Oběť

Kapitola Osmá: Hrobka

Hrobka se nacházela na kraji zalesněného kopce lesa. Jednalo se o podzemní prostor, ke kterému vedlo dolů dobrých dva tucty schodů. Dveře byli z dubové dřeva, osázená kvalitním kováním. Vydali se pomalu po schodišti dolů. André vytáhl klíč a odemkl dveře. S otevřením mu však musel pomoci Gilbert, jelikož šli otevřít hodně ztěžka. Hned za dveřmi byla skříň, ve které byli umístěny louče a lucerny. André společně s Gilbertem pomocí křesadla zapálily louči. S loučí potom André vešel hlouběji dovnitř a začal zapaloval další louče, které byli umístěné po zdech až k rakvi. Ostatní mezitím vyčkávali u dveří.
Po chvilce na pokyn vešli do hrobky, která byla ve tvaru helvétského kříže. Stěny byli plné velkých prázdných obloukových výklenků.
V jeho prostředku se nacházel veliký kamenný stůl, na němž byla položena zdobená rakev.
Claudine i hraběnka na ni zírali a stále tomu nemohli uvěřit.
Po chvilce ticha vyrazili jako první směrem k rakvi.
Claudine začali stékat slzy po tváři a připadal ji každý následující krok těžší a náročnější.
Nathalie téměř nedýchala, pevně sevřela ruku své dcery, když stáli u rakve. Gilbert společně s Andrém se postavily z opačné strany, Brown se postavil vedle hraběnky.
Pan Smith společně s Henrym stáli trochu vzadu a jen přihlíželi.

,,Budete si paní Walkerová přát otevřít rakev a rozloučit se s manželem?" zeptal se André.

Hraběnka po chvilce váhání přikývla na souhlas, přitáhla si Claudine více
k sobě.
André se podíval na Gilberta, který pochopil, co má udělat.
Chytil vrchní část víka od rakve a posunul ji bokem.
Hraběnka odvrátila tvář bokem, hledící do země. Zatímco Claudine začali téct slzy proudem.
Henry zpozoroval, že Brown a Gilbert byli v nějakém šoku. Nechápavě na sebe dívali a poté na Andrého. Ten jejich pohledy nechápal, jen povytáhl obočí.
Poté hned zpozoroval, že hraběnka místo smutku má spíš pocit úlevy. Více ho v tom potvrdilo, že po chvilce se odvrátila od rakve a odešla více bokem v doprovodu starostilého Browna. Jen Claudine se přimáčkla k rakvi, začala svého otce hladit po vlasech. Hledící stále na něj si přála, aby ho mohla nějak probudit k životu.
Z pod kabátu vytáhla knížku a dala ji do rakve ,,Tohle byla naše poslední knížka, kterou jsme si společně četli." řekla roztřepaným hlasem a upadla na zem. Gilbert s André hned vyrazili a pomohli ji na nohy.

,,Myslím, že bychom se měli vydat už na cestu zpátky." pronesl Brown, když je viděl.
Nikdo nenamítal. Claudine těsně předtím, než Gilbert zavřel rakev políbila zesnulého otce na čelo.
,,Sbohem otče. Budeš navždy v mém srdci. Nikdy na tebe nezapomenu." řekla tichým hlasem.

,,Zatraceně!" Vykřikl Gilbert, když jako poslední vyšel poslední schod z hrobky.
Všichni se k němu otočili. Seděl na sněhu, držící si svůj kotník.
,,Asi jsem si vymknul kotník, když mi ujela noha." oznámil všem ,,Můžete mi pane André a pane Browne pomoci na nohy? dodal.

Oba jmenovaní k němu přistoupili a pomáhali mu na nohy. Henry stál vedle nich. Mezitím hraběnka společně s Claudine a panem Smithem vydali pomalu zpátky k sídlu.
Když byli dostatečně daleko, Gilbertův bolestivý výraz zmizel a vážnou tváří se podíval na Andrého a poté na pana Browna. Zaraženě se na něj dívali, Henry se začal z toho nečekaného obratu klepat strachy.

,,Můžete mi pane André prosím něco vysvětlit?!" řekl silným hlasem Gilbert.
,,Ehm.... cože pane?" vyhrkl ze sebe André a udělal od Gilberta krok vzad.
Gilbert se podíval na Browna.
,,Viděl jste v jak skvělém stavu Piersovo tělo vypadalo?" dodal a Brown se nad tím zapřemýšlel a dal za pravdu Gilbertovi.
André jen přihlížel vytřeštěnýma očima a stále nechápal jejich debatu a její směr, kterým se začala ubírat.

,,Je mi líto pane, ale poněkud nechápu co chcete říct? Vždyť je to teprve druhý týden, co nás opustil pan Walker."

