Chester Welti 1

Šel lesem, podzimní vítr mu čechral jeho černé vlasy. Chester Welti, chlapec, ke kterému se štěstí obrátilo zády už jako malému klukovi, tyto procházky přímo miloval. Jen tak chodil mezi stromy a přemýšlel.Stále se mu vkrádala do mysli vzpomínka na ten prokletý den.
Začínala zima a i když mrzlo teprve několik dní na rybníku se objevil první led, asi nikoho by nenapadlo jít bruslit už teď, ale John a Chester byli strašně netrpěliví a tak i přes zákaz rodičů si jedno prázdninové ráno vzali brusle a odešli k rybníku.
Chester zkoušel na led dupat, ani v něm nezapraštilo, chvíli ještě uvažoval a pak zavelel:,,Dem na to"! Nazuli si brusle a vyjeli na ledovou plochu, bruslili dlouho, skutečně dlouho. Až se začalo stmívat Chester řekl, že si dá poslední kolečko a půjde, John se k němu připojil. Objeli tedy rybník a vylezli na břeh. Chester už byl hotov a připraven na odchod, ale Johnovi se nedařilo sundat druhou brusli, po chvíli marného snažení se postavil na jednu nohu, druhou napřímil proti kamarádovi a s úsměvem řekl:,,Vyzuj mi ji". Chester tedy uchopil jeho nohu a tahal směrem k sobě, po chvíli ho napadla osudová myšlenka, která se nikdy neměla uskutečnit, podíval se na svého kamaráda, ďábelsky se zašklebil a pustil jeho nohu. John tvrdě dopadl na led.Chvíli ležel na zádech, ale pak jako by vycítil nebezpečí se rychle postavil. Chtěl se dostat co nejrychleji zpět na břeh. V tu chvíli se pod ním led prolomil. John zůstal ve vodě zavěšený za kus ledu. Chester spěchal kamarádovi na pomoc, ale bylo pozdě, ulomil se další kus ledu, byl to ten kus, kterého se přidržoval John. Zimní oblečení táhlo chlapce nekompromisně ke dnu hlubokého rybníka.
Chester si nikdy neodpustil co udělal a zjevně mu to neodpustila ani Johnova rodina, což bylo pochopitelné a možná o to víc, že John byl jejich jediné dítě.


Nechápal proč se muselo stát zrovna jemu.Ve snech ho sále pronásledoval pohled jeho zděšeného kamaráda přidržujícího se okraje ledu.Budil se se slzami v očích a z čela si otíral studený pot.
Jednou v noci se Chester zase probudil ze strašné noční můry a chtělo se mu brečet, opět si uvědomil že John už se nikdy nevrátí.Ten den ho únava zdolala až pozdě v noci.Druhý den spal Chester do oběda. Jeho matka věděla o jeho nočních můrách a snažila se pomoct, ale on ji odmítal. Jednou mu dokonce v záchvatu jakéhosi zoufalství domluvila schůzku s psychiatrem, ale po tom co Chester slíbil, že tam zajde se ztratil a celý den ho nikdo neviděl. Chester měl Johna neustále před očima. Všichni to věděli, litovali ho, ale nikdo neměl ponětí jak mu pomoci.
Sám Chester věřil a doufal, že jedině čas dokáže vyléčit jeho neskutečnou bolest, ale plynuly týdny, měsíce, roky a nic se neměnilo.Zatím co matka si začala pomalu zvykat, z otce se stával čím dál tím větší podivín, odcházel stále častěji z domu a kdykoli se ho jeho žena ptala kam pořád chodí zavládlo doma zlověstné ticho.
Chester věděl, že může za to co se otci stalo a jednoho dne se rozhodl, že s ním promluví. Ale i když hledal na všech možných místech, nedařilo se mu ho najít. Zeptal se proto matky a ta mu řekla že ho naposledy viděla jak leze na půdu.Vylezl tedy na půdu a uviděl svého otce jak klečí na kolenou a snaží se otevřít nějakou starou bednu. Zvláštní bylo, že si ji nikdy před tím nevšiml. Chestera přirozeně zajímalo co je uvnitř a proč se ji jeho otec snaží tak horečně otevřít a tak se zeptal:,, Co tady hledáš tati?" Otec sebou trhl, podíval se na svého překvapeného syna a řekl:,,To ještě nevím ale možná mi to pomůže."
,,V čem ti to má pomoct"?
,,Aby sme byli zase normální rodina". Pronesl s mírným povzdechem.
,,Poslední dobou se chováš strašně divně tati,vůbec nejsi doma, mluvíš divným tónem, lidi si povídají že ses zbláznil, co s tebou je"? Naléhal ustaraný Chester.
Otec ho viditelně moc neposlouchal a stále si něco brblal, po chvíli se zvedl a řekl:,,No nic nebudeme se s tím párat".Vzal palici, která ležela vedle něj a urazil zámek. Palici položil na místo a opět si klekl. Uchopil víko veliké bedny a řekl :,,Matka mi kladla na srdce ať tu bednu chráním, tak uvidíme co pro nás má. Domluvil a odsunul víko.