Lucien a Alexandra 1/?

Vévodství Bringvite

Březen 1839

Nech to být, pomyslí si. Nerozčiluj se a nech to být. Pomalu se otočí k vévodovi ,který stále stojí na jejím pozemnku.
"Vaše Milosti, budete tu ještě dlouho?"
"Jak dlouho budu chtít ,slečno Granvillová."
Nadechla se. Ten vysoký blondýn jí lezl na nervy, více než-li rok. Byl to vévoda z Bringvite a byl jen o pět let starší než ona. A byl nesnesitelný.
V duchu si povzdechla.
Zvedla hlavu a odhodlaně se mu podívala do očí. Měl je unhrančivé a jasné jako letní nebe.
"Copak, slečno,došla vám řeč?"
To byl dneska zase den ,od rána ji vévoda obtěžoval a teď když by se ho nejraději zbavila ji ještě zdržoval. Musela se postarat o Elizabeth a neměla čas tady s ním hrát slovní hříčky.
Lucien postřehl , že by ji už dneska nemusel trápit. Přihmouřil oči a uklonil se.
"Nebudu vás tedy více obtěžovat, slečno Granvillová"
"Děkuji vaše Milosti"
Lucien se ještě jednou uklonil a vyhoupl se na Sokrata . V momentě vyjel z brány.
Cestou přemýšlel o Alexandře. Z pohledu jejích očí viděl nechuť a netrpělivost. Rozhodl se proto , že si s ní už dnes nebude pohrávat. Prudce kopl Sokrata do slabin a vyrazil ke svému venkovskému sídlu.

Alexandra mezitím spěchala po schodech nahoru. Vévoda jí opravdu doháněl k šílenství.
Spěchala do salonu , kde nechala svou desetiletou sestru. Ta si hrála a Alex si všimla že má zasněný výraz. A zas se týkal vévody.
"Liz ,tak copak se děje?" zeptala se a malá dívka sebou trhla.
"Nic ,Alex ,opravdu nic. Jen jsem se zamyslela"
Na to jí Alexandra neodpoveděla a posadila se do křesla,které mělo výhled na zámek Bringvite.
Tyčil se v dálce a jeho pán k němu ujížěl ,jako kdyby ho honil sám ďas.
Alexandra Granvillová uvažovala nad tím proč musí být tak hezký muž jako Lucien Werdany tak nesnesitelný a protivný. Nepřišla na nic nového.
Vzala si vyšívání do ruky ,ale místo výšivky tam viděla vévodovu tvář s modrýma očima.
Prudce zaklonila hlavu. Přála si aby ho nikdy nepotkala .Znovu se podívala z okna. Jeho Milost už zmizela za zatáčkou.
Ozval se gong .Alexandra vzala Lizzu za ruku a vypravili se do jídelny .
Tam už čekal její otec Jordan. Alexandra počkala až jí sluha odstrčí židli.
Nebyli sice šlechta ,ale její otec trval na nějakých zásadách.

Lucien vjel do brány svého venkovského domu a seskočil z koně. Dal uzdu štolbovi a vykročil ke dveřím.
Majordomus ho přivítal a Lucien se vypravil do knihovny.
Sedl si do křesla a nalil si brandy.
Byl pořád s černovlasou dívkou, která měla oči zabarvené do horké čokolády. Byl v její přítomnosti hodně rád. Ale dnes ráno měl jiné povinnosti. Zvedl se a sedl si za stůl. Musí napsat dopis a to čím dřív tím líp.

Oběd byl vinikající .Alexandra si utřela ústa do uborusku a podívala se na otce.
Tolik jí připomínal Georga. Ten už bohužel nežil. Zemřel vinou nějakého hraběte.
Vstala a uhladila si tmavěhnědé šaty v pase svázané sametovou stuhou.
"Musím jít otče. Čekají mně účty."
"Jen běž Alexandro, já se o Elizabeth postarám."
Vyšla ze dveří. Musela se podívat na dokumenty , které jí tady zanechal Lucien Werdany, finanční situaci a hospodářký úbytek.
Alex si sedla do křesla a vzala ze stolku papíry.

V době kdy ona studovala jeho rukopis a slova, Lucien psal dopis svojí švagrové Silvii.

Silvio, potřebuji abys přijela. Mám tady hodně velký problém. Prosím ,řekni to také Gabrielovi. Doufám že mi vyhovíte. Seznámím tě se situací. Někdo mi tu tráví dobytek. A také vysokou zvěř ,která se našla včera ráno. Nevěřím ,ale že by to dělal někdo z mého panství. Jen přece bych vás tady potřeboval.
Jestli tebe drží v Londýně povinnosti, ať přijedee jen Gabriel. A pozdravuj Jane a Sebbyho.
S úctou a láskou tvůj švagr Lucien Justin Werdany šestý vévoda z Bringvite

Dopsal dopis a podíval se z okna. Zatahovalo se.Posypal inkoust pískem ,složil dopis do obálky a zapečetil jej voskem a svým prstenem.
Vstal. Rozhodl se to řešit hned. Nač čekat. A s Alexandrou ale počkat musí. Dnes už se v jejím domě nabyl dost.
Dopis odnesl majordomovi. "Hobbsi, pošlete s tím nějakého spolehlivého sluhu na poštu a ať to pošle lady Silvii Myloryové .Děkuji"
Hobbs si od něj dopis vzal a s úklonou odešel.
Lucien se opět vrátil do knihovny .Nemohl Alexiny oči dostat z hlavy. Nalil si druhou skleničku brandy a posadil se do koženého křesla.