Oběť

Brown s Gilbertem nechali jít před sebou Andrého, který jim jejich podezíravost neměl za zlé. Občas se na dvojici za sebou otáčel a doufal, že neuvidí u jednoho z nich tasenou pistoli.
Henry šlapal hned za dvojicí a přišlo mu všechno natolik bizarní, že začal uvažovat
o šílenství, kterým musel každý poslední den či dva trpět. Při vstupu do dvora sídla je přivítal Bronckhorst pokývnutím hlavou. Při spatření pokulhajicího Gilberta se usmál.

,,Víš, co se dělá chromým koním?" pravil Bronckhorst, když kolem něj Gilbert procházel.
Na Bronckhorsta nasadil vražedný obličej, zamumlal si nadávku a ostatními vešli do budovy.
Zamířili hned do prvního patra k pracovně, kde měl být dle Andrého údajný dopis od hraběnky. Po vstupu do pracovny hned André zamířil k masivnímu pracovnímu stolu.
Klíčem odemkl vrchní šuple a vytáhl dopis s pečetí rodiny Walkerů, který mu Gilbert vytrhl
z ruky. Po přečtení ho předal Brownovi a přistoupil k oknu.

Brown si mezitím přečetl dopis:

Můj milovaný Piersi,

Snad ti v Novém světě všechny tvé pracovní zájmy vychází a přeje ti pevné zdraví.
Hrozně mi a naší dceři Claudine hrozně chybíš. Bez tebe se cítíme hodně osaměle a bezradně. Proto jsme se ať proti tvému nesouhlasu rozhodli o cestě do Ameriky, kterou jsi nám předtím několikrát slíbil. Měli bychom být na místě v půlce ledna příštího roku. Neměj nám to můj drahý za zlé.

Moc se na tebe těšíme.

Tvá milovaná Nathalie

,,Zajímavé. Je to její písmo, ale o žádném takovém dopise se nikdy nezmínila." pronesl Brown. Gilbert souhlasně pokývnul hlavou.

,,Jenže má to jednu chybu." dodal a podíval se na Browna a Andrého. Mlčky stáli a čekali co řekne Gilbert.

,,Copak jste si nevšimli, že tam chybí datum napsání toho dopisu?"

André s Brownem se na sebe podívali. Taková věc je nenapadla. Gilbert přistoupil blíže
k Andrému, který napínal své tělo a začal chápat, že není v dobré pozici.
Dopis bez data pro Gilberta i Browna nemusel být jasný důkaz o jeho nevinně a snažil se rychle přijít na něco, co by ho zachránilo od podezření, že on zavraždil Pierse Walkera.
Jenže nic ho nenapadalo. Gilbert stál Andrému tváří tvář.
Tvrdá a chladná tvář Gilberta mu naháněla hrůzu. Zatlačil Andrého do kouta, kde ho chytil za krk.

,,Tak mluv! Zabil si Walkera?! Chceš zabít i hraběnku? Proč!" vykřikl na něj. André se snažil ze sevření vymanit, jenže nebyl dost silný.

,,Sakra! Nevím o čem mluvíte! Já nic nevím a ani jsem nic neudělal!" vytlačil ze sebe.
Ucítil jak stisk Gilberta sílí.

,,Do háje! Co musím říct, aby to vaše dutá hlava pochopila?!" procedil přidušeně André.

,,Co tady děláte?" zaslechli hlas Nathalie, která vcházela do pracovny s mírným úsměvem.
Úsměv ji přešel, když viděla škrceného Andrého. Nechápavě se začala dívat po každém
z přítomných. Gilbert pustil Andrého, který začal hned lapat po dechu.

,,Přišla jste právě včas." řekl Gilbert ,,Budete nám muset něco potvrdit"

Hraběnka tím byla překvapena, pohlédla na Browna a čekala nějaké vysvětlení z jeho strany.

,,Psala jste tento dopis?" řekl Gilbert dříve, než stačil Brown zareagovat.
Brown přistoupil k Nathalii a dopis ji podal. Ta si jej přečetla a zavrtěla hlavou.

