Poddaná (7. část )

Melanie
Bylo to velmi příjemné, ale samozřejmě velmi zvláštní, ležet u Alexandra v posteli. Zatím co mi omýval rány, měla jsem pořád zavřené oči. Bylo to skoro jako kouzlo.

Alexandr
Splnil se mi konečně můj sen. Ta hloupoučká služebná dobrovolně podlehla mému kouzlu a teď mi konečně leží v posteli, ještě že mi to řekla. Ten její proslov byl vážně moc užitečný, doufám, že dnes bude konečně moje. Ještě teď mnou lomcuje vztek, když si vzpomenu, že se s ní bratříček vyspal jako první a připravil mě tak o potěšení zmocnit se jejího panenského těla.

Erik
„Vstupte.“ „Ano, otče, volal jste mě?“ „Jistě Eriku, posad se.“ „Tak co jste mi chtěl říci, otče?“ „Jde tu o tu záležitost s Gewilerdovými. Naše rodiny dohodly včera odpoledne konečná stanoviska sňatku. „A kdo má vdavky, otče?“ Otec se podivně zasmál. „Ty synu přece.“ Cože, otec dohodl sňatek s Gewilerdovými. Můj sňatek, to přeci nemůže myslet vážně, a co teprve až se to dozví Melanie. Tohle neskončí dobře. „A kdo jsou vlastně ti Gewilerdovi?“ „To je synu jedna velmi vlivná rodina v Londýně dokonce i s titulem a četným majetkem. Všechny dcery už jsou provdány, ale abys rozuměl, když byli Helena s Georgem ještě mladí, jejich první dcera zmizela, ukradla jí nějaká stařena, tu dceru dlouho hledali, a když už to vzdali, jejich a také náš rodinný přítel lord Thomas Eferry tvrdil, že ji našel. Což se prý ukázalo jako pravda. Dceru ještě zatím nemají doma, ale brzo jí prý dostanou zpět. „
„To je sice dojemné otče, ale já si jí nevezmu, já si již nevěstu vybral a chystám se jí dnes večer požádat o ruku.“ „ A kdo je ta šťastná?“ „Dozvíš se to za v času.“ Takže tu dohodu nech přepsat na Alexandra, je stejně starší než-li já, takže zaměň mé jméno za Alexandrovo a napiš ho k té… Jak že se vlastně jmenuje?“ „Jmenuje se Minerva.“ „Tak tedy k té Minervě.“ „Jak chceš, je to mladá nevěsta z bohaté rodiny. Ještě si to rozmysli.“

Melanie
Vážně jsem netušila, že by snad mohl být tak milí. „Tak mi tedy odpustíš mé hrubosti?“ Tázal se mě. „Co ti na to mohu říci, netušila jsem, že jsi uvnitř takový.“ „Zlobila by jsi se hodně kdybych tě políbil? Musím pořád upírat pohled k tvé rozkošné tváři. Neodpověděla jsem, ale na mysl my vypluli pochybnosti. „Víš, Alexandre, myslím, že už bych měla jít, to se nehodí. „A vyspat se s bratříčkem v zahradě se snad hodí? Ne! Nikam nepudeš!“

Erik
Kde jen může být? Musím jí najít a omluvit se jí. Hledal jsem už ale všude. Ne jen jedno místo jsem vynechal. Alexandrovy komnaty. Rozběhl jsem se chodbou až k jeho dveřím. Položil jsem na dveře ucho…
„Pomoc! Puste mě!“ „O nééé Alexandr zase dostal Melanii…

Melanie
Už jsem myslela, že zase každou chvílí omdlím, ale tentokrát jsem nepřestávala bojovat. Můj křik se konečně vyplatil, do dveří vpadl Erik!! Surově ze mě Alexandra sundal a mě odstrčil stranou, začala bitva. Už jsem toho měla dost, tady nezůstanu. Nenápadně jsem se vytratila a prchala do pokoje, tam jsem naházela věci do tašky a doufaje, že se mi podaří uprchnout, než mě dohoní Erik, strhla zástěru a vyběhla z panství. Běžela jsem do kuchyně, a pak do sklepa. Odtud jsem se dostala do tajné chodby, kterou už jsem jednou použila. Bylo to tu noc, co se mě Alexandr pokusil znásilnit poprvé.