Authors´ Challenge - 2. díl - Úhel pohledu

Vědoucí ruka v těžké plátové rukavici křečovitě trhla koženými otěžemi, než opětovně povolila své nesmyslně tuhé sevření. Přechodný nával vzteku z jeho těla pomalu ale jistě vyprchával, strnulé svaly postupně zmírnily nepřirozený stisk. Přes veškeré sebeovládání, kterým se snažil spoutat své divoce rozbouřené emoce, nedokázal zabránit tomu, aby nešlehl zhnuseným pohledem po nevinně se uculujícím společníkovi. Když mu André škodolibě líčil, co nechutného provedl minulou noc s tím tmavovlasým děvčetem z Adaronu, bezmocí se mu stáhl žaludek a docela vážně si pohrával s lákavě vyhlížející představou definitivního vykleštění tohoto bezohledného parchanta.
„ Netvař se jako zahořklá stará panna, Rhaine“, ušklíbl se rozdováděný mladík svým typicky pokřiveným způsobem a líně poplácal zaštítěný bok svého statného oře. „ Ta holka si ani v nejmenším nestěžovala.“
Lhostejnost, se kterou vyplivl ona jedovatá slova, byla dobře mířeným políčkem rozbolavělé duši druhého rytíře.
Rhain raději sklopil hledí černé helmice, aby víc nemusel čelit potměšilému úsměvu samolibého bastarda, který nenuceně natřásal svými zlatými lokýnkami a soustředěně přitom propichoval neproniknutelnou zeleň nedaleké houštiny.
„ Dal bych si nějaké mladé masíčko, co ty?“, zaskřípal chtivě krátce předtím, než se z nízkého porostu vymotala plavovlasá divoženka s růžolícími tvářemi a poplašeným laním pohledem. Rozverně se zachichotala přihlouplým výrazům šokovaných jezdců, aby hned vzápětí ladně odtančila do bezpečného skrytu staletých dubů.
„ Viděl jsi to?“, zajíkl se André udiveně. Jeho společník nevzrušeně trhl jedním ramenem.
„ A má být?“
Sžíravá dravost blonďákových očí dávala Rhainovi zřetelně najevo, co se jeho zvrhlému příbuznému právě teď honí hlavou. Neukojená touha sálala doslova na míle daleko.
„ Za ní!“, zaslechl ostrý hvizd a tak téměř bezmyšlenkovitě stiskl ostruhy v zoufalé snaze zabránit dalším nepřiměřeným ohavnostem nadrženého surovce. Dohonil ho na okraji zarostlé mýtiny, hladově větřícího kolem.
„ Jsem si naprosto jistý, že ta víla běžela tímhle směrem!“ , vykřikoval André horečně a podezřívavě mapoval nové území.
„ Byla to jen malá holka“, vydechl Rhain ve snaze zkrotit jeho šílenou roztěkanost.
„ A má být?“
Nekřesťansky proklínal den, kdy mu uvázali na krk zhýčkaného královského blázna s typicky francouzským přízvukem. Co na tom, že je to Jindřichův levoboček?
„ Myslíš ty někdy na něco jiného?!“, protočil nespokojeně tmavé panenky.
„ Jistě, na boj!“, prskl André a koutky úst se mu lehce zachvěly. „ A jak se zdá, dnes si nejspíš užiju obojí!“

Rhain zaostřil směrem, kterým se nyní ubírala bratrancova plná pozornost, obočí nevěřícně přikrčené. Užasle přeskakoval z pobledlé tváře rozechvělé dívenky na drobná zápěstí, odhodlaně svírající několikalibrový šaršoun s takovou zarputilostí, že by jí kdejaký dvorský pobuda mohl jen tiše závidět. Překotně zvažoval, kde se tu vůbec vzala, trhavý pohyb po levé ruce ho však okamžitě vrátil zpátky na zem.
„ Dost nesmyslů!“, houkl André popuzeně, hltaje éterickou bytost, neochvějně čelící oběma mužům z prahu svého polorozpadlého domku. Vztekle odstrčil pofrkávající koně a rázným krokem zamířil k rusovlasé krásce.
Třas křehkých paží notně zesílil.
„ Zůstaňte, kde jste!“, vyhrkla bojácně, když se špička jejího meče nechtěně otřela o rytířovu zbroj.
Rhain si překvapivě uvědomil, že bude jen o něco málo starší než původně předpokládal. Devatenáct? Dvacet? Slovní výměna názorů před jeho zrakem povážlivě narůstala, dokud ji nepřeťal nepřirozeně chrčivý zvuk umdlévající dívky. Zbabělec!
„ Pusť ji, André!“, zavrčel rozzlobeně, prsty hrozivě obtočené kolem jílce tepaného meče. Syčivý smích mu byl jasnou odpovědí.
„ André!“
Blonďák neochotně povolil smrtící sevření, propalujíc otravného společníka dosti nehezkým pohledem. Požadovaná panenka, o kterou se tak nešetrně přetahovali, se bez protestů sesunula podél kamenné zdi.
„ Copak Rhaine, nechceš se dělit?“, zaskřípal rozčarovaně. „ To od tebe vůbec není pěkné...“
Frustrovaný rytíř zaujal bojový postoj a výhružně se zaškaredil. Provokativně vystrčil jazyk.
„ Tak pojď, bratránku…“