Hrobařka: Počátek

"A už je to tu zase..." přes tvář mi přelétl trpký úsměšek, který se ale vzápětí změnil v pláč. "Neplač lásko, jsem tu s Tebou." ozve se v mé hlavě hlas. "Zmiz!" zakřičím do tmy. "Nezmizím, protože mě potřebuješ..." odpoví mi hlas. "Nepotřebuju! Jsi jen výplod mojí fantasie, všechno jenom zhoršuješ!" rázně opakuji slova co mi vštípil psycholog. "Ale no tak lásko, tomu přece sama nevěříš..." odpoví mi s úsměškem hlas. "Kdybys tak byl aspoň pořádná halucinace a mohl mě obejmout. Ani mi ho nemůžeš nahradit. Michael mi umřel, ty jsi jen moje kompenzace. Takhle si všichni jen myslí, že jsem cvok." rozpláču se ještě víc. "Už chci být znovu šťastná, chci chodit do školy, najít si přátele." dodám. "Chceš abych Tě mohl obejmout?" zeptá se mě. "Ano jistě, že chci!" odpovím. "Tak pojď. Obleč se venku bude zima." rozkáže mi. Zvednu se a teple se obléknu, potom potichu abych nevzbudila spící rodiče se odplížím dolů po schodech kde si obuji pracovní boty. Vezmu si klíče a potichu otevřu dveře, když jsem venku, zamknu a vydám se po instrukcemi Michaelova hlasu do tmy.

"Tady doleva a pak rovně až ke kamenné zdi." nabádá mě. Celou cestu běžím, abych se tam dostala co nejrychleji. Když se dostanu ke zdi jen mi řekne, že ji mám přelézt. Jde to dobře, protože kameny jsou dostatečně vystouplé. Konečně seskočím na druhé straně plotu a rozhlédnu se kolem sebe. Ani mi nepřijde divné, že jsem na hřbitově. Jako bych to celou dobu věděla. "Vidíš tu kamennou hrobku?" zeptal se mě. "Ano, vidím." přitakala jsem. "Je tam opřená lopata, tak ji vezmi a běž k mému hrobu." dává mi instrukce. Přejdu malý hřbitov a vezmu lopatu opřenou o stěnu hrobky. Pak jako náměsíčná kráčím k hrobu své lásky. Konečně ho najdu, na šedém náhrobním kameni je napsáno Michael Collins. Zarazím lopatu do hlíny a začnu odhazovat hlínu.

Po pár hodinách kopání mi lopata narazí o rakev. Rychle začnu odhazovat zbytky hlíny. Když odkryji celou rakev, vyhodím lopatu ven a rychle odklopím víko rakve. Vyvalí se smrad hnijícího masa, ale konečně ho po třech dlouhých měsících spatřím. Vrhnu se mu okolo krku a rozpláču se štěstím. Na to, že je pohřbený tři měsíce vypadá nádherně, má jen mírně zelený nádech a v obličeji jen pár krevních podlitin. Zbytek těla mu zakrývá sváteční oblečení. "Vypadá jako ženich." pomyslím si. "Konečně znovu cítím vůni tvých vlasů." zašeptá Michael v mé hlavě. "Jsem tak ráda, že mě znovu objímáš lásko." pošeptám mu do ouška. "Krásko moc rád Tě vidím, ale musíš mě odsud rychle dostat. Dřív než se začnou lidi probouzet do práce." popohání mě Michael. "Dobře lásko." odpovím mu. Obejmu ho kolem pasu, zvednu ho a opřu o stěnu hrobu. "Promiň miláčku." zašeptám a začnu se po něm šplhat ven z hrobu. Když jsem venku položím se na břicho a ohnu se dolů pro Michaela. Chytnu ho za paže a zatáhnu. Jen ho trochu nadzvednu a povolí mi ruce. Je na mě moc těžký, takhle nemám šanci ho vytáhnout ven. "Všiml jsem si, že u té hrobky byl provaz a kolečka, třeba by Ti to pomohlo." řekne Michael. "Ti jsi mi nemohl říct dřív?" zeptám se naoko naštvaně. Ale rychle se zvednu a běžím k hrobce a opravdu, leží tam kolečka a v nich provaz. Vezmu je a rychle prokličkuji hřbitovem zpátky k Michaelovu hrobu. Kolečka odložím stranou a vezmu lano. Ohnu se přes hrob dolů a jeden konec provazu uvážu Michaelovi kolem pasu a druhý přehodím přes větev stromu, co se naklání nad námi. Za druhý konec zatáhnu a opravdu, Michaela z hrobu vytáhnu s mnohem menší námahou. Lano zaháknu o druhou větev a nechám Michaela viset ve vzduchu. Lopatou rychle naházím hlínu zpět do hrobu a pěkně zem udupu. Lopatu hodím k vedlejšímu hrobu a Michaela spustím na kolečka. Lano smotám a hodím do koleček. Prokličkujeme hřbitovem a konečně se společně vydáme k domovu.

Doma nechám kolečka na zahradě a Michaela vláčím nahoru po schodech. Když je konečně na podlaze v mém pokoji, ještě skočím dolů pro pár igelitových pytlů a konečně za sebou zavřu dveře svého pokoje. Rozestelu postel a její polovinu vyložím igelitem. Potom se vrátím k Michaelovi. "Co kdybych Tě trochu upravila? Mám tu ještě nějaké tvoje oblečení." nabídnu mu. "To by bylo super. Ten oblek je hrozně nepohodlný." odpoví mi Michael. Skočím pro nějaká trička a tepláky o skříně. Převléknu ho a trhu mu učešu vlasy. Pak ho odtáhnu na jeho polovinu postele a přikryji ho peřinou. "Počkej tu. Skočím se převléknout a hned se vrátím." zašeptám k němu a políbím ho na ústa. "Kam bych tak asi mohl utéct." ušklíbne se Michaelův hlas.

Když se vrátím Michael leží stejně jako ležel předtím. Potichu, abych ho nevzbudila vklouznu k němu pod peřinu. Přivinu se k němu. "Už jsi tady?" zašeptá jeho hlas ospale. "Ano, klidně spi. Já už taky půjdu." odpovím a přivinu se k němu. Po dlouhé době znovu usínáme spolu. "Miluji Tě." zašeptám do ticha. "Já Tebe víc." odpoví Michaelův ospalý hlas.