Oběť

Hraběnka Nathalie Walkerová si promnula oči, když ji probudilo sluneční svit skrz okno.
I přes tu nemilou událost během noci se ji pokojně spalo. Vůbec si nepamatuje, že by nad tím vůbec přemýšlela. že by to byl skutečně jen zlý sen? Noc ji utekla hodně rychle jediné o čem se ji snilo bylo o její dceři Claudine. Ano, její dítě bylo to nejlepší, co ji v životě zadařilo i potkalo.
Pro její blaho by udělala cokoli na světě.
Nathalie šmátrala rukou vedle sebe. Spencer Brown stojící vedle okna se už oblékal.
Vypadá to na skutečně pěkný slunečný den. Nathalie se usmála a cítila se hodně dobré náladě. Vstala a přistoupila ke Spencerovi. Přitiskla se k němu a objala jeho hruď.
Spencer ji chytil za ruce.

,,Dobré ráno lásko. Jak se cítíš?" zeptal se ji.

,,Báječně!"

,,Jsem rád. Půjdeme tedy na snídani?"

,,Můžeme. Jen se obleču a chtěla bych ještě něco....." zarazila se Nathalie a chvilku zapřemýšlela, jestli je to dobrý nápad pokračovat dál ,,jen bych chtěla konečně říct pravdu."

Brown se od Nathalie odtáhnul a otočil se k ní čelem.

,,Vždyť už jsme tohle probírali několikrát. Dozví se to, až během cesty zpět do Anglie." odpověděl a něžně chytil hraběnku za ruce ,,Teď není vhodná doba ještě. To musíš uznat." dodal.

,,Claudine je tvoje dcera drahý. Tak proč se od ní držíš tak zpátky?" zeptala se náhle Nathalie vážnou tváří. Brown ztuhl, tuhle otázku nečekal. Chvíli přemýšlel nad odpovědí.

,,A myslíš si snad, že mě teď prostě přijme za svého otce? Nikdy jsem neměl takovou možnost se s ní sblížit. A slibuji ti, jak se toho všeho zbavíme a budeme na cestě zpět, vše napravím a doženeme, co jsme zameškali. Všichni tři..... společně." odvětil Brown a dlouze Nathalii políbil.

Poté se na něj Nathalie usmála a přikývla na souhlas, pohladila jej po tváři a zamířila ke skříni se svým oblečením. Cestou se zastavila u rozbitého zrcadla a chvíli na něj zírala. Poté zavrtěla hlavou, zatlačila vzpomínku na minulou noc a začala se oblékat.
Brown se pootočil směrem k ní pohrdavým pohledem.
Už se neskutečně moc těšil, jak tohle skončí a nadobro se hraběnky zbaví.





Henry Miller měl nádherný sen. V něm byl na procházce s krásnou Claudine v parku, kde ji pochleboval a vyznával lásku. Claudine samozřejmě mu vyznávala také. Ovšem pro Henryho návrat ze snu zpět do reality byl poněkud horší.
Po otevření očí ho místo obličeje andělské Claudine přivítal vousatý starý obličej, doplněný jizvou a chybějícím lalůčkem. Chvilku pomrkával, než si uvědomil, že si jej prohlíží Gilbert.

,,Konečně jsi vzhůru." řekl Gilbert a čupnul si vedle něj ,,Jsi v pořádku?"

Henry přikývl na souhlas a chtěl se poškrábat na hlavě. Poté si uvědomil, že má svázané ruce i nohy k sobě. Nechápavým obličejem pohlédl na Gilberta a čekal na vysvětlení. Gilbert si toho všiml.

,,No chlapče..... trochu si v noci vyváděl. Nevzpomínáš si?"

,,Ne pane. Mám asi nějaký výpadek paměti. Můžete mi to trochu upřesnit?"

,,No, kde začít..." pravil Gilbert a nožem začal přeřezávat pouta ,,Jednoduše řečeno si přišel k nám. Žvatlal si nějaké nesrozumitelné nesmysli a poté si udeřil hraběnku."

Henry Miller vykulil nevěřícně oči a snažil se to vstřebat.
,,Cože jsem?"

,,Ano slyšel jsi dobře chlapče!" Řekl pan Smith, který se ukázal za Gilbertovými zády.
Smith měl na svém nose nasazené kulaté brýle a prohlížel si nějakou knihu.

,,V ruce jsi měl tuhle knihu. Nepamatuješ si?" dodal notář a zamával s ní před Henrym.
,,Vůbec si nevzpomínám!" vyhrkl Henry a postavil se na nohy. Všiml si, že jak Smith, tak i Gilbert byli ve střehu. Jako by mu nevěřili. Gilbert si ho chvíli prohlížel, poté přikývnul.
Poplácal přátelsky Henryho po rameni ,,Pojď chlapče. Půjdeme se nasnídat a omluvíš se hraběnce."

Henry se necítil moc dobře. Ještě poté více, když vstoupil do jídelny a sklízel různé pohledy od ostatních a cítil ve vzduchu napětí.
Ještě horší pocity měl, když zahlédl hraběnky v doprovodu pana Browna jdoucí po schodišti k nim. Hraběnka se na chvíli zastavila, když spatřila Henryho.
Je to asi pravda! Pomyslel si Henry, když viděl modřinu na jejím obličeji a začal se stydět.
Několikrát se hraběnce omluvil. Cítil se neuvěřitelně trapně ze situace. Horší pro něj bylo, že si nic nepamatuje.
V jídelně už byli všichni až na Claudine. Dle slov Joela a Jasona nebylo Claudine dobře a snídani vynechá a raději se prospí.
K Nathalii si přisedl Jackson, který si chtěl s hraběnkou popovídat a polichotit. Doposud neměl příležitost. jenže než vůbec mohl začít, stál nad ním už Gilbert.

,,Mohl by jsi laskavě vstát a vypadnout z mého místa?" řekl Jacksonovi podrážděným hlasem Gilbert. Co slyšel Henry od ostatních, tak se ani nediví. Gilbert se přes noc neprospal a teď měl náladu si na někom schladit žáhu.

,,A kam mám podle tebe si jít sednout?" odvětil přísným pohledem na Gilberta
a zaťal pěst.
Hraběnka suše polkla a dívala se do země, snažící se myslí být teď kdekoli jinde.
Brown se na ty dva kohouty díval pohledem, který by Gilberta a Jacksona nejraději upálil na hranici.

,,Nevím." pravil Gilbert a lehce se pousmál ,,Třeba na zem pod stůl. Jako správný pes!"

To už Jackson byl okamžitě na nohách. Jednou rukou chytil Gilberta za vous, přitáhl ho blíž k sobě a dal mu pěstí pořádnou ránu. Hraběnka s Brownem vyskočili ze židlí a ustoupili stranou. Ostatní nečinně přihlíželi.
Gilbert upadl na zem a Jackson nezaváhal ani vteřinu. Klekl mu na hruď a dával Gilbertovi jednu ránu za druhou do obličeje.

,,Ty podělanej bastarde! Já tě zabiju!" křičel Jackson.

Gilbert mu dal kolenem ránu do rozkroku. Jackson zařval bolestí a na chvíli přestal. Toho Gilbert využil a dal mu pravým hákem do čelisti, poté ho ze sebe skopl a snažil se dostat na nohy. To už se probudili Brown, Joel a Thomas s Julienem. Dostali se mezi Gilberta a Jacksona, chytili je za ruce a táhli co nejdál od sebe. mezitím padalo hodně ostrých nadávek oběma směry.

,,Co to do vás ksakru vjelo!" vyhrkl ze sebe Joel, když se ho snažil jackson setřást.

,,Pusť mě na toho křiváckého vraha!" křikl na něj Jackson a dostal svoji levou ruku ze sevření. Jenže než se stačil s ní ohnat, hned mu ji chytil Jason. Podařilo se jim Jacksona dostat na zem a znemožnili mu jakýkoli pohyb.

Brown s Thomasem to měli s Gilbertem jednoduší. Přestal klást odpor a uklidnil se.
Ďábelským úsměvem si olízl krev ze rtu a střetl svůj pohled s Jacksonovým.
Jacksonův vzteky zarudlý obličej a šílenými očima z něj nezpustil zrak. Stále se snažil vymanit z bezvýchodné situace a vyhrnout se na Gilberta.

,,Můžete nám někdo z vás dvou vysvětlit, co to zatraceně s vámi je?!" zařval už nepříčetně Brown, který toho cirkusu začínal mít plné zuby.

,,Vrahu!" vykřikl Jackson na Gilbertovu osobu.
Gilbert se jen suše usmál a odvětil ,,Znásilňovači."

Jackson se začal zmítat ještě víc, jenže už začínal chápat, že tohle nebude úspěšná cesta a začal se uklidňovat.

,,Mno pánové! Kápnete už božskou?" zeptal se pobaveně Bronckhorst, který celou situaci sledoval opřený o zeď. Na jeho obličeji bylo rozpoznat, že tohle divadlo jej celkem baví.

,,Jackson byl dříve učitelem v jedné soukromé škole." začal mluvit Gilbert, všichni ho mlčky poslouchali a Jackson byl jak opařený, ani nedutal.

,,Jenže nedokázal si sjednat u žáků dostatečný respekt. Jednoho dne, kdy to Jackson nedokázal už tu neúctu snášet udeřil jednoho žáka. Hned nato ho ze škole vyhodili. Tento incident se doslechlo celé okolí a nikde ho už jako učitele nevzali. Na práci rukama byl vždy levej a šel to tedy zkusit do armády. A tam jsme se střetli, když ho přiřadili do mé jednotky."

,,A dál?" pobídnul Gilberta Brown.

,,Dostali jsme za úkol "vyklidit" okolí od původních obyvatelích pro přistěhovalce z Evropy.
Bylo to jednoduché. Buď šli dobrovolně, nebo jsme jim pomohli násilím. Byl tu jeden indiánský kmen, který se odmítal odstěhovat a začali po nás střílet šípy. Tak jsem nařídil útok na jejich osadu. Bohužel se to zvrtlo v jatka."

,,Zvrtlo?!" vyhrkl Jackson ,,Ty jsi ten masakr přikázal!"
Gilbert pokrčil rameny ,,Co jsem měl dělat? Nechat zabít své lidi? Kdybych to neudělal já, tak to by to stejně udělal někdo jiný.

,,Vždyť jste skalpovali ženy a děti! Znásilňovali jste a mučili!" zařval Jackson a opět se snažil vymanit ze sevření Joela a Jasona.

Gilbert se usmál jeho směrem, ignorující pohledy všech zúčastněných ,,A tobě se ti to snad nelíbilo? Nebyl jsi to ty, kdo znásilnil jednu to indiánské děvče? Kolik ji tak mohlo být? Třináct?" zeptal se úsměvem. Hraběnka se začala třást a rychlou chůzí se vydala pryč z jídelny.

,,Vždyť jsi mi držel u hlavy pistoli a nutil jsi mne, abych to udělal!" odporoval Jackson.

,,Ano. Protože si začal ohrožovat své vlastní lidi. Odrazoval si je od toho. Popravdě tě měli už dost a chtěli tě zabít. Byl jsi můj přítel a tohle bylo jediné řešení, jak ti zachránit život. Prostě si musel dělat to, co ostatní. A popravdě..... neužil sis to?" dodal Gilbert.

Všichni zúčastnění oněměli a stáli s ústy dokořán.
Tohle by do Gilberta nikdo z nich neřekl.
V jeho důstojnické uniformě vypadal jako správný příklad důstojníka.
Gilbert si všechny ostatní prohlížel a pokrčil rameny .

,,Už je to hodně let zpátky. Uznal jsem, že byla chyba a za ni jsem byl dostatečně potrestaný. Jenže tady Jackson poté zmizel. Nechal mě v těch sračkách samotného! Dělal jsem, co jsem musel abych ho chránil. A on? Utekl jak zpráskaný pes a začal si hrát v divočině na zálesáka!
Kdo je tedy z nás dvou ten horší? Já, který se svému pochybení postavil čelem a nebo ten, kdo zbaběle utekl a dělá, že se to nikdy nestalo?" dokončil Gilbert.

To Jackson ucítil povolení sevření Jasona a Joela. Podařilo se mu vysmeknout z jejich sevření.
Postavil se na nohy a zarazil se. Všechny pohledy byli upřené na něj. Cítil z nich lítost, znechucení i odpor. Poté pohlédl na Gilberta, který stál nehnutě a měl kamennou tvář.
Jackson pochopil, že tady nevyhraje. Místo toho přikyvoval ,,Dobře, dobře!" dostal ze sebe.
Otočil se na podpatku a zamířil k hlavním dveří.

,,Seru na vás všechny!" vykřikl a prásknul za sebou dveřmi.

Poté si Brown společně s Henrym všimli Claudine, která po celou tu dobu seděla v červeném křesle, bledá jak zeď s hlavou ve svých dlaní.
Přistoupili k ní.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se ji Brown.
,,Jen se cítím unaveně a motá se mi hlava." řekla Claudine a opřela si hlavu o křeslo. Na klíně měla položený obrázek, s portrétem svého zesnulého otce. Měla zavřené. Henry soudil, že je v nějakém polospánku.
Něco začala mumlat, čemu Henry nerozumí. Brown se naklonil blíže aby lépe slyšel.
Poté se na Henryho podíval a čekal, co mu řekne Brown.
Brown se k němu otočil ,,Nevím. Ale pořád opakuje jedno jméno. Adelle."

Henry se snažil nic nedávat najevo. Ale hluboko uvnitř jeho vnitra to vřelo jako láva.
Snažil se celý rok zapomenou na Adelle a celou tu nepříjemnost s ní spojenou.
Odkud tohle jméno Claudine zná?
Hned poté si vzpomněl na tu příhodu s hraběnkou a hlavně na to, co mu říkala.
Vzpomněl si na její slova.
Henry se zatřásl strachem.
Co to má tady ksakru znamenat?