Zůstali stát jak opařeni, hleděli jeden na druhého. Byli vcelku šoku a Henry se začal ztrácet, o čem se vlastně baví.

,,No.... " začal mluvit Brown ,,Jsou to snad tři měsíce zpět, kdy do Anglie se dostal dopis o smrti Pierse."

André nevěřícně na Browna hleděl a snažil se pobrat jeho slova.

,,To není možné. Pravím, že zemřel teprve nedávno. Poslal jsem Thomase se zprávou, aby ji předal v Portlandu k předání. Hned obratem dostal dopis, který tam ležel dva nebo tři dny.
V něm stojí, že hraběnka v doprovodu své dcery se chtěli podívat do Ameriky a tady ho navštívit."

Gilbert s Brownem si ho podezřívavě prohlíželi. Andrému začal stékat pot po tváři, který začal chápat situaci, ve které byl.

,,Mám na to důkaz pánové! Ten dopis mám stále uložen v pracovně a můžete vyzpovídat i Thomase. Hned, jak se vrátíme." řekl pohotově André.

Gilbert se podíval na Browna, který byl stále v šoku ,,Měl Piers nebo hraběnka nějaké nepřátele?"

,,O žádném nevím, který by zašel až tak daleko." odvětil Brown.

André nechápavě zeptal ,,Ehm.... můžete mi laskavě říct kam tímhle míříte?"

Gilbert ho změřil ostrým pohledem. Poté se rozhlédl po krajině, doufajíc, že spatří někoho, kdo by je sledoval.

,,Copak to nechápete? pravil po chvilce ,,Někdo chtěl, aby se do těchto končin hraběnka dostala! Vydejme se okamžitě zpět a nikomu ani slovo! Nesmíme vyvolat paniku!."

Pohlédl na Henryho, který se třásl strachem. Ještě více se začal klepat, když spatřil přísný výraz Gilberta. Hned přikyvoval na souhlas o mlčení jen z důvodu, aby mu Gilbert nedal ránu pěstí.




Jackson odhodil prázdnou láhev na zem a chopil se hned další, kterou si schovával pod svým obnošeným kabátem. Seděl na svém koni, který kráčel klidným krokem kupředu. Nikam nespěchal. Utápěl se ve vodce, kterou si přivlastnil z krkavčího sídla. Společně s ní ještě krabici s doutníky. Stále ho v hlavě pronásledovala Gilbertova slova o jeho zbabělosti.
Cha! To nemůže být pravda! Jak může být zbabělý?! Vždyť se během toho masakru postavil proti vlastním a snažil se to zastavit. To Gilbert! Gilbert byl zbabělec, který tomu neučinil konec. On za vše může!
Těmito myšlenkami se snažil zapálit jeden z doutníků pomocí křesadla. Bohužel se mu to nedařilo. Nakonec to vzdal. Mířil pomalu zpět do Portlandu. Ještě předtím musí udělat ještě jednu věc, než tam dorazí.
Nenechá tady ležel tělo jeho mrtvého přítele Noaha. Už byl od toho místa jen kousek.
Začal si pobrukovat nějakou melodii a snažil se dostat do lepší nálady. Během jízdy si všímal stop nějakého člověka, který mířil ke Krkavčímu sídlu. Divil se, že na něj během cesty nenarazil, ale přestalo ho to netrápilo.
Bylo mu to jedno, ale občas se nad tím zamyslel.
Dorazil na místo, kde našli během noční cesty tělo Noaha.
Sesedl z koně a zamířil ke stromu, u kterého jej našli.
Jackson byl překvapen, že tělo už tam nebylo. Kdo by ho ksakru sebral?
Hladová zvěř? Těžko. To by tady byli nějaké zbytky. Byl tam jen obtisk ve sněhu, kde bylo opřené tělo. Poté se Jackson zarazil.
Ty stopy! Všiml si těch stop, které začali právě tady. Nějak to nepobíral.
Dle toho jak to vypadalo, tak Noah odešel po svých. Ale jak? Vždyť byl mrtvý! A proč směrem ke Krkavčímu sídlu? Proč na něj nenarazil?
Rychle se otočil, když uslyšel nedaleké vytí vlka.
Brzy bude tma. Zrovna teď neměl náladu pobíhat tady v lesích po tmě.
Nakonec sklopil zrak a začal se usmívat. Bůh ho těžce zkoušel. Jedinou šancí, jak přežít do následujícího dne se bude muset vrátit zpátky k ostatním. Cítil strašnou hořkost a křivdu, jenže co mohl jiného dělat? Nasedl zpět na koně a cvalem ho pobídnul zpátky k sídlu.
Začal se mu zvedat žaludek při pomyšlení, že se musí vrátit.
během cesty si musel namlouvat, že získá aspoň druhou možnost si to vyřídit s Gilbertem.
Jednou provždy.