Jen láska 1.kapitola

Náš příběh začíná jednoho jarního dne roku 1871. V Santa Fé se všichni připravovali na oslavu výročí založení města. I v domě obchodníka Samuela Swana měli všichni plné ruce s přípravami. Ale jen jediný obyvatel se příprav nezúčastňoval, byla to obchodníkova dcera Ellen. Seděla ve svém pokoji a smutně se dívala do prázdna.
„Copak je s tebou holčičko?“zeptal se její otec, když vešel do jejího pokoje. „Proč tu tak sedíš? Děje se něco?“
„Nic se neděje, tatínku.“odpověděla smutně Ellen.
„Tak proč jsi tak smutná?“
„Proč se mi všichni jenom smějí? C pak jsem opravdu tak hloupá?“
„Nejsi. To oni jsou hloupí, protože se smějí někomu, koho neznají. Jsi chytřejší než oni. To, co si myslíš o světě a lidech je krásné a je jen málo lidí, co si myslí to samé. Až budeš starší, tak pochopíš, že není všechno takové jak si myslíš. A teď pojď, musíme jít do kostela.“
V kostele byli snad všichni z města. Z kostela někteří zamířili do svých domovů a někteří na slavnost ke guvernérovi. Ellen si u guvernéra všimla muže ve středním věku, černých vlasů se šedivějícími skráněmi, tmavě hnědýma očima, vysoké štíhlé postavy. Po jeho boku byla mladá žena, Ellen si myslela, že je to jeho dcera, ale ve skutečnosti to byla jeho nevlastní sestra.
Ellen si připadala na slavnosti jako nezvaný host. Kromě otce si jí nikdo moc nevšímal. Přítomným mužům se líbila, ale to bylo všechno, jinak se jí smáli za její názory na svět a za to, že se chovala přirozeně. Nechápala to, ale pomalu se s tím smiřovala.
„Holčičko, dovol abych ti někoho představil.“vyrušil jí otec z přemýšlení. „Představuji ti pana Glena Sheparda a jeho sestru Amandu. Toto je moje dcera Ellen.“znali se nějakou dobu díky obchodům, ale Ellen Glen Shepard viděl Ellen ten večer po prvé v životě.
„Rád vás poznávám, slečno Swanová.“
„Já vás také.“řekla Ellen. Mohla na Glenovi oči nechat. Líbil se jí.
„Smím vás požádat o tanec?“zeptala se Ellen, když začala hrát hudba.
„Ano.“zněla její odpověď. „Proč se na mě tak díváte?“
„Odpusťte, ale snažil jsem se přijít na to, proč je taková krásná,milá a hodná dívka smutná.“
„Možná proto, že se jí všichni posmívají.“
„Proč?“
„Protože si myslím, že svět není zas tak špatný, jak všichni říkají a že mezi lidmi jsou i hodní, že jsou i jiné způsoby jak vyřešit různé problémy a taky za to, že se nechová jako jiné slečny, které se přetvařují.“
„To co si myslíte je velice pěkné. Nevšímejte si těch, co se vám smějí. Oni sami jsou hloupí, proto to dělají. Usmějte se, to vám sluší víc.“
„Jste hodný.“
„Já a hodný? To se vám zdá, já jsem strašný darebák.“řekl Glen a Ellen se rozesmála.
Glen se svou sestrou strávil zbytek večera ve společnosti Sama a Ellen. Ellen nemohla z Glena Sheparda spustit zrak. Velmi se jí líbil a cítila se v jeho společnosti velmi dobře. Když s Glenem tančila měla pocit, jako by se vznášela, držel jí sice pevně, ale přitom něžně. Když mluvil, jeho hlas jí hladil, ráda ho poslouchala. Na první pohled se do něj zamilovala. Ale byla smířená s tím, že Glen její lásku opětovat nikdy nebude. Co když se mílila? Nemohla tušit, co se tak přitažlivému muži honí hlavou. Glen Shepard si přiznal, že mu je společnost mladičké Ellen Swanové milá, byl v její společnosti rád, líbila se mu, ale o lásce nemohlo být ani řeči. Ano, každou chvilku se na ní díval, nebyla mu lhostejná ale pro něj to v tu chvíli nic neznamenalo.Možná. Ani ho nenapadlo, že by se do ní někdy zamiloval. Vždyť mohla být jeho dcerou. Neměl ani nejmenší tušení, že se do něj tato mladičká dívka na první pohled zamilovala.
