Smrt Faraona

Plul jsem po řece Nil do města boha slunce Atona,do města vybudované polobohem Achnatonem,jenž se za malička jmenoval Amenhotep (IV),do města jehož chrámy se dotíkali nebes,do města které bylo vystavěno behěm jednoho roku,do města Achetaton.Podél řeky Nil,ikdyž bylo období urody,ležely neobdělané pole,staly chudé chatrče rolníku,kteří byli polovychtrlí z nedostatku jídla.Již nemávali jako za vlády Amona(bůh slunce označován za vlády Achnatona jako falešný bůh)barevnými proutky malé děti na plující lodě s vlakou Faraona,jen pohledy jakoby se na vás díval sám Sutech (bůh války a zla).Pluli jsme rychle,nebot jsem dostal přikaz od Aje a Haremheba,že Faraon leží ve vysokých horečkách a mluví neznamá slova,bylo mi hnedka jasné kvuly čemu spěchám.Aj,který už je starý a touží po moci,chce si ještě vládu užít,Haremheb,který nemuže vystát Achnatonovo jednáni s vojskem,kvuly jeho „mírové“ politice,má omezené výdaje na vojsko a nemuže podnikat ani obrané výboje proti Nubijcům.Čím blíž jsme pluli k městu Achetaton tím víc voda smrděla smrtí,žadné ryby neskákali po hladině,všude ticho.Dopluli jsme do města,šlapl po dlouhých letech opět na písek Achetatonu a nepocítil žadné vzrušení,ikdyž jsem možná citil citový závazek vuči tomuto městu,vždyt jsem tu prožil 10let svého života,ležením,lenošením a nic nedělaním.Ted však město vypadalo scela jinak než za mého odjezdu,krámy na naměstí prazdné,domy polorozpadlé,ale nikdo si nedovolil vzít zlaté ozdoby z chramu,ani domů zamožných rodin,ikdyž v celém Achetatonu byl již jen polomrtvý Faraon a jeho služebnictvo,ktere dni po dni jeden po jednom utíkalo od svého pána.Prochazel jsem těmito ulicemi a vzpomínal na radovánky a oslavy,které se tu udály.U paláce Faraona stála tělesná stráž,mezi nimi mě zaujmul i jeden velmy vysoký Nubijec.Poklekl přede mnou a prosil ať vylečím jediného boha v kterého věří,volal na mě synu chrámu života.Ostatní vojáci ho popadli a probodli,nestačil jsem zastavit todlec zbytečné krveprolití,nebot vojáci si myslela že mě urazilo takové chovaní,ale mýlili se vždyt já jsem Sinuhet,lékař co lečil zadarmo chudé ikdyž on sám neměl na chleba,lékař co procestoval svět od Babylonu až po Syrii.Ale to vojaci ani vedět nemohli,vždyt co čekat od takové nezvědalá chátry,kterou ještě ktomu vycvičil Haremheb,dříve muj přítěl,syn krahujlce,nalezen na poušti.Ted již vlivný cisařský písař (generál cele Egyptske Armady),toužicí jen po smrtí Faraona který ho dostal tam kde je,který také býval jeho přitelem.Aj mě již zahledl jak vztupuji do Faraonova palace a bežel mi kulhajicíh naproti,Zdravímtě přítely,pod rychle do komnaty za Haremhebem.Přítely?tak mě nikdy neřekl.Tyto slova mě utvrdili vtom co po mě chtějí.Vztoupil jsem do komnaty Haremheba,usadil se kněmu s Ajem ke stolečku,již bylo šero.Haremheb nám nalil obou dvou Syrské vínno s myrhou."Přítely Aji,ty bys neměl pít“,narážel Haremheb na Ajuv věk.“Jsem sice stary,ale vypiji pořad stejně vína než ty.““To Ano o tom nepochybuji,ale co to stebou udělá.““Co se dějě s Faraonem?“řekl jsem.“umírá“ odpoveděl Haremheb.“Ano,Ano už je to tak a ty mu vtom pomužeš“doplnil Aj.“Ikdyž nám zpusobil Faraon mnoho špatného,lid se kvuly němu bouří a zakládá tajné spolky,uroda není obdělaná,Egypt přišel o mnoho uzemí i přes to všechno nemužeme jen tak zabít Faraona,to před námi ještě nikdo neudělal.To by byl konec všech zásad v Egyptě,podrilo by to všechno kvuly čemu tady na tomto světě jsme.To nemoho dopustit“.namítl jsem.“Sinuhete,my to musíme udělat,tady už všechny zábrany musí jít stranou,musíme to udělat kvuly lidu,kdo jiný by tohoto byl schopen než my tři ?“řekl Aj.“Ale proč do toho musíte plést mě?““Protože je to asi osud ale naše životy jsou samy na sobě zavisle,víme o tom druhem každy,špatné i dobré věcy.Co kdyby nás jen jeden zradil?Byl by konec i stím druhým a pak i s třetím.Nemysli si Sinuhete,že když jsi od nás utekl,že od nás utečeš navždy,tvuj život ktěm naším už patří.Tak to je a tak tomu bude.řekl opět Aj.Haremheb zpustil“ikdyž je Aj,stary mrzák“zakašlal si.“Má scela pravdu,ty už se od nás neodloučíš a tímto činem,knám budeš patřit navždy,proto běž a namýchej Faraonovi jeho poslední lék“pokud tak neuděláš,přikaži ti to!“Veděl jsem že to musím vykonat,ikdyž jsme již dávno nebyli přatelé,naše životy zaviseli jeden na druhém,vtom měli oba pravdu.Každy člověk by měl vypít svůj pohár až do dna,řikal jsem si vtu chvíly když jsem míchal lék,asi pikám za své hříchy v mladí proto mě tak bohové Egypta trestají,proto mě davají tak těžký ukol.Namíchal jsem lék a přistoupil k Faraonově loži,celý hořel,jakou měl horečku.Řekl jsem všem otrokům aby odešly a zůstal jsem jen já a Faraon Achnaton.Vzpoměl jsem si na to jak jsem ho viděl jako malého,jak si hrával s egyptským přežením v paláci,na to jak truchlil když mu umřel jeho otec velký Faraon Amanhotep III.Byl vmích očích tak bezbraný,uvědomil jsem si že všechno co dělal,dělal pro lid a že na jeho víře nebylo nic špatného jen to vzal z špatného konce,snad kdyby lidé nebyli tak zkažení.Toužil po večném míru mezi všemy národy na světe,toužil po bezedných sypkách ve městech,které by davali zdarma obilí všem obyvatelům Egypta,toužil po tom aby otrok byl rovnopravný jako boháč.Snad to byla šiléná přání,nebo na to lid nebyl ještě připraven.Přidržel jsem Faraona Achnatona za ruku a ten se jemně probudil.“Sinuhete jsi to ty?již vidím králostvý,ktere na mě čeká,bůh Aton přede mnou stojí a je krasný,řiká mi že mě miluje a že budu žít navždy.Ach jak já toižím se sním milovat.Sinuhete ,jsi tady?“Rozbrečel jsem se.“Ano můj přítely a velký vládče,jsem to já Sinuhet“Faraon vykašlal krev a řekl „:Osamělý““Achnatone,jsem to já,ten jemuž řikají osamělý.““Vím,proč jsi přišel a čekám na tebe,jsi moje propusta do večného života,neboj se ja budu žít navždy v míru a v srdcích všech obyvatel země Kemet“Podal jsem mu lahvičku s lékem.Faraon ji vypil celou,až do poslední kapky.“odchazím můj přitely,odchazím stohoto světa,možná ještě někdy přijdu,třeba jako pták,nebo slunce,ale vež že budu žít na věky,vždyt Aton je můj bůh“Stěmito slovy zemřel Faraon Achnaton,Amonhotep IV,přítel,blázen,tyran a člověk co žádal od světa nemožné.Odplul jsem z města Achetaton sám na loďce,jen s pár otroky,předtím jsem však přisáhal slib Ajovi a Haremhebovi,že o smrti Faraona neřeknu nikomu nic,že to bude naše tajemství.Odplul jsem znechucen životem,znechucen lidmi,celým Egyptem,přáteli a i Faraony.Od této doby jsem již nikdy neveřil.