Chester Welti 2

,,Co je to,“ ptal se Chester
,,Nemám tušení,doufal jsem, no vlastně ani nevím co jsem chtěl najít.“
Oba pozorovali obsah bedny, najednou otec uchopil dřevěné víko bedny , zaklopil ji a řekl:,, běž si uklidit do pokoje.“Chester chtěl protestovat, ale otcův výraz mu to nedovolil.Otočil se tedy na místě a odešel volným krokem do svého pokoje.Cestou přemýšlel proč ho otec tak najednou poslal pryč? Chesterovi to nedalo a tajně pozoroval staré dřevěné schody vedoucí z půdy. Nemusel čekat dlouho, po chvíli uviděl otce jak snáší bednu dolů a míří s ní ke dveřím. Chvíli počkal na místě a až si byl jistý, že je otec už dost daleko vydal se za ním. Vyběhl před dům, ale nikde ho neviděl. Chvíli přemýšlel a pak se rozeběhl k lesu. Po chvíli běhu zahlédl nějakého muže mířícího po polní cestě do lesa..Pronásledoval ho asi čtvrt hodiny než se mu ztratil ve starém srubu. Chester to tu dobře znal, ale nikdy netušil komu tato chata postavená odbornou rukou dávného mistra patří.

Zastavil se kousek od srubu a zvažoval má-li jít za otcem přesto, že mu to bylo nepřímo zakázáno. Měl sice strach, ale zvědavost byla mnohem silnější. Přistoupil tedy ke dveřím a hlasitě na ně zabušil.
Dveře se otevřely. Chester spatřil něco co ani v nejmenším neočekával. Bylo to něco jako rána pěstí přímo do obličeje. Stál před ním někdo úplně jiný než jeho otec a bylo to horší, mnohem horší. Přímo před ním stál otec Johna. Přestože od nešťastné události uplynulo už mnoho let Johnovi rodiče Chestera dodnes nezdravili a jakémukoli kontaktu nebo jen náznaku smíření se úspěšně vyhýbali. Stáli tam a dívaly se na sebe, Chester, který se jen pomalu zotavoval z právě prožitého šoku se nezmohl ani na pozdrav. Jen se díval na otce kluka, kterého podle něj zabil.Nevěděl co má dělat, v naprostém zoufalství napřímil ruku proti Johnovu otci. Ten ho pouze přejel pohledem a řekl:,, S vrahy si rukou netřesu.“Chester se otočil a beze slova odcházel. Cítil bolest ale i vztek. Chtělo se mu utíkat někam pryč, někam daleko, někam kde by ho nikdo neznal. Kde by si na něj lidi neukazovali, kde by měl normální život, po kterém tak toužil. V zádech stále cítil chladný pohled Otce svého přítele, ale neodvažoval se otočit.

,,Kde je Chester?“Zeptal se Chesterův otec své ženy.
,,Nevím, myslela jsem si, že je s tebou.“ Po chvilce přemýšlivého mlčení se ozvalo klapnutí dveří, otec se naklonil a zahlédl svého mrtvolně bledého syna.
,,Stalo se ti něco?“ Pokusil se vrátit syna do reality otec.
,,Stalo.“Odpověděl Chester stroze a odešel do svého pokoje.

Ležel v posteli a díval se z okna ,pozoroval ptáky kroužící kolem velikého stromu na zahradě , najednou pocítil obrovskou touhu být jako oni.
Vítr hrající si už od rána s listy stromu snad ještě zesílil a z tmavě šedé oblohy se začali sypat kapky deště. Chester ještě uslyšel první hrom přicházející bouřky, pak usnul. Netrvalo to dlouho a Chester se začal převalovat, z očí mu tekly slzy, tu a tam něco nesrozumitelně zamumlal.
Bylo půl třetí ráno, Chester otevřel své nazelenalé oči, nyní zarudlé pláčem a nevyspáním.Rozhlédl se po místnosti,kterou obýval . Domem otřásl další hrom, listí na stromě v zahradě celý den tančilo ve větru, nyní však předvádělo děsivé kreace za zvuku vody dopadající na střechu a rozbředlou hlínu pod stromem.

Bubnování dešťových kapek bylo příjemné. Chester začínal opět upadat do polospánku, když v tom uslyšel tichý hlas:,,Všechno už je v pořádku.“
,,Cože?“ Chester zatajil dech.
,,Všechno, už nikdy...“
,,Co nikdy?“, vyhrkl Chester. Rozhostilo se strašidelné ticho Chester se ospalýma očima pokoušel v místnosti najít člověka se kterým právě mluví.
,, Sním nebo? Co to sakra?“ Chester se pomalu probouzel z šoku. Postavil se na nohy a šel za podivným tlumeným zvukem, v naprosté tmě se plížil svým pokojem směrem na chodbu.Když Chester vstoupil na staré dřevěné schodiště domem otřásl další hrom,Chester se lekl, ale nevydal ani hlásku. Sestupoval po schodišti než sešel až do prostorné místnosti, která sloužila jako obývací pokoj.

Díval se z okna, jindy hrdě stojící stromy byly nyní zmítány ve větru a dešti, jejich listy se úpěnlivě drželi větví aby nebyly uneseny. Chester to pozoroval a při tom přemýšlel, jak je možné, že bez živlu, který je schopen bořit budovy, zabíjet lidi, odnášet stromy nelze žít. Připadal si jako ve snách, nechápal proč je tady dole, ani co to bylo za hlas v jeho pokoji. Najednou uslyšel znovu zvuk, který ho přivedl až sem. Jak se blížil ke vstupním dveřím, znělo to stále hlasitěji. Chester si uvědomil, že to je jakési klepáni. Měl strach, přesto dvakrát pootočil klíčem v zámku a otevřel dveře.