Slavnost končila a hosté se pomalu rozjížděli do svých domovů. Mezi posledními byla Ellen se svým otcem a Glen se sestrou Amandou. Ještě chvíli si povídali, na konec se rozloučili a každý nastoupil do svého kočáru. Ellen mrzelo, že se musela rozloučit s Glenem, chtěla s ním být ještě chvíli. Bylo jí s ním dobře. Ano, zamilovala se do něj, hned na první pohled se do něj zamilovala.
Cestou domů myslela Ellen na muže, který jí celý večer dělala společnost a který se jí líbil. Celou cestu byla zamlklá a myslela jen na Glena. Ten večer jí s ním bylo dobře a přála si, aby se s ním znovu setkala.
„Na co myslíš?“zeptal se Samuel.
„Na nic, tatínku.“odpověděla Ellen.
„Opravdu? Mě příjde, že na něco, spíš na někoho myslíš.“
„A na koho bych měla myslet?“
„No,třeba na pana Sheparda.“odpověděl otec.
„Proč zrovna na něj?“
„Snad proto, že se ti líbí. Ellen, na oslavě jsem si všiml jak se na něj díváš a nebyl to ledajaký pohled. Tobě se líbí, viď? A možná jsi do něj trochu zamilovaná, že mám pravdu?“
„Tatínku já………..Před tebou nic neutajím. Ano, líbí se mi a mám pocit, že ho mám ráda víc než jen jako přítele, ale to je stejně jedno, on moje city opětovat nikdy nebude.“
„Třeba ano.“
„Ale jdi tatínku. Může mít jakoukoliv ženu, na kterou si ukáže. Proč by měl milovat zrovna mně? Mě postačí, když bude naším dobrým přítelem a budu ho moct často vídat.“
„Ale stejně si přeješ, aby se jednou do tebe zamiloval. Třeba se to jednou opravdu stane. Možná to nic zatím neznamená, ale všiml jsem si jak se na tebe dívá a myslím, že se mu líbíš.“
„Opravdu?“
„Myslím, že ano.“
Možná nebyl Sam Swan daleko od pravdy. Ale musejí oba dát Glenovi čas než si uvědomí, že k Ellen cítí něco víc než jen přátelství. Jak dlouho bude trvat než bude opětovat její city, to nikdo neví. Je to jen a jen na něm, zda její kráse podlehne a jestli otevře své nešťastné a raněné srdce novému citu.
„Pan Swan je velmi milý i jeho dcera, viď?“řekla Amanda.
„Ano. Jsou to milí a dobří lidé. Pana Swana znám už delší dobu a těší me, že jsem ho poznal. Je to velmi inteligentní člověk a velmi rád si poslechnu jeho názor i radu.“
„Co říkáš na jeho dceru Ellen? Je to půvabná dívka a stejně stará jako já. Myslím, že z nás budou dobré přítelkyně.“
„Souhlasím, je velmi půvabná a milá.“
„Líbí se ti?“zeptá se šibalsky Amanda.
„Prosím?“
„Ptám se, zda se ti slečna Swanová líbí. Pokukoval jsi po ní.“
„Každý tam po ní pokukoval. Všem přítomným mužům se líbila.“
„A tobě?“
„Přiznávám líbí se mi,je pěkná. Proč se tak vyptáváš?“
„Jen tak.“odpověděla Amanda a dívala se z okénka kočáru do tmy.
