl na včerejšek. Zvolna se mu vybavoval každý okamžik návštěvy krále.
Včera spolu jednali. Morthyho opravdu navštívil D'Shayův otec a chtěl si koupit krále i jeho armádu. Žádal povolení vytáhnout proti Catcastlu. Prý byl uražen, když mu rytíř poslal hlavu jeho "dobrého přítele". Na oplátku nabízel králi Maxi a pozemky D’Shayovy. A také peníze - hodně peněz. Král však prozatím odmítl. Rozhodl se, že si při návštěvě Catcastlu nejprve o všem s promluví s D'Shayem. Ten mu vylíčil všechny události po vypálení Charleslandu, zradu na Chardonnay i střet s žoldáky. Jediné, co zamlčel, byl trest pro správce a jeho další osud. Král byl spokojen a slíbil rytíři, že královské vojsko lorda Anleka nepodpoří.

Pak začal ples. Maxi byla nádherná a D'Shay na ní mohl oči nechat. Všiml si, že stejně je na tom i král a to mu duši naplnilo štěstím a trošku i pýchou. Jeden tanec střídal druhý a plesový rej nebral konce. Potom se však Maxi na chvíli omluvila a odešla. Rytíř byl zrovna zabrán do rozhovoru s jedním ze svých sousedů a tak si její zmizení a zvláště pak krále skoro nevšiml.
Po chvíli se je vydal hledat a našel je na jedné z chodeb, jak stojí proti sobě. Na tváři králově byl nenápadný rudý flek, který se příliš podobal malé dlani. Stejně tak D'Shayovi neušlo, že má Maxi pomačkané šaty. Když k ní rytíř přistoupil a objal ji okolo pasu, král s omluvami odešel. Poté se omluvila i Maxi zmizela ve svých komnatách.
Rytíř se na plese nezdržel o mnoho déle. Přemýšlel, co se asi stalo mezi Maxi a králem. Nebyl však tolik hloupý, aby mu nedošlo, co se asi přihodilo. Jen stěží v sobě tlumil vztek, ruce zatínal v pěst, aby se trochu uklidnil.

„Takže na pomoc královu se nemůžu nadále spolehnout“, uvažoval rytíř.
„Prý...“Jste velmi bohatý muž, bohatší než král. A to nemusí být vždy výhra....“, to bylo, jako bych mu odmítl půjčit nějakou hračku! Vždyť je to moje žena!“, vztekal se D’Shay. Z plesu odešel v doprovodu dvou strážných. Dal jim pokyn, aby hlídali dveře do jeho pracovny a nikoho nevpouštěli. Potom usedl ke stolu a začal psát dopisy. Dopisy všem svým sousedům, ve kterých varoval před hrozícím nebezpečím vpádu cizího vojska a prosil je o případnou pomoc Při psaní dopisů však usnul…

Když se ráno probral a vzpomněl na večerní události, povzdechl si. Nezdálo se, že by jim osud přál klidné manželství. Křikl na muže za dveřmi a na krále se jich ptal. Prý Catcastle již opustil i se svou družinou.

„Dobře, tak jděte do kasáren a vzbuďte ty povalovače. Zesilte hlídky na hradbách ve dne i v noci - a žádný alkohol!“ zavelel D’Shay. Zmatení vojáci rychle odběhli splnit rozkaz. Rytíř se alespoň trošku upravil. Ze spánku na stole byl celý rozlámaný. Pak spěchal na nádvoří. Několika pacholkům přikázal, aby zvonili v kapli na poplach. Shromážděnému lidu poté vydal rozkazy. Úrodu bylo třeba svozit za hradby, prohloubit příkopy a opravit praskliny v hradbách. Do příkopů nakázal zarazit ostré kůly. Nečekal na otázky lidu a spěchal najít Maxi. Doufal, že mu vysvětlí, co se včera stalo.

