Oběť

Takový start do nového dne nikdo z nich neočekával. Jackson po roztržce si vzal svého koně a odjel pryč. Pohled ostatních na Gilberta se změnil. On sám ovšem měl pochopení. Teď byl v jejich očích vrah, kterému nebudou tak důvěřovat. Přesto se dokázal přenést. Jak tvrdil všem, svého činu lituje a byl za něj potrestaný.
Ovšem už nikdo netušil, že oficiální trest se týkal nedostání jednoho měsíčního platu důstojníka. Ani o tom, že mu jeho nadřízený a majitelé pozemků kteří mu děkovali a gratulovali k "úspěchu". Přece jen indiány považovali za "méněcenné". Ovšem na druhou stranu museli uklidnit společnost, že tohle byla nešťastná výjimka.

Po snídani se hraběnka Nathalie s Claudine chystali v doprovodu Browna, Gilberta, Smithe, Andrého a Henryho k hrobce, kde je umístěna rakev s tělem Pierse Walkera.
Claudine stále nebylo od příchodu do sídla dobře, přesto sesbírala své poslední síly a byla
pevně rozhodnuta, že s otcem se rozloučí ať to stojí cokoli.




Rozhlédl se kolem sebe. Doufal, že ho nikdo neuvidí u vchodu do sklepení. Nestál o to, aby ho teď někdo zrovna zpozoroval. S lucernou v ruce scházel pomalu po kamenných schodech vstříc temnému sklepení. Cestou skopl jednu krysu, která se zapomněla na jednom ze schodů. Ta bolestí zapištěla a rozběhla se k úkrytu pod prázdnými sudy, které byli hned u schodiště. Dole se snažil prohlédnout okolí, ale světlo lucerny nebylo dostačující, aby našel to co chtěl. Pokračoval tedy dále hlouběji. Sklepení bylo velké, rozdělené do několika místností. V jednom se skladovala mouka, dalším zelenina a ovoce, v jiném zase pivo či víno.
Ovšem teď tohle vše tady po smrti Pierse Walkera nebylo.
Jak měl potvrzené. Hraběnka a chce sídlo i veškerý majetek v Americe prodat. Osobně se tomu nedivil. Obdržené peníze za tak obrovský majetek by jim vystačil snad až do její smrti.
Zamyslel se, co by dělal s takovým množství peněz.

,,Konečně jsi tady." uslyšel temný hlas za sebou.

Trochu sebou cukl. Věděl, kdo je za ním a přesto ho vždy dokázalo setkání s jeho pánem pořádně vyděsit. Otočil se k němu čelem a zadíval se do temnoty před sebou. Viděl jen dvě oranžově svítící oči.
Mírně se stínu uklonil ,,Můj pane. Za chvíli vyrazí hraběnka k hrobce."

,,Ano vím. Mě nic neunikne." odvětil stín a zamrkal očima ,,Víš, co máš udělat? Nemusím ti to opakovat?"

,,Samozřejmě můj pane."

,,Ostatních nás zbavím, abychom mohli dokončit, co jsme začali. Buď ve střehu a připraven.
Signál mého příchodu znáš."

Na ta slova přikývnul a hrdě se uklonil. Bylo mu ctí sloužit takové síle, jaká předním stála.
A síla po dnešní noci bude ještě větší.....



