Lucien a Alexandra 2/?

Ve stejném okamžiku kdy vévoda psal dopis se u Alexandry v domě objevil Richard Penwick.
"Alexandro," prohlásil příjemným hlubokým hlasem.
Zvedla hlavu od Lucienova rukopisu a zadívala se na něj. Byl vysoký, štíhlý, měl černé ebenové vlasy a světlé oči.
Vstala a uklonila se. "Ráda vás vidím Richarde. Jakpak se má vaše matka?"
Pokynula mu aby se posadil a sama se opět usadila.
"Vyprávějte.Jestli vám nebude vadit, musím ještě prostudovat tyto dokumenty!" usmála se na něj a když začal mluvit ,sklonila se opět nad papíry. Písmena se jí slévala před očima a z papíru vystupovali modré oči. Urputně se soustředila na písmo. Už ani nevnímala co Richard povídá. V tu chvíli si ale uvědomila co řekl. Zvedla hlavu a zadívala se na něj.
"Richarde jste hodně příjemný muž ,a kdyby se to stalo v nějakou jinou dobu určitě bych vaší nabídku přijala .Ale jste šlechtic. A já se teď musím soustředit na jiné věci ,než jsou přípravy na svatbu. Promiňte." Chtěla svůj proslov zmírnit úsměvem, ale Richardovi svaly ztuhly.Toporně se zvedl z křesla a uklonil se.
"Tudíž vás už nebudu obtěžovat. Mějte se má lásko. Snad poznáte ,že jsem vás miloval ."
Bylo jí to líto už z toho důvodu že byl Richard jejich rodinný přítel.Ale nemohla si ho vzít. Ne teď ,ne kdy jindy.
Opět se sklonila nad listinami. Během Richardova vyprávění zjistila ,že někdo tráví jeho Milosti dobytek.Počet byl závratný. Už se nedivila ,že jeho Milost musí vybírat větší částky. Ale už to co vybíral minulý rok bylo to dost vysoko.
Do pokoje vstoupil sloužící aby zatopil v krbu.
Alexandra si ho ale nevšimla, zaměstnaná vlastními myšlenkami.
Po hodině se toporně zvedla a narovnala si záda. Měla je celá bolavá od věčného sezení.
Jeho Milost ji měla opravdu důvod obtěžovat ,jen nemusel zrovna dnes.
Podle zvonění v kostele ,který stál jen míli od jejich domu, poznala že je po třetí hodině odpolední.
Alexandra zavřela dveře od pracovny a sešla po schodech dolů. Prošla kolem obývacího pokoje a nikdo si ji nevšiml.
Vyšla ven a vydals se cestou k Bringvite. Vévodův venkovský dům byl v dálece na dohled , ale tam opravdu nemířila.
Zahnula na cestu ,která se stáčela doprava.

Lucien nevydržeje v domě se oblékl do svého vycházkového kostýmu a vyrazil ze dveří.
"Vaše Milosti, vy si nevezmete koně?" otázal se štolba.
"Ne " vyštěkl "Nepotřebuji ho, půjdu pěšky" a vyrazil s těmito slovy ze dvora.
Když ale zabočil za zatáčku, zvolnil. Byl navztekaný že se mu nic nedaří. Už přes rok byl vévoda z Bringvite ,už rok se snažil na Alexandru nějak zapůsobit. Táhlo mu na devětadvacet a už by se měl usadit. Jeho bratr Gabriel byl už tři roky ženatý a jeho manželka Silvia měla dvě děti. Do svých šestadvaceti let byl v Londýně a potom se sem přestěhoval na přání svého strýce. A když poprvé uviděl Alex tak oněmněl.
Jela na koni v ranním šeru a připadala mu jako víla.Ale projela kolem, jako by byl vzduch.
Luciena probraly ze zamyšlení kroky, Rychle si stoupl za strom , něchtěl aby ho někdo viděl. On měl jako na dlani Alexandru, jak kráčí po louce. Vypravil se za ní. Ne, že by měl chuť jí dneska zase rozzlobit ,ale toužil,co vlastně? Toužil s ní mluvit ? Toužil jí být nablízku ? Toužil jí zlíbat?
Ano ten polibek byl velice lákavá představa.
Usmál se.
Slečna Granvillová se usadila na kraji rybníka a opřela se o strom.
Šel pomalu. Nechtěl ji vylekat.