Když vrazil do ložnice, Maxi se lekla a otočila se ke dveřím. D’Shay byl neupravený, jako by strávil noc někde pod stolem. Z jeho očí čišel vztek. Maxi se lekla, že si z toho co včera viděl v chodbě, udělal špatné závěry.
„Král odjel…“ hlesla.
„Já vím…. Pověz mi, co přesně se včera stalo, prosím.“. D’Shay usedl vedle své ženy a vzal její ruku do svých.
Maxi věděla, že nyní je třeba opřít se o důvěru, která mezi nimi je. Netušila, co všechno D'Shay včera viděl či slyšel. Pokud to celé špatně pochopil, bude její tvrzení podloženo pouze jejími slovy. Také by se mohlo zdát, že krále k jeho jednání vyprovokovala… To vše by vysvětlovalo, proč dnes D’Shay nespal ve své posteli. Kde asi byl?
Vyprávěla D’Shayovi vše, co se událo od okamžiku, kdy taneční sál opustila. Snažila se nic nevynechat a pravdivě popsat celou událost.
„Kdybych poslechla ženu regentovu a ty šaty si nebrala… nechtěla jsem být vyzývavá…“ a tu v ní dozrálo odhodlání.
„Pojedu za ním. O milost ho poprosím. Alespoň pro tebe a lid. To já jsem se unáhlila a pokud nebude král shovívavý…. Slyšela jsem o čem jste se bavili v pracovně, tedy ne všechno, ale dost … on mu teď pomůže, tvému otci, viď? Přece nemohou kvůli mně umírat jiní lidé.
Co tak kvapnému odjezdu řeknou naši hosté ? A co hon, který se má odpoledne konat?“

Maxi chtěla vstát, ale rytíř držel její ruku pevně.
„Ne lásko, ty zůstaneš zde. Pokud si ten...král...myslel, že mu svou ženu půjčím, tak se šeredně mýlil. Ty ses ničím neprovinila a tak nevím, proč bys ho měla odprošovat!“, pronesl rytíř a přitom se mu opět objevily v očích záblesky hněvu.
„Už jsem napsal dopisy našim spojencům a sousedům a o pomoc v případě nouze je požádal. Ode dneška začnou na všech hradech přípravy na válku...hradby, příkopy...lid si sbalí nejnutnější věci pro případ, že by se musel rychle za hradby schovat. Naši hosté již odjíždějí. Ptali se, proč král odjel tak narychlo. Řekl jsem jim, že se necítil dobře - což se určitě necítil.“ Usmál se nakonec D'Shay a Maxi políbil.
„A pokud jde o mého otce...ten zřejmě dříve nebo později s vojskem přitáhne před hradby. Co teď král učiní to nevím. Ale jedno je jisté - Catcastle vydrží. Žádnou lstí a zradou se sem nedostane...a naši vojáci nedarují svoji krev zadarmo.
Už se tím netrap, lásko. Udělala‘s dobře. Mám na tobě rád, že se nechováš jako pouhá loutka. Pamatuješ, chtěli jsme, hned jak to bude možná, odjet zpět na Chardonnay a chvil samoty si užít. Tady už jsou rozkazy vydány a pokud bude nejhůř, je to z Chardonnay je několik hodin cesty. Už se nemohu dočkat, až spolu budeme sami zbaveni všech povinností a etikety.“

Maxi vděčně objala svého muže a zaplavil ji pocit bezpečí a štěstí.
„Chardonnay ... jak ráda, lásko. Ne, že by se mi na Catcastlu nelíbilo, ale... „ V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. „....člověk nemá kousek soukromí.“ dopověděla Maxi zbytek věty a s povzdechem přehodila přes sebe tenký plášť. Vždyť ještě stále seděla u okna pouze v noční košilce.
Do komnaty vešla komorná.
„Přeje si paní pomoci s oblékáním?“ a zkoumavým pohledem pohlédla na Maxi. Celý hrad již věděl, že pán nespal v ložnici a kolovaly různé domněnky, co urychlilo králův odjezd. Pod záminkou oblékání šla zjistit něco navíc. Přítomnost D'Shaye ji překvapila.
„Ano, děkuji. Připrav mi cestovní šaty. Hned po snídani odjíždíme.“

D'Shay vydal několik posledních rozkazů a poté správu nad Catcastlem opět předal regentovi. S lehkým srdcem sedli s Maxi na koně a vydali se na cestu zpět na Chardonnay. Oba byli hodně unaveni po včerejší téměř probdělé noci a tak často stavěli ve stínu lesa, aby si odpočali. Cesta trvala déle než jindy, ale oba byli šťastni, že míří k svému domovu.