Glen se druhý den rozjel do města kvůli obchodům a měl tam také schůzku se svým obchodním společníkem Henry Youngem. Henry Young byl velmi schopný, ale občas svými nápady přiváděl Glena k šílenství. Už párkrát ho chtěl vyhodit, ale neměl to srdce a dával mu stále další a další šanci. Young byl za to vděčný a snažil se, aby byl s ním jeho zaměstnavatel spokojený, ale občas se mu to nedařilo. Henry Young byl mladší než Glen a tak si myslel občas, že ví všechno líp a snažil se zavádět novoty. Někdy na jeho návrh něčeho nového Glen přistoupil, ale to bylo zřídka kdy.
Město bylo stále vyzdobené a všude se to hemžilo lidmi. Na náměstí bylo velké tržiště, kde se dalo najít opravdu vše. Od různých pokrmů až po rozmanité předměty. Glen si toho nevšímal. Jeho kočár zastavil až před pěkným domem, kde měl svou firmu s kanceláří. Vystoupil z kočáru a vešel dovnitř. Hned u dveří ho uvítal vrátný, který mu podal ranní noviny a poté Glen vyšel několik schodů a dlouhou chodbou došel až ke své kanceláři,kde už na něj čekal Henry Young.
„Co tak brzo?“zeptal se Glen, když vešel do místnosti, před kanceláří a uviděl tam Henryho Younga. „Jindy na tebe musím čekat i pár hodin, než se uráčíš za mnou přijít a dneska jsi tu dokonce dřív než já.“
„Chtěl jsem ti udělat radost.“
„Tak pojď dál:“pobídl ho Glen a společně vešli do samotné kanceláře. Byla obrovská a velmi vkusně zařízena. U okna stál krásný, velký, tmavohnědý, vyřezávaný stůl, podél zdí byly z tmavého dřeva vyřezávané skříně a knihovna. V rohu u okna bylo na zdi zavěšené menší zrcadlo a pod ním malý stolek s tácem, na kterém bylo několik skleněných nádob s alkoholem a několik sklenic. Pracovní stůl byl vzorně uklizený jako celá místnost. Na stole měl Glen fotografii své sestry a milované ženy Belli a dcery Nell. Naproti stolu byly dvě pohodlné židle pro návštěvy a v rohu vedle dveří byla pohovka se stolkem, kde se občas Glen na chvilku natáhl, aby si odpočinul.
„Posaď se. Co si dáš?“
„Koňak, děkuju.“odpověděl Henry Young a posedil se na židli u stolu. „Jaký byl večírek? Slyšel jsem, že se guvernér pěkně vytáhl.“
„Byl to pěkný večírek.“odpověděl stroze Glen.
„Neříkej mi, že se tam nestalo nic zajímavého. Vždycky se na večírku stane něco, na co se nezapomíná. Tak co? Udělal tam někdo menší faux paux?“ptal se zvědavě Young. Glen se na něj jen podíval a dál si pročítal obchodní dopis ze dne před tím. „Tak Glene, povídej. Znemožnil se tam někdo? Vyšlo na povrch nějaké tajemství? Povídej.“
„Henry vážně, chováš se pomalu hůř než nějaká městská drbna.“
„Nezlob se, ale jsem zvědavý. Ale ještě jsi mi neodpověděl.“
„Nikdo se tam nezesměšnil. Spokojený?“
„Hmm.“odpověděl zklamaně Henry. Opravdu se někdy choval jako drbna. „A co ženský? Byly tam pěkný ženský? Pardon, ženy.“
„Pane bože.“vzdychl Glen a položil si hlavu do dlaní. „Jestli tě zajímá jaké ženy tam byly, tak jsi tam měl být.“
„Guvernér mě nepozval. Nemám bohužel takové štěstí jako ty.“
„On věděl dobře,proč tě tam nezvat. Vždyť ty nenecháš nepokoji snad žádnou ženu.“
„Ale na zábavě se umím chovat.“
„To jsem si všiml, před rokem u starosty. Byl schopný tě vyhodit. Kdybych se za tebe nepřimluvil, tak by to udělal.“
„To bylo jednou.“
„Jednou? Dobře si vzpomínám na tvůj výstup v New Yorku a další ve Washingtonu. Mám pokračovat?“
„Ne, to je dobrý. Jsem přeci mladý, tak si chci užít života.“řekl na svou omluvu Henry Young. Glen měl pravdu, když říkal, že nenechá na pokoji žádnou ženu. Když se mu nějaká zalíbila, sváděl jí tak dlouho, dokud mu nepodlehla. A měl i štěstí. Byl pohledný a urostlý, tak mu ženy samy skákaly do náruče.
„Tak si ho užívej jak je libo, ale beze mne. Nemusím být u všeho.“
„Ty mi závidíš?“
„Prosím tě a co? Co bych ti tak měl závidět? To, že spoustě žen zlomíš srdce, že jejich manželé tě chtějí zabít? Děkuju, o tohle opravdu nestojím.“
„Že si umím užívat života. Proč si taky někdy někam nevyrazíš? Jen tak, pobavit se a přitom si zašpásovat s nějakou pěknou ženou.“
„Protože se mi nechce a na tohle nejsem. Já nemám zapotřebí střídat jednu ženu za druhou jako ty.“
„Ale jdi. Neříkej, že tě to někdy nelákalo. Vždyť vypadáš dobře a ženám se líbíš. To víš, všímám si. Já se ti divím. Jenom pracuješ a nebavíš se. Z města jedeš rovnou domu a další dny to samé. Nebo na nějakou společenskou akci a to je vše. Užívej i trochu života dokud můžeš. Jsi volný. Nemáš už žádné závazky, tak tě to nemusí trápit.“
„Tak to jsi už trochu přehnal.“řekl přísně Glen.
„Promiň.“
„Mám pocit, že tu jsme kvůli nějaké práci a ne kvůli tomu, abychom se bavili o nesmyslech.“
„Jistě.“řekl pokorně Henry Young. „Tady, tenhle telegram přišel včera odpoledne z New Yorku.“a podal Glenovi složený papírek. Glen si ho přečetl a musel uznat, že Henry Young konečně zase jednou něco dobře zařídil.
„Vidíš, že to jde, když se snažíš. Takže zboží dorazí pozítří. Výborně. Budu mít zase co nabídnout zákazníkům. Pojedeš ho semnou vyzvednout.“
„Ano. Chtěl jsem tě o něco poprosit.“
„Povídej.“
„Příští týden bych potřeboval odjet pryč. Psal mi otec, že se bude moje sestřička vdávat.“
„To jí gratuluju. To víš, že můžeš jet.“
“Děkuju ti. Nechceš jet semnou? Otec by tě rád zase viděl.“
„Ne, zůstanu tady. Mám spoustu práce. Pěkně si to tam užij.“
„To se neboj. Užiju.“zasmál se Henry.
„O to se nebojím.“
Glen byl úspěšným obchodníkem. Obchodoval snad se vším. S drahými kameny, různými předměty, se surovinami, se starožitnostmi. Samozřejmě pěkně podle pravidel a poctivě. Občas riskoval, ale to se v obchodě zkrátka musí. Vlastnil několik obchodů v několika státech Ameriky. Byl i majitelem pily, kde zpracovával dřevo na výrobu nábytku. A jeho nábytek byl vyhlášený, jak kvalitou, tak i svým vzhledem. Byl sice úspěšný a velmi inteligentní, ale ani jemu se občas nevyhnul neúspěch. I to k obchodu patří.
„A vůbec, kde je ten protiva Colins?“
„Dal jsem mu na dnešek volno. Nechtěl jsem, aby jste se mi tu poprali.“zavtipkoval Glen.
„Hahaha. Můžu já za to, že mě nesnáší?“
„K tomu se nebudu vyjadřovat. Ale uznávám, že i Colins má své mouchy. Ale teď ti nevím, u kterého z vás je mi to milejší.“usmál se potutelně Glen. Aniž by si to Henry uvědomoval, nabízel svým chováním prostor pro Glena, který si do něj rád rýpnul