The Observer-Pozorovatel(předmluva,detaily z historie-Nitbertin)

Tento příběh se odehrává ve smyšleném světě Greithornu,který je rozdělen na čtyři území patřící, čtyřem královstvím-Nitbertinu,Beiowu,Galthór a Dekragiothu.Každé království je dále rozděleno do regionů většinou nazvaných podle pohoří, řek, nebo významných osobností z historie. Příběh se odehrává v roce 1562, ale podívat se do historie nikdy není na škodu, tak tedy začneme u království Nitbertinu.
Nitbertinský lid se vyznačuje svou vzdělaností a učeností, která je známa po celém Greithornu.Nitbertinští písaři sepisují historii svého národa již po celé věky, už od nejútlejšího věku učí otcové své syny umění krasopisu a vždy se tato tradice předávala společně s rodinným brkem a receptem na inkoust. Díky těmto učeným mužům se zachovala spousta důležitých událostí.Tak tedy od roku nula začít nemůžeme,protože tou dobou teprve první král Nitbertinu Alagios Velký toulal divočinou se svým lidem a hledal vhodné místo,kde vybuduje svou říši.Po dlouhých pěti letech došel k Bílé hoře a prohlásil:“Zde bude ležet zem má,kéž mí potomci budou žíti v míru.“Poté začaly práce na výstavbě města Norathského v té době lidé ještě neznali kamenné umění a tak první podoba města byla celá dřevěná.
Město bylo postaveno pod horou a opíralo se o její horský štít, který při východu a západu slunce zářil tak bělostně, že jel-li nějaký poutník a z dáli uviděl tu zář, rázem ho oslepila. Celé město bylo obklopeno třemi dřevěnými hradbami,přičemž každá z nich měla po osmi věžích pro lučištníky,pro lepší obranu města.Za první hradbou žili obyčejní lidé a průměrní řemeslníci,za druhou sídlili zámožnější měšťané a nižší šlechta,za poslední hradbou bydlela nejvyšší šlechta a samotný král,také zde žili vojáci,písaři a ti nejlepší kováři,kteří pracovali na mečích a brnění pro vojáky a krále.Nejlepším počinem královských kovářů byl bělohorský štít,byla to defenzivní zbraň skutá z úlomků Bílé hory.Než bylo dostavěno celé město a hospodářství začalo fungovat uběhlo přes 400 let,za tu dobu vládl jen první král a poté jeho syn Alagios Druhý,ani za dobu jednoho z králů nebylo potřeba jíti do války,neboť nikdo neohrožoval hranice země,ale i přesto byl Alagios Druhý obezřetný a hranice střežili Hraničáři.Jeho obezřetnost se ukázala oprávněná,protože roku 560 vniklo na území Nitbertinu vojsko Galthóru vedené barbarským králem Narogem,vojska Hraničářů byla sice elitní a nejlepší ze všech,ale bylo jich příliš málo na to,aby zastavili šílené běsnění Naroga.A tak ve svých 210 letech král Alagios Druhý vytáhl do války proti Narogovi,která trvala 50 let.Nakonec Nitbertinská vojska zahnala vojska Galthóru,bohužel král Alágios Druhý padl v řavě,kde bojoval proti Narogovi,ten Alágiose zákeřně napadl ze zadu a nárokoval si právo na trůn,jenomže zapomněl že je stále na bojišti.Když slyšel co provolává,vytáhl synovec krále svůj luk a šípem prostřelil Narogovi lebku,po bitvě všichni zjistili,že je král mrtev a zvolili králem právě synovce padlého Alagiose,jmenoval se Belargias a vládl dlouho moudře a v míru do požehnaného věku 469 let.
Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn,Dargos,byl to sice král moudrý, ale nesmírně krutý. Za jeho vlády bylo popraveno přes tisíc lidí a tak dostal přízvisko krutý. V roce 1120 se poddaní vzbouřili a zabili ho,v jeho královské síni. Celých deset let byl Nitbertin bez krále,až roku 1132 se našel syn Alágiose Druhého,zjistilo se, že Alágios Druhý miloval jednu selku z malé vesničky nedaleko hlavního města a měl s ní chlapce,tomu už bylo 35 let,když se zjistilo, že je syn králův a tak na sedl na trůn a jmenovali ho Alágios III.,to se nelíbilo potomkům Dargose Krutého a tak zosnovali plán na získání trůnu. Objednali si nájemné vrahy, kteří měli zabít krále, to se jim však nepodařilo, protože královská garda včas zasáhla a zabila oba mordýře, ještě před smrtí jeden z nich sdělil králi, kdo si ho objednal.Alágios neváhal a dal všechny potomky Dargose Krutého popravit. Zbytek života Alágios III. kraloval spravedlivě a mírumilovně, za jeho vlády však v roce 1180 propukla smrtící zima, která trvala pět let, stále sněžilo bez přestání, všechny plodiny byly zmrzlé, scvrklé a černé.
Lidé měli hlad a většina také na hlad zemřela, jiní zas podlehly mrazu a sníh je pohřbil. Poté strašné zimě nastalo jaro, sníh se rozpustil a odhalil zmrzlá těla, ten zápach se nedal vydržet a tak vesničané mrtvoly pálily hromadně. Půda byla ještě podmáčená z roztátého sněhu a tak lidé nemohly vysadit plodiny, to se povedlo až v květnu a poté bylo jídla dostatek. Dalších 50 let se nic nedělo, až v roce 1235 zemřel milovaný král Alágios III. v nezvykle mladém věku 138 let.
Celý letopočet počínaje rokem 1235 byl pro poddané nezvykle důležitý po Alágiosovi III. nastoupil na trůn jeho syn Dargos II., který byl stejně krutý jako jeho první jmenovec,navíc to byl špatný hospodář a lidem umíral hladem a chudobou.Dargos II. byl také prvním králem Nitbertinu,který vyvolal válku, která Nitbertin vyčerpala na tolik, že královská banka vyhlásila bankrot. Válka byla vedena proti Galthóru a měla víc než pozitivní výsledek,Galthórský král byl zabit, to znamenalo, že království Galthór bude vládnout Dargos II.,to znamenalo dobrou zprávu pro Nitbertinské hospodářství,které se po zavedení daní v Galthoru rychle otřepalo. Jakoby žádný bankrot neproběhnul a všichni v Nitbertinu se měli lépe, než kdy předtím.Dargos II. už nebyl tím krutovládcem, nyní se z něj stal dobrý hospodář a ekonomik i dobrý diplomat, vládnout dvěma královstvím však zabere hodně času, a člověk stárne rychleji v roce 1346 se narodily královi dva synové,kteří převzali vládu nad oběma zeměmi, když král Dargos II. - Dobyvatel zemřel, tak se stalo v roce 1395. Jeden ze synů převzal žezlo Nitbertinu,ten se jmenoval Belargias II. ,druhý syn vládl v Galthóru a jmenoval se Dargos III.,oba vládly rozumně a dobře spravovali otcovi síně.
Když v roce 1486 zemřel Dargos III.,musel se o obě země starat Belargias II.Za všechna ta staletí králů se lidský rod tolik zkazil,že i vysocí lidé se dožívali nanejvýše 250 let,je to škoda,neboť pisatelé své syny učí jen málo z toho,co dříve a tak se z umění psaní stala spíše rodová povinnost,písmo už není tak krásné a inkoust,který dříve vydržel tisíciletí nyní bledne po 32O letech.Král Belargias II. vládne až do dnešních dnů,kde začíná náš příběh.