Lucien a Alexandra 3/?

Položil jí ruku na rameno . Trhla sebou.
"Slečno Granvillová ,promiňte mou neomalenost ,ale nemohl bych si přisednout?" Zadíval se na ni upřeným pohledem a postřehl, že v čokoládových očích se zračí zmatek. Lucien to bral jako souhlas a usadil se vedle ní. Hlavu si opřel pohodlně o strom a pokrčil levou nohu. Utrhl stéblo trávy a strčil si jej do úst.
Alexandra se na něj upřeně podívala ,ale neřekla nic. Stejně veděl o co se jedná. Žvýkání trávy byl jeho zlozvyk. Naučil se to jako malý chlapec a donesl si to do dospělosti. Nehodilo se to pro vévodu, ale teď jím být nechtěl. Pro tuto chvíli si přál být obyčejným Luicenem Werdanym. Chtěl si užívat blízkosti mladé, krásné slečny Granvillové. Uvědomil si že na něj fascinovaně hledí. Vyndal stéblo z úst a omluvně se usmál.
"Omlouvám se slečno,asi vás moje chování pohoršuje." Alexandra se roztomile začervenala a sklopila oči. "Odpustťe Vaše Milosti"
"Slečno,když jsme spolu někde sami ,nemusíte používat formální oslovení. Říkejte mi Luciene."
Alex se na něj podívala .Postřehl její rudé rty , tmavé oči a ostražitý pohled.
Pohladil její čelo, palcem sjel na tvář, obkoružil rty a upřel na ni pohled.
"Co to děláte pane Werdany?" zašeptala . Všiml si ,že nepoužila jeho jméno ,ale ani jeho titul. V duchu se usmál. Bylo to na dobré cestě. Proto jí odpoveděl.
"Chystým se vás políbil."
"Ne...ne to ne!"
"Ale ano" usmál se hřísným úsměvem. Vzal její tvář do dlaní a podíval se na ni. Na její hnědé oči, ebenové vlasy a utrápený výraz. tam hluboko v těch očích viěl starost, nenávist ,zlobu ,ale také něco co nedokázal přesně pojmenovat, něco jako ukrytou lásku, touhu.
Ale pro tu nenávist a bolest nemohl udělat to co chtěl. Pustil její tvář a těžce si povzdechl.
Sklonil hlavu.
"Proč jste to neudělal?"
Ušklíbl se ,ale zatím se na ni nepodíval. Po chvíli se odhodlal odpovedět
"Milá slečno, neudělal jsem to protože jsem se rozmyslel." Nemohl jí přiznat že o co viděl v jejích očích ho zastavilo. Alexandra mlčela.
Najednou zaslechli výstřel a Alexandra cítila ,že ji něco škráblo do ramene.
Ještě těsně před tím vstala a tak se jí obličej zkřivil bolestí a sesunula se k Lucienovým nohám. Lucien zvedl hlavu a zachytil ji.
Všiml si, že krvácí z levého ramene. Pomlau ji položil do trávy , a hlavu jí podložil svým kabátem. Tvář měla bílou ,ale nic se jí nestalo kromě utrpeného šoku.
"Pane Werdany"
"Nemluvte!"
Zvedl ji do náruče a vykročl s ní k jeho sídlu. Bylo vzdálené jednu míly ,kterou by měl zvládnutou za půl hodinky ,ale s břemenem v podobě krásné, příjemné a přitažlivé slečny Granvillové to bylo těžší. Zase ho popadaly hříšné myšlenky.

Když Lucien přišel do sídla jeho majordomus nehnul brvou.
"Hobbsi, postarej se aby slečna Granvillová měla pohodlí. Zajdi za paní Millerovou ať jí připraví nějaký pokoj."
"Spolehněte se Vaše Milosti"
"Hobbsi a také jí řekněte, aby donesla nějaké ručníky a obvazy. Děkuji."
Poté ,aniž by se stral o něco jiného než o Alexandru se vypravil po schodech nahoru.

Uložil ji do jednoho z pokojů.
"Drahá slečno Granvillová ,musím teď odejít ,abych obeznámil vašeho otce s dočasnou situací. Také se podívám na místo, odkud po vás stříleli. Doufám že se tu budete cítit dobře."
Alexandra se na něj podívala on by tu nejraději zůstal s ní. Ale musel jí opustit. Uklonil se a odešel.
Jakmile sešel ze schodů ,dal pár příkazů ohledně Alexandry a vypravil se do stájí aby se nechal osedlat Sokrata a vyjel z brány.