Henry Miller přešlapoval venku před budovou na místě. Přitáhl si kožich více k tělu.
Hrozně se těšil příštího dne, kdy konečně z tohoto proklatého místa nadobro odjedou.
Kolem něj prošel Thoma s Joelem s košíky plného dříví. Cestou vedli nadávky o tom, že nejsou žádné služebnictvo a za tohle jsou málo placeni. Richard Smith měla pod paží smotané papíry, na nose naražené ty své komické brýle a pohvizdoval si, což lezlo Henrymu na nervy. Gilbert s mušket přes rameno chodil sem a tam u vchodu, utopen ve svých myšlenkách.
Henry si jej nenápadně prohlížel a snažil se přijít, z jakého důvodu si v Portlandu vydupal Jacksona. Už věděl, jakou nevraživost mezi sebou měli. Přesto ho udivovalo, proč ho tady chtěl mít. A proč na to Jackson vlastně kývnul, když veděl o Gilbertovi?
Chtěl se Gilbert s nim usmířit? Vyjasnit si to? Dle jeho chování u snídaně asi těžko.
Henry měl vysvětlení v podobě, že chtěl Jacksona ponížit před ostatními a mít svědky. Nebo ho chtěl tady zabít?
Tyhle myšlenky hned zapudil, když zpozoroval ve dveřích hraběnku v doprovodu pana Browna. Henry ztuhl, když uviděl vycházející ze sídla i Claudine.


Hrobka ležela necelé půl míle od sídla. Čerstvě napadaný sníh pod tíhou jejich těl křupal.
První šel Gilbert, v řadě za ním Brown, který podpíral zeslabenou Claudine. Hned za nimi Nathalie a za ní pan Smith, Henry šel poslední.
Pokaždé, když zahlédl okem Claudine, vzpomněl si na Adelle.

Vzpomínal na její hodně špatný osud, který ji potkal a měl to především Henry na svědomí.
Je to necelý rok zpět, kdy byla ta prokletá slavnost. Alkohol tekl proudem a celé město žilo bouřlivým životem. V té době celé okolí vědělo o Henryho a Adelle jako neoficiální pár.
Henry byl syn majetnějšího obchodníka a Adelle byla kráska z nedaleké farmy, která patřila jejímu otci. Adelle na tuhle slavnost pozval a samozřejmě pozvánku přijala.
Společně se celý večer skvěle bavili a nic nenasvědčovalo k tomu co mělo nastat.
Henry si vzpomíná, že těsně po půlnoci chtěla Adelle už odejít domů.
Jejího koně mezitím během oslav ukradl a byla nucena dojít pěšky. Samozřejmě Henry ji nabídl doprovod, který ona velkým díkem přijala. Přece jen byla krásná letní noc, plná hvězd.
Mělo to své kouzlo.
Jenže hned za městem s k nim přidala pětice Henryho kamarádů. Byla to veselá parta, posilněna vínem a pivem.
Cesta s nimi ubíhala rychle díky vtípkům a vyprávěním veselých historek.
Až do okamžiku, kdy z legrace Henryho vyprovokovali, ať Adelle před nimi políbí.
Samozřejmě tak učinil a Adelle se nebránila. Jenže po pár dalších metrech chůze ho napodobil jeden z Henryho přátel. Adelle se od něj rozpaky odtáhla za velkého jásotu ostatních. Hned na to ji popadl další, přitáhl blíž a snažil se ji též políbit, mezitím ostatní udělali těsný kruh. Jen Henry stál bokem s ústy dokořán, nechápající co se děje.
Adelle dala mládenci facku a snažil se z kruhu utéct. Jenže ji srazili k zemi a vrhli se jak smečka psů na jelena. Za křiku Adelle začali z ní strhávat šaty za a stahovali si kalhoty.

,,No tak Henry! Vždyť je to to tvoje děvka! Musíš první!" zasmál se jeden z kumpánů.
Všichni hleděli na Henryho. Adelle se mezitím kroutila a snažila se kopat kolem sebe. Křičela o pomoc. Henry měl o sebe strach. Kdyby odmítl a snažil by se pomoci Adelle, schytal by pořádnou nálož. Vždyť každý z party kamarádů byli silnější než on.
Nakonec klepající se strachy přistoupil k Adelle, která s vyděšeným výrazem na něj hleděla. Ležela na zemi nahá, každou její končetinu drželi násilníci.
Henry se začal potit a klepat, když si začal sundávat kalhoty.
Vzpomínal si, jak ho Adelle prosila, aby to neudělal. Bohužel bez úspěšně.
Bylo mu za sebe na blití. Vzpomněl si, když ji znásilňoval a slyšel ten sborový smích ostatních, kteří opakovali ,,To je naše děvka! To je naše děvka!".

