Lucien a Alexandra 5/?

Uběhlo pár dní a Lucien se vracel z Londýna. Musel zařídit pár věcí a také se uklidnit. Alexandra ho rozčílila.Nechápal jak ho takhle mohla vidět. To už se nesmí nikdy stát, umanul si.
Vzpoměl si na události ,které se stali po jeho příjezdu do Londýna. Když přijel k matce, čekalo ho překvapení. Matka mu představila lady Monicu. Byla to hezká žena ,ale on byl ten večer tak rozmrzelý ,že je nechal o samotě.
Do rána se však jeho nálada nezlepšila. Noc prožil v křesle s brandy ve skleničce.
Hned po snídani vstoupila do knihovny lady Monica s upejpavým pohledem . Nedokázal to ocenit, situace , která ho potakal před pár dny a níž se ocitl tak daleko od Alex ,byla ponižující.

Když dojel na panství, zastihl Alexandru v zahradě,seděla na lavičce a dívala se kolem sebe. Postřelené rameno měla ovázané.
Alexanda moc dobře veděla , že tam Lucien je.
"Dobrý den, Vaše Milosti. Smím vám oznámit radostnou novinu ,že váš bratr lord Gabriel s lady Sylvií poslali dopis."
"Slečno Granvillová, koukám, že už jste zcela při síle. Děkuji , že jste mne informovala. Hned jak budu mít možnost tak si ho přečtu."
Během řeči přišel k ní ,takže vrhal na Aexandru dlouhý stín.Hned vstala.
"Posaďte se Alex.." pokynul jí.Veděl, že má ještě něco an srdci a že se mu to nebude líbit.
"Tak co máte na srdci ,slečno?"
"Chtěla jsem vám Vaše Milosti, zdělit ,že zítra odpouštím vaši společnost a vracím se k otci do domu."
Lucien něco podobného tušul ,ale nehodlal se vzdát bez boje.
"Alexandro, s prominutím ,ale chtěl bych vás připomenout, váš stav, jste zraněná a já to mám na svědomí."
"Ne Vaše Milosti, opravdu odejdu , už se cítím lépe. O mnoho. Není tedy nutné abych vás nadále obtěžovala.
"Tak mi alespoň dovolte abych vás zítra doprovodil, nechci abyste cestovala sama."
Alex tušila ,že se ho jinak nezbaví a tak souhlasila.
Lucien spokojený s její odpovědí se postavil a s úklonou odešel.
V pracovně na něj čekalo pár záležitostí ,které musel vyřešit. Teprve poté se přesunul ke stolku s dopisy. Jeden byl od Gabriela a druhý od jeho přítele Tristana markýze de Celbury.

Milý příteli, dovoluji si tě pozvat na svůj letní ples. Bude se konat ode dneška za dva měsíce na zámku Celbury. K jistáým okolnostem si přeji aby byl tento ples maškarní. Měj masku a jestli budeš chtít měj i doprovod. Přítomnost jakékoli krásné dívky tu přijmu . Vždyť víš jaké jsou přítelkyně Emmy.
dne 26.března.1839 Markýt Tristan de Celbury.

Lucien dopis odložil a pro sebe se usmál. Měl ponětí proč maškarní plez. Z jednoho důvodu proto, že Tristanova dcerka Gabrielle milovala masky a z dalšího důvodu proto, že jeho manželka Emme byla neuvěřitrelně přitažlivá dáma a Tristan na ni trošku žárlil.
Přece už jen byl trošku starší.
Druhý dopis byl ten , na který tak čekal. Nedočkavě ho roztrhl.
Drahý bratře,
Se Sylvií a s dětmi přijedeme hned jak to bude možné, zatím dbej o svojí bezpečnost.Je možné ,že o tvůj život usiluje nějaký strýcův nepřítel.
15.března.1839 Londýnské panství Gabriel Mylory.

Jako vždy byl bratr stručný . Lucien hodil dopis na stůl a vypravil se do svého pokoje.

Večer se v jídelně sešel s Alexandrou . Neřekli si nic, ale poté co zdánlivě nekonečná večeře skončila, ji doprovodil do jejího dočasného pokoje.
Popřála mu dobrou noc a nic víc. Zavřela dveře.
Lucien se vrátil do jídelny aby udělil hospodyni instrukce na zítřek a potom se i s brandy přesunul do knihovny.

Vyřešil pár důležitých věcí ,ale když na kostele odbyla půlnoc ,neovládl se a vykročil k Alexině pokoji.Potichu otevřel dveře a přešel lůžku. Spala. Sladká, malá Alexandra. Nevinná a přesto přitažlivá a žádoucí. Sklonil se a přiložil svoje rty k jejím. Políbil ji. V mžiku se probudila.Vytřeštila svoje krásné temné oči a vší silou se vzepřela.
Sice se jí nepodařilo ho odstrčit ,ale pocítil odpor a to mu stačilo aby přestal. Narovnal se.
"Promiťe slečno" vstala vyšel z pokoje.Alexandra nevěřila stvým uším. On řekl jen promiňte slečno?
To snad ne. Ale co , nebyla šlechtična , a on byl vévoda ,mohl si dělat co chtěl.Položila hlavu zpátky do polštářů a zavřela oči.
Za pár minut opět spala.

Co to u všech svatých udělal? přemýšlel Lucien ve svém pokoji. Jak mohl jít uprostřed noci k ní do komnaty? Kde je ksakru jeho slušné chování?
Svlékl si župan lehl si. Zítra budu všechno jinak, umanul si. Musí.