Naděje umírá poslední 5

Jak troufalé to bylo. Znova jsem se snažila prodrat se uhlím. Šlo to však velmi ztěžka. Po chvilce jsem to vzdala. Říkala jsem si, že je to jako ve vodě a snažila jsem se plavat. To bylo ještě horší.
„Pokud se odtamtud chcete dostat, musíte po zádech!“
Hrůzou se mi zrychlil dech, ohlédla jsem se nahoru k okénku. Naštěstí tam Rolf nebyl, ovšem štěstí bylo sotva poloviční. U okénka klečel sympaticky vypadající mladík.
„Podejte mi ruku, slečno, vytáhnu vás!“
„Nemohu, nemám žádné šaty, leží támhle.“
Mladík zčervenal a nervózně si odkašlal.
„Jak jste se tam proboha dostala, a co tam děláte bez šatů?“
„Jsem tu zapadlá, vlezla jsem sem, když jsem se snažila utéct jednomu ehm gentlemanovi.“
„A vaše šaty jsou dole?“
„Ano jsou tu opodál, ale obávám se, že na ně nedostanu.“
Počkejte tam. Sejdu dolů!“
Vysekl mi menší poklonu a odešel…, jako bych snad moha odejít. Po chvilce se tu objevil. Přišel k ohraničené ohradě s uhlím a naklonil se ke mně.
„Podejte mi ruku.“
Uposlechla jsem a muž mě během chvilky vytáhl ven. Byl velmi pěkně oblečený, asi byl i bohatý. Jakoby četl mé myšlenky tak se slušně představil.
„Jsem Dalton Avery a vy slečno?“
„Já jsem slečna Shareová.“
Cítila jsem se velmi divně nahá s cizím mužem, alespoň jsem byla venku. Pan Avery měl tolik slušnosti, že se otočil, abych se mohla obléci.
„Tak vy jste ta třetí ze sester? Ach musím říci, že jsem dnes již měl to potěšení těšit se ze společnosti vašich sester. Jsou vskutku příjemné.“
„Ano, to ehm jsou. Děkuji vám za záchranu, ale asi se již budu muset vrátit k hostům.“
Muž si mě lítostivě prohlédl.
„Ó asi musím vypadat děsivě.“
Podotkla jsem s úsměvem. Dalton se zazubil, ale vážným tónem pronesl, že vypadám jen trošičku neupraveně. Ve skutečnosti jsem měla zaprášené šaty a ruce i obličej černý…
Až doma jsem se dozvěděla tu novinku. Sestry, které se celý večer chovali jako úžasné společnice. Dostaly další pováni na ples, který pořádali Averzoví. Madeline se svěřila, že většinu času protancovala a Chadwickem Avers. Sestřino štěstí mě těšilo, ale další ples…
Už teď jsem začínala panikařit. Co když tam bude zase ten sprosťák, nebo hůř, mohl by tam dokonce být i Rolf a určitě tam bude i Dalton, který už mě taky viděl nahou. Své obavy jsem si ale raději nechala pro sebe. Co ovšem bylo překvapivé, že Helena se zdaleka tak netěšila.
Celou dobu po plese promluvila asi jen dvakrát a dál se moc nevyjadřovala. Matka zase měla problém s šaty, jelikož na další peníze nebyly a v těch samých by to bylo krajně nevhodné.
Večer jsem usínala s vnitřním neklidem a myslí jsem se pořád vracela k polibku podivnému setkání. Jak byli muži troufalí a krutí…
O 5 dnů později

Štěstí mi zrovna nepřálo, matka opět navštívila slečnu Warringtonovou s prosbou o pomoc. Slečna W. se jí samozřejmě ochotně ujala. Prý vyprávěla, jak bohaté dámy své šaty po prezentaci na plese hned odhazují, a že si nechávají jenom šaty na běžné nošení. Takové vyhozené šaty dávají služebným, ať je prodají nebo někde schovají, prý u její slečny je těch šatů plný pytel. Není problém si nějaké vypůjčit.
Když matka přijela s pytli domů, bohužel se i zmínila o jménu majitelky. Byla to Prunella Farliová. Nejdříve mi to nic neříkalo, pak mi ale došlo, že je to ta žena se skandálními šaty a společnice Rolfa Roswella. To bylo vskutku nepříjemné zjištění. Doufala jsem jen, že se šaty nebudou podobat těm, co měla na sobě před týdnem…

KONEC