Jen láska 3.kapitola

Večírek byl v plném proudu. Přítomné dámy využily tento večírek nejen k zábavě, ale také k tomu,aby někoho mohly pomluvit a hlavně ty,které tu měly své dcery se snažily, aby si tu jejich dcerušky našly ženicha. Jak už bylo řečeno, mezi favority na ženicha přítomných mladých slečen, byl Glen Shepard. I některé přítomné vdovy, dobře vypadající a docela i mladé si na něj dělaly zálusk. Natřásaly se před ním a Glen vždy ze zdvořilosti kývl směrem k nim hlavou na pozdrav. V jeden okamžik k němu přišla manželka jednoho z přítomných obchodníků, paní Robinsonová s dcerou.Její manžel stál opodál v družném hovoru s několika pány. Paní Robinsonová si ke Glenovi a Swanovým přisedla a začala něco štěbetat. I když to nikomu z nich nebylo moc příjemné, byli zdvořilí a vyslechli si její povídání. Snažila se hlavně vychválit svou dceru. Říkala o ní jak umí dobře hrát na klavír, jak hovoří několika jazyky a jak je skromná. Doufala, že Glena okouzlí a časem požádá o ruku její dcery. Doufat mohla, ale nikdy se nedočká. Všem šla hlava kolem z povídání paní Robinsonové. Občas se Glen, nebo Sam dostali ke slovu, ale jen zřídka. Když začala hrát zase hudba, přišel ke stolku, kde právě seděl Glen se sestrou ve společnosti Sam Swana a jeho dcery a bohužel i paní Robinsonové, mladý a pohledný muž. Byl to Joseph Bradly, syn jednoho z přítomných obchodníků.
„Smím prosit, slečno Shepardová?“zeptal se Joseph Bradly.
„Jistě.“odpověděla Amanda, podala mu ruku a šli tančit. Amandě se tento mladý muž velmi líbil. Viděla ho už na večírku u guvernéra a i tam spolu tančili. Jen konverzace jim moc nešla. Ne proto, že by si neměli co říct, ale oběma bránil ostych.
„Mladý pan Bradly je velmi dobrá partie.“poznamenala paní Robinsonová. „Byl by to výhodný sňatek. Jistě už jste přemýšlel za koho svou roztomilou sestru provdáte?“
„Odpusťte paní Robinsonová, ale to, kdo bude ženichem mé sestry, nechám pouze na ní. Vím, že si má sestra vybere správně.“řekl jí na to Glen.
„Slečna Amanda je velmi mladá a ještě nepozná, co je pro ní dobré. Jste její starší bratr, poznáte to. Měl byste jí najít dobře situovaného ženicha, aby nestrádala. A s mladým panem Bradlym strádat rozhodně nebude.“
„Nebojte se, moc dobře vím, co je pro mou sestru dobré a co není. A vím, že by pro ní nebylo dobré, abych se jí pletl do života. Mohu jí jen dát radu a chránit jí. Pokud se jí pan Bradly bude líbit, pokud se do něj zamiluje a bude s ním šťastná, tak ať si ho vezme. Já jí bránit nebudu.“odpověděl Glen. Přál si, aby ta žena konečně odešla, ale jeho přání nebylo vyslyšeno. Podíval se na Sama Swana a jeho dceru a bylo mu jasné, že myslí na to samé. Ale bohužel jí nemohli říct, aby odešla. To se v takové společnosti nedělá.
Když hudba dohrála, doprovodil Joseph Bradly svou taneční partnerku Amandu zpět k jejímu bratrovi. Glen mu řekl, aby se k nim připojil. Joseph se nejdříve ostýchal, ale pak pozvání přijal a posadil se ke stolku. Celou dobu nespouštěl oči z Amandy. Tolik se mu líbila. Už od prvního dne kdy jí spatřil po prvé se mu velmi líbila. Pro oba jako by okolí neexistovalo. Byli jen oni dva, nic víc.
Hudebníci začali zase hrát a paní Robinsonová si říkala, že by mohl Glen Shepard vyzvat její dcerušku k tanci. To je taky jedna možnost, podle ní jak se mohou oba dva sblížit.Ale i v tomhle se spletla. Glen, se bohužel pro ní rozhodl požádat o tanec Ellen Swanovou. Paní Robinsonová byla zklamaná. Jen těžko to přenášel přes srdce. Její dceři to bylo jedno. Byla trochu hloupounká a tak jí pořádně vůbec nedocházelo, o co se její matka celou dobu snažila.
„Smím prosit o tanec, slečno Swanová?“zeptal se Glen, když se s obtíží zvedl. Ellen se na něj s údivem podívala. I Amandu tahle otázka vrátila zpět na zem. Ellen to sice potěšilo, ale nemyslela si zda je to dobrý nápad, když věděla v jakém stavu Glen je. Amanda si také nemyslela, že je to dobrý nápad. Mohla jeho nabídku odmítnout, ale jednak jí vůbec nenapadlo, jak by svoje odmítnutí odůvodnila a pak nechtěla ho urazit a případně udělat něco, co by nebylo vhodné.
„Ráda si s vámi zatančím.“odpověděla Ellen. Potěšení z toho, že jí Glen požádal o tanec, jí kazil strach o něj.
