Kouzelná Anna Boleynová

Drahá Anno,
velice ti děkuji za dopis tak milý a upřímný. Jsem nevýslovně potěšena, že matce je již lépe. Ani netušíš, jak velký stesk po vás mě souží. Zde u dvora dny ubíhají velice pomalu. Bolí mě u srdce, jen když si vzpomenu, co jsem doma zanechala. Ale stěžovat si nemohu. Všeho se mi dostává v hojnosti. Dlouze jsem přemýšlela a myslím, že můj žal by zmírnila přítomnost mé milované sestry. Drahá Anno, přijeď za mnou. Pevně věřím, že Jeho veličenstvo svolí mému přání, když jsem nyní na výsluní královy přízně. Děkovala bych Bohu, mít po boku svou mladší sestřičku. Uvažuj o mém návrhu. Posílám pozdravy rodičům i přátelům,

S láskou Marie

,,Alberte.“ Ze dveří v temném koutu místnosti se vynořil starší velice pečlivě upravený sluha.
,,Ano má paní?“ Marie se poprvé na svého sloužícího podívala: ,,Odešlete prosím tento dopis na obvyklou adresu.“
Albert přejel rukou hrstku svých bělavých vlasů a poté převzal psaní. Ruce, jež dopis přebíraly, byly oděny do dlouhých bílých rukavic. Pevné držení těla a hrdě vztyčená brada však nezakryly již lehce roztřesené ruce.
,,Jistě. Zařídím to.“ S lehkým pokynem hlavy potichu odešel.
Marie si povzdychla. Všechno už jí bylo cizí. Světle růžová pohovka ve středu pokoje, na které tolikrát sedávala, byla najednou jako vyměněná. Dříve se jí při pohledu na jakýkoliv předmět v její blízkosti vybavovaly společné chvíle strávené s králem. A teď? Všechno jí připadá jako by končilo. Stárne a tak jako upadá její krása, pomalu upadá králův zájem o ní. Možná, že Annin příjezd bude poslední čin a poté králův zájem naprosto ochabne. A poté už bude přebytečná jako všechny ty ostatní přestárlé ženy u dvora. Bude se cpát rumělkovými bonbóny a donekonečna vzdychat nad svým osudem. Anebo jí možná král umístí na nějaký šikovně ukrytý zámeček v lesích. Být navždy zapovězená to ona však nechtěla. Může se pokusit znovu krále svést. Pokud při tom ztratí svou veškerou čest, hrdost nebo sílu bude to jen malý pád níž než teď je. Ihned se posadila ke svému stolku s vykládaným zrcadlem a začala se připravovat. Musí obnovit svou veškerou krásu, alespoň na jednu noc. Cítila, že má možnost ukázat té proradné Elizabeth, že ona je stále ta krásná a vážená. V posledních dnech Ellis s králem flirtovala naprosto ohavným způsobem. Kam se poděla všechna ta elegance a nonšalantnost, se kterou se dámy jejího postavení vyjadřovaly, oblékaly, ale také žily. Byla ztracena v moři reforem a všemožných změn. Nestačila krok s novými pravidly módy a cítila se obzvláště v posledních dnech jako starý obraz, na který každý hledí s úctou však bez veškerého zájmu a vášně. Za měsíc oslaví sedmadvacátý rok svého bytí a cítí, že je to poslední možnost jak dosáhnout cíle. Jaký je však cíl, to už netušila.

Sídlo Boleynových, starší koloniální stavba, bylo domovem dvěma dívkám. Marii a Anně. I když je od sebe dělilo deset let, byly naprosto nerozlučitelné. Žily jedna pro druhou a nezabránilo jim v tom ani to, že obě v té době hovořily jinou řečí a bydlely v jiné zemi. Marii rodiče za svých mladých let hodlali držet v pevném režimu. Odmalička byla vedena ke kázni a úctě, jelikož jí chtěl otec co nejdříve a co nejvýhodněji provdat, a proto musel mít jistotu, že dcerka bude poslušná a krotká. Marie byla velmi pobožná a celé své dětství prožila takřka v motlitbách a běžných domácích pracech. Její cílevědomost však nebyla tak veliká jako její sestry.
Anna byla vzpurné a nezkrotné dítě. Slova zákaz nebo trest nebrala v potaz a ani matka ani otec ji nedokázali zkrotit na míru své sestry. Nezbylo jiné možnosti než poslat dceru do špičkového a vysoce vyhlášeného penzionátu ve Francii "Blanche astre“. Tam se Anna naučila velice dobře konverzovat v několika jazycích, dokázala počítat, psát a kreslit. Učila se o významných uměleckých dílech, ale také byla postupně připravována pro manželský život. Když se o několik let později vracela domů, bylo jí již šestnáct let a stala se z ní přenádherná dívka plná půvabu. Vždy byla trochu odlišná svému okolí. Měla dlouhé světlé vlasy, které byly velice vzpurné. K tomu drobná světlomodrá očka. Na rozdíl od své sestry i matky měla Anna čistou atlasovou pokožku a tak její celkový vzhled připomínal spíše malou roztomilou Francouzsku, nežli hrdou urostlou dívku z Anglie.
Svou sestru viděla naposledy při svém odjezdu a jediné zprávy o ní byly, že Marie byla nevýslovně poctěna a stala se dvorní dámou královny Kateřiny. Později také milenkou krále Jindřicha VIII. Anna jí její postavení vysoce přála, ale také jí záviděla, že ona mohla diskutovat s velmi vlivnými muži a využít k tomu svůj veškerý intelekt. Mohla zaujmout i krále a být vzorem všem ostatním damám, co se týče všech módních trendů. Utvořit si postavení a mít vliv. O několik let později však zjistila, že její názor byl velice zkreslený a že postavení, ve kterém se octla ona i její sestra, je především post milenky. Úctu od zbytku dvorních dam také čekat nemohla, zato se mohla obávat, která jí kdy zabodne nůž do zad, kdy ji škaredě pomluví nebo se ji dokonce pokusí otrávit. A urození páni a vášnivé diskuze s nimi? To byl ten největší omyl ze všech. Vyšší šlechta se na dvorní dámy tvářila opovržlivě. Byli pro ně jako hloupé, naivní husičky bez názoru zato s viditelnými křivkami. Beztak však byli jako zakázané ovoce které pro ně nemělo smysl trhat jelikož trest by byl krutý. Když se pokusil sir Edward Stelears navázat tajný milostný vztah s Annou zaplatil zato životem.