Poté co skončil, začali se ostatní na Adelle střídat. Trvalo to celou noc.
Nad ránem když skončili, s dobrým pocitem se rozhodli jít domu a Adelle tam nechali ležet v slzách.
Když se Henry dopotácel dom, ulehl hned do postele a usnul. Měl dojem, že to byla jen noční můra.
Jenže pozdě odpoledne Henryho probudil strašný řev jeho otce, který vtrhl do jeho pokoje.
Rudý vzteky pohlédl na vyděšeného Henryho. Skřípal zuřivostí zuby, v ruce držel řemen.
Adelle po příchodu domů vše řekla. Její otec byl hned u starosty a soudce a požadoval soud a trest. Což se dozvěděl ve městě Henryho otec, který se vydal okamžitě domů.
Když Henry potvrdil, co se stalo, dostal řemenem výprask, který už nikdy nedostane z hlavy. Doteď má jizvy na svém těle.
Tento incident uvrhl na jeho otce a jeho rodinu špatné světlo, které nedělalo pro jeho obchody dobrotu. Stejně tak i zbývajícím hříšníkům, kteří byli stejně jako Henry z "lepší" společnosti. Musel to nějak zachránit. Proto následující den ve městě probíhali výpovědi všech zůčastněných za zavřenými dveřmi. Henryho otec předtím stihl objet všechny, kterých se to týkalo, aby vyprávěli tu stejnou historku. Historku v podobě, že Adelle byla s nimi dobrovolně a za peníze.
Když soudce se starostou vyžadovali nějaký důkaz jejich tvrzení, jeden z násilníků pravil, ať se podívají k ní na farmu. Dostala za to obšťastňování měšec napěchovaný penězi.
Soudce na požadavek souhlasil a poslal jednoho ze svých lidí, který měl prohledat pokoj.
Henryho vyděsilo, když viděl ďábelský výraz svého otce, když se ukázal na stole měšec s penězi. Prý byl schován pod polštářem.

Otec Adelle této historce, který slyšel z úst starosty i soudce uvěřil. Pro Adelle to mělo zničující dopad. Nejen, že musela snášet urážky a opovrhování ze svého kolí. Situace byla pro jejího otce tak neúprosná, že se Adelle zřekl a vypudil ji ze svého domu.
Hned dalšího dne některý z farmářů našli mrtvou Adelle, která si podřezala žíly.
Jenže i tak nebyl konec. Henry se o měsíc později dozvěděl, že koně ukral jeden z jeho kamarádů, který mu Adelle záviděl a celé tohle s ostatními zosnoval.
Henry doufal, že tohle má už vše za sebou přišla pro něj další rána. Ne všichni byli přesvědčeni, že Henry s ostatními jsou nevinni. Tyto řeči měli negativní vliv na obchody jeho otce. Došlo to do takového bodu, že Henryho poslal do Portlandu. Chtěl aby se mu vytratil
z jeho očí a u jeho domu dlouho neukazoval.
Henry byl z toho všeho zničen. Pravdu říct nemohl. Poškodil by tím jeho rodinu a společně s otcem by skončil na pranýři a poté za mřížemi.
Musel tedy začít nový život a to mu mělo poskytnout pozice asistent notáře, pana Smitha.

Během vzpomínky, kterou se snažil tak dlouho vytlačit ze své hlavy narazil do pana Smitha, který se na něj vztekle podíval.

,,Pardon! Pardon!" omlouval se Henry ,,Jsem za zapřemýšlel."
Smith pokývnul a jako omluva mu to stačilo. Všichni stáli za sebou v řadě.
Jediné, co uslyšel byl hlas Andrého.

,,Nuže. Jsme jsme tady."