Poddaná (5.část)

5. část

Bohužel u polibku to nezůstalo. Po vášnivém líbání jsme se pomalu přesunuli na zem. Jelikož byl večer a začalo být vlhko, tak pod nás natáhl Erik svou košili. Pak se stalo to nejhorší. Naprosto nerozvážně jsme se pomilovali v zahradě. Bůh mi to odpusť. Oba jsme byli naprosto zbaveni rozumu.
…
Další den jsem Erika potkala na chodbě. Raději jsem dělala, že ho nevidím. Taková podlost, co jsem to jen provedla?! Jenže to by samozřejmě nebyl Erik, kdyby mě nezastavil. Zatáhl mě do svého pokoje a zavřel dveře. „Melanie proč se mi vyhýbáte? “ Mlčela jsem a svůj pohled upřela na své ruce, jakoby mu mohli odpovědět za mě, jako bych se mu snad mohla po tom všem ještě podívat do očí. Erik zmlkl a ustaraně se na mě podíval. Vstal a odešel k oknu a se zvýšeným hlasem řekl: „Co jste čekala, že si vás vezmu? Víte, že vás mám v oblibě, ale snad sama chápete, že sňatek bohužel není možný.“ To už na mě bylo moc. Vstala jsem a pěkně kousavě mu to řekla. „Váš bratr Alexandr mi aspoň do očí řekl, že jsem pro něj jen obyčejná děvka, ale vy jste neřekl ani tohle, pořád jste tvrdil, že mě snad chcete ochraňovat, přitom pravda byla taková, že jste se semnou chtěl jen vyspat! Doufám, že už máte co jste chtěl a necháte mě už konečně na pokoji!“ Prudce jsem za sebou práskla dveřmi. Utíkala jsem, kdyby snad za mnou běžel, což neudělal, a zabočila jsem do další chodby, která neměla okna a byla špatně osvětlená. Zase špatná volba. Narazila jsem tam na Alexandra.
…
Co tady asi dělal? Než jsem se stihla obrátit, začal pomalu mluvit. „Dělám tu to co vy Melanie … Schovávám se před vámi, jako vy před mým bratrem.“ Hrklo ve mně, a tak jsem se zeptala rovnou. „Vy jste poslouchal náš rozhovor?“ Alexandr se ušklíbl. Nemusel ani odpovídat. „Myslím Melanie, že to vykání si můžeme odpustit. My tři už máme k sobě blíž než by se ve vztahu pán sluha dalo očekávat.“ Že by toho věděl víc, než sem si myslela. Než jsem to však stačila pořešit, spustil sám. „Nebuď tak vyjevená Mell, mám pro tebe zprávu, která tě jistě potěší. Představ si, že jsem byl zrovna na terase, když jste si s bratrem užívali v zahradě. Bylo zvláštní koukat se na to takhle na živo. Musím říci, že sis vedla na poprvé velmi dobře.“ V mé duši se zračilo zděšení. To už bylo opravdu příliš. Omdlela jsem v té temné chodbě přímo před Alexandrem.