Poddaná 10 (1. část)

Poddaná 10- 1. část
Matka i otec už byli otočení a já také konečně sebrala odvahu. Obrátila jsem hlavu a ústa se mi otevřela dokořán. Doufala jsem, že tohoto člověka už nikdy v životě neuvidím. On byl evidentně též překvapený, že mě tu vidí ani se nedivím. Zřejmě neví, že jsem teď bohatá se jménem. Poprvé za celou dobu mého nového života jsem byla ráda, že mám postavení. Alespoň jsem mohla narovnat ramena a zvednou s hrdostí bradu. Až teď mi došlo, co tu vlastně dělá. Ten hlupák blokoval dveře. Takhle nic neuvidím!
O chvilku později se tu objevila další známá osoba a další, to už na mě bylo příliš.
„ A tady jste, těší mě, jsem Helen.“
„Helen, omlouvám se vám za zpoždění, ale cestou se nám porouchal kočár. Děvenko, někoho ni připomínáš.“
„Pane, tohle je Minerva Helen Gewilerdová.“ Představila mě matka. Erikovi s Alexandrem spadla ústa údivem.
„No tak Alexandre myslel jsem si, že si lépe vychovaný.“ Pošeptal mu Lord Jeremy.
„Otče tohle je Melanie.“ Řekl skoro neslyšně Erik. Mým novým rodičům to začínalo být divné.
„Co se to tu děje!“ Řekla trochu nazlobeně matka.
„Lorde, můžete mi vysvětlit, o co jde, je snad nějaký problém, doufám, že se to netýká sňatku“ Řekl otec.
Jaký sňatek, snad, snad, snad sňatek, moment. To přece není možné…“ Začala jsem koktat vysokým hlasem.
„Otče, to ne, to nejde, on si jí nemůže vzít. To nepřipustím!“ Zasáhl Erik.
„Pojďme si sednout.“ Navrhl lord Jeremy.
„Melanie, rád tě vidím.“
„Počkat!“ Vykřikla jsem. Začalo mi to docházet.
„Můj, můj budoucí manžel je on!“ Ukázala jsem na Alexandra. Začala se mi točit hlava a pak už jen prázdno.
Probrala jsem se s čichací solí u nosu a s Erikem po boku.
„Dovolíš bratříčku, ale tohle je teď mé místo, jakož to budoucí manžel…, smlouva je již podepsána.“ Rozesmál se Alexandr děsivým smíchem.
Oba jsem je od sebe odstrčila. Bylo na čase vyjasnit si pár věcí…
Obrátila jsem se ke všem a začala už bez koktání mluvit.
„Takže jsem si původně měla vzít Ericiuse Karena Deferyho…“
„To jsem já.“ Ozval se Erik.
„Jistě, nikdy jsem neslyšela tvé celé jméno. Byl jsi prostě Erik, ale ty jsi mě nechtěl,“
„To není pravda, vlastně je, ale…otec mi řekl, že se mám oženit s nějakou Minervou, ale já chtěl tebe, nakonec jsem se rozhodl tě požádat o ruku, i když si byla jen služebná, a tak jsem sňatkovou smlouvu nechal přepsat na Alexandra. Hledal jsem tě všude Mel…, ale ty jsi…“
„Mladý muži oslovujte laskavě mou dceru…“
„Takže chápu to dobře, Thomas tě našel…“
„Díky mě.“ Doplnil otce Alexandr.
„Vyprávěl jsem mu o tobě.“
„Thomas evidentně zapátral, našel naši ztracenou dceru.“ Konstatoval otec.
„Ano a já zrovna utíkala z Flowenu, když jsme se potkali na té cestě. Předpokládám, že jste mě jeli zrovna vyzvednout.“
„Ano, ale my se, když jsme tě odhalili na té cestě nezajímali o t, kde si se tam vzala.“
„Utekla si, když já si to vyříkával s Alexem. Snažil jsem se mu vysvětlit, že pokud to otec schválí, tak tě požádám o ruku.“
„A já mu to dovolil.“
„Ale ty jsi byla pryč, tak jsem otcovi namluvil, že jsem si to rozmyslel, abych po tobě mohl pátrat, měl jsem o tebe hrozný strach.“ Řekl Erik.
„A teď jsem zasnoubená s Alexandrem, zařvala jsem, téměř plačky. Začala mě ovládat hysterie.
„Klid Minervo, drahá, pohádka pana Erika je pěkná, ale smlouva je už zpečetěná… tvůj otec dal již své slovo…“
„Ne!“ Vykřikli jsme oba s Erikem.
„Ano.“ Pronesl požitkářsky Alexandr a majetnicky mě chytil.
Potom mi pošeptal do ucha: „Jsi má Mel, má. Dostal jsem tě, DOSTAL!“