„Zklamal jste paní Robinsonovou, nepožádal jste o tanec její dceru.“
„Je mi líto, že jsem jí zklamal, ale já chtěl tančit s vámi.“
„Ale taky jste trošičku chtěl uniknout tomu jejímu povídání. Nemám pravdu?“zeptala se šibalsky Ellen.
„Tak trochu ano.“
„I já.“usmála se Ellen. Znovu cítila při tanci s Glenem to samé jako tenkrát u guvernéra. Znovu si připadala jako v nebi. Jenže ten krásný pocit jí kazil strach o Glena. Nemyslela si, že je dobrý nápad tančit v jeho stavu. Jak spolu tančili, přišel jí bledší než když se objevil v sále. Nelíbilo se jí to. I sám Glen cítil slabost, ale chtěl tanec dotančit. Ve vyšších kruzích nevypadalo moc dobře,když pár tanec nedokončil.
„Je vám dobře?“zeptala se starostlivě Ellen.
„Ano je.“odpověděl Glen, ale přitom zatínal zuby bolestí. Rána ho bolela a nejspíš začala znovu i krvácet.
Když hudba dohrála, tančící páry si šly sednout,nebo korzovaly po sále. Glen nabídl Ellen rámě a společně šli zpět k Samovi a Amandě. Bohužel tam stále seděla paní Robinsonová.Glen si opatrně a s námahou sedl a snažil se nedat na sobě nic znát. Ale Amanda poznala, že mu není dobře.
„Nepojedeme raději domu?“zeptala se ho potichu. Glen neodpověděl, jen kývnutím hlavy naznačil, že nikam nepojedou. Amandě se to nelíbilo, ale věděla že bratra nepřesvědčí. Ellen celou dobu Glena Sheparda pozorovala se strachem ve tváři. Viděla na něm, že trpí bolestí, ale musela ho obdivovat jak se snažil nedát na sobě nic znát. Snad nikdo v sále si nevšiml, že by se s ním něco dělo. Jen paní Robinsonová poznamenala, že je bledý. Glen jí na to odpověděl, že je to únavou. To jí stačilo. Svůj zájem stejně jen předstírala. Musela přeci na tak bohatého muže nějak zapůsobit, mohl se stát jejím zetěm. A jako správná budoucí tchýně si musí svého nastávajícího zetě předcházet a dávat mu najevo, že jí zajímá vše, co se ho týká. Jak byla naivní a vlastně i hloupá, když si myslela, že její sny a představy o zámožném zeti by se jí někdy mohly splnit.
Večírek skončil a poslední hosté odjížděli do svých domovů. Mezi posledními byl Glen se sestrou a Sam Swan s Ellen. Stáli u svých kočárů a povídali si. Amanda si všimla, že opodál stojí Joseph Bradly s otcem a baví se s hostitelem. Joseph vůbec nevěnoval pozornost tomu, co si otec se starostou povídali, ale nespouštěl oči z Amandy.
„Běž za ním.“řekl Glen, když si všiml jak se jeho sestra dívá na toho mladíka.
„Ale….“
„Jen běž, já to zvládnu.“usmál se na ní a Amanda šla pomalou chůzí k Josephovi, který sám šel pomalu za ní. Nastal okamžik mlčení. Nakonec se Joseph osmělil a promluvil první. Nikdo nemusel vědět o čem si ti dva povídají,aby z jejich výrazů ve tvářích poznal, že si velmi dobře rozumějí a nejsou si lhostejní.
„Sluší jim to.“poznamenal Sam.
„Ano, sluší.“přikývl Glen. „Přál bych si, aby moje sestra byla šťastná. Myslím, že mladý Bradly by jí dokázal udělat šťastnou.“
„Jsem rád, že jsem vás poznal slečno Shepardová.“řekl Joseph a políbil Amandě ruku.
„Já také.“usmála se. „Děkuji vám za milou společnost dnes večer.“
„Smím doufat, že se ještě někdy uvidíme?“
„Ano.“přikývla Amanda. Stejně jako Ellen v přítomnosti Glena, stejně tak i Amanda byla v Josephově přítomnosti v sedmém nebi. Cítila, že se do toho mladého muže zamilovala. U obou to byla láska na první pohled. Jistě by tam stáli až do brzkých ranních hodin a povídali se, ale museli se rozloučit.
„Musím už jít. Bratr čeká jen na mne.“
„Je škoda, že se musíme rozloučit. Smím vás doprovodit k bratrovi?“
„Jistě. Pokud se nebude váš otec zlobit, že zdržujete odjezd.“
„Nebude.“řekl Joseph,nabídl Amandě rámě a společně šli ke Glenovi. „Omlouvám se pane, že jsem vaší sestru zdržoval od návratu domu.“
„Nezlobím se. Chápu to.“usmál se Glen.
„Dobrou noc, pane Bradly.“
„I vám dobrou noc, slečno Shepardová.“popřál Joseph a na rozloučenou políbil Amandě ruku a šel zpět k otci,který na něj čekal už v kočáře.
„Také už pojedeme. Jsem rád, že jsem vás opět viděl, pane Sheparde i vás slečno. Jen mi slibte, že se budete opatrovat.“
„Nic jiného mi nezbývá. Měl bych pak peklo na zemi s Amandou. I my jsme vás znovu rádi viděli. Přeji šťastnou cestu a dobrou noc.“rozloučil se Glen, podal na pozdrav Samovi ruku a Ellen jí, jako správný gentleman políbil. Nastoupili do kočárů a rozjeli se ke svým domovům.