,,Ne pane Gilberte. Tohle jsem nikdy nenapsala a ne takovým způsobem. Navíc bych napsala i datum a na konci dopisu Piersovi jsem vždy dělala znak Walkerů a srdce." odpověděla hraběnka, stále nechápající celou situaci.

Gilbert se znovu obrátil na Andrého, úsměvem na něj odhalil své zuby. Zaťal pěstí a začal kráčet přímo k němu. André se začal sunout po stěně zdi dolů, až si z ohromné postavy Gilberta sedl na zem. Připadal si proti němu tak malý. Poté Andrého něco napadlo.

,,Počkejte! Proč bych ho chtěl zabít?! Co bych z toho měl!" začal André křičet ,,Co když hraběnka lže?!" dodal a kryl si rukou obličej ,,Kdo má z jeho smrti největší prospěch?" dostal ještě ze sebe, když ho Gilbert začal zvedat na nohy.

,,Tohle má něco do sebe." přitakal náhle Smith. I Gilbert se nad tím zapřemýšlel. Pustil Andrého a ustoupil od něj stranou. Stále z něj nespouštěl pohled.

Hraběnka zalapala po dechu ,,Cože? O čem se to vlastně bavíte?!" nechápala.

,,Řeknu vám to takhle hraběnko." pravil Gilbert a otočil se k ní čelem ,,Mám za to, že vašeho manžela někdo zabil. Doteď jsem měl za to, že to je tady majordomus. Jenže já hlupák se nezamyslel, kdo by měl z jeho smrti větší přínos." dokončil Gilbert.

Hraběnka pochopila, kam tím míří a sesunula se na zem. Brown k ní ihned přiskočil a pomáhal ji znovu na nohy.
,,Takže vy se domníváte, že jsem ho zabila?" vyhrkla ze sebe hraběnka.

,,Tohle je pane Gilberte už přes hranici únosnosti ty vaše tvrzení! Máte pro to nějaký hmatatelný a skutečný důkaz? Ihned se omluvte dámě!" zaútočil na něj Brown.

Gilbert zaskřípal zuby, zaťal pěstí a šel směrem k Brownovi. Dostal velkou chuť Browna praštit. Jenže jeho plán mu překazil známý zvuk natahujícího se křesadlového zámku pistole.
Ve dveřích stál Bronckhorst s pistolí levé ruce, mířící na Gilberta a v pravé držel šavli.

,,No tak. Udělej mi radost a ještě jdi pár kroků!" povzbuzoval ho Bronckhorst ,,Budeš sbírat obsah svý hlavy támhle na tom okně!" dodal s úsměvem.

Gilbert se začal usmívat a dal ruce nahoru, začal od Browna ustupovat, až k rohu místnosti. Cestou ho doprovázel Bronckhorst s pistolí před jeho obličejem. Ostatní mlčky přihlíželi.

,,Aha. Takže takhle to skutečně je?" položil Gilbert otázku, aniž by ostatní věděli, komu to bylo adresováno ,,Musím se vám pane André omluvit." pronesl Gilbert a otočil se směrem, kde předtím stál André. Jenže tam nebyl. Všichni se otáčeli a hledali ho po místnosti.

,,Kam se sakra poděl?" zeptal se Brown.

Gilbert začal komicky tleskat a vážnou tváří se podíval na Bronckhorsta ,,Gratuluji ti! Právě jsi nechal utéct vraha!"

Bronckhorst nahodil na Gilberta přísný pohled, stále nesklonil pistoli.

,,Co budeme dělat?" zeptal se Smith.

,,Vím co!" odvětil Gilbert ,,Musíme se co nejdříve spakovat a vypadnout odsud. Určitě tu bude mít komplice, kteří čekají na noc, aby nás tu všechny podřezali!"




Tohle nařčení, že je vrah Andrého hodně zabolelo. Pierse Walkera měl rád a vážil si ho.
Za celý svůj život nepotkal lepšího člověka, než byl on. A teď jeho nejbližší ho nazvali vrahem. Vrahem! On, který se v životě nikdy nedotkl zbraně!
Určitě v tom měla prsty hraběnka! Vždyť tu chce tohle vše prodat. Ona z toho bude mít největší zisk. Kdo jiný by měl tak velký prospěch z jeho smrti? Gilbertovu reakci přesto chápal. Byl s Piersem dlouholetí přátelé.
Musel ze sídla vypadnout a nechat je, ať se poštěkají mezi sebou. Vyčistit si hlavu
a na tu nejlépe pomáhala procházka venku. Rukama za zády procházel kolem stájí, směrem ke skladu se dřívím. Očekával, že bude své náhlé zmizení nějak vysvětlit. Jenže neměl žaludek na tuhle frašku, kterou Gilbert rozpoutal. Nemůžou mu nic dokázat! Vždyť byl nevinný. Vnitřně se začal dávat do klidu. Takhle ho nikdo po dlouhá léta nevytočil. Teda až na výpomocné pracovnice v kuchyni v době, kdy Krkavčí sídlo normálně fungovalo.
Jenže tohle nebyli rozbité talíře či sklenice na víno. Tohle bylo nařčení z vraždy svého přítele! Už bylo pozdě odpoledne, když se zastavil za skladem. Slunce se schovalo za tmavými mraky, které dávali najevo o další sněhové bouři, která bude následovat.
Snažil se tohle hodit za hlavu a zapřemýšlel nad budoucností.
Co bude dělat, jak se vrátí do Portlandu a očistí své jméno těmi lži, která padla v pracovně?
Strávil tady nádherné čtyři roky života a teď tomu bude konec.

Z jeho rozjímání nad svoji budoucností vyrušil náhlá zima, která mu proběhla skrz tělo.
Ucítil, že někdo stojí za jeho zády. Pomyslel jse, že to byl beztak Gilbert. Kdo jiný by to mohl být? André se začal otáčet a připravoval se na další škrcení a hromadu nadávek na svoji osobu. Jenže místo Gilberta před ním stála vyšší postava v černém.
Byla o něco vyšší, než byl on sám. Hlava byla schovaná pod černou kapucí. Tvář nebyla vidět, jen z tmy zářili dvě oranžové oči, které hleděli na Andrého. Ten ztuhl, nezmohl se na jediný slovo a ani se pohnout.
Ucítil hned na svém krku koženou rukavici, která ho zvedla do vzduchu. Nohama začal kopat a snažil se vyprostit ze sevření. Oranžové na něj stále hleděli a bez známky jakékoli námahy volnou ruku dal na místo, kdy by měl mít obyčejný člověk ústa.

,,Pššššt!" udělal a ruka náhle vystartovala proti břichu Andrého. Zabořila se hluboko do jeho těla. André ucítil strašnou bolest a v posledních chvílích si uvědomil, že z něj začínají vylézat vnitřnosti ven. Cítil, jak ho opouští životní síla, nepřestal zírat do oranžových očí před sebou.
Po chvilce zavřel oči a smířil se smrtí, která zanedlouho přijde.




Thomas zavrčel, když mu jedno z těch polínek spadlo z košíku na zem. Nohou ho popostrčil stranou. Kašlal na to. Těšil se, jak bude zpátky v teple domu. O poleno víc nebo míň už nehrálo pro něj roli.
Nechápal, co Andrého na takovém místě stále drželo. Nic se tady nedělo. Dny se zplívali díky neustále opakující se práci. Už se těšil, jak konečně vypadnou zpět do Portlandu.
Prvně si naplánoval, že navštíví nejbližší krčmu a poté si dopřeje koupel s nějakou děvkou, kterou si zaplatí. To bylo jediné na co myslel a těšil se na to. Jenže těsně před odjezdem se tady ukázala ta hraběnka s jejím doprovodem a veškeré jeho radosti se rozplynuli.
Naštěstí ne nadlouho. Uslyšel, že zítra konečně vyrazí směrem k městu a jeho přání být v civilizaci se splní.
Těmito myšlenkami opustil sklad s košíkem plného dříví za sebou zavřel
a namířil si to zpátky k sídlu. Jenže za sebou slyšel divné, čvachtající zvuky. Otočil se tím směrem, několikrát zamrkal, jestli se mu to nezdá.
Poznal postavu Andrého, kterého někdo další držel za krk ve vzduchu.
Z jeho těla vyseli vnitřnosti, které začali pomalu padat k zemi. André sebou zmítal v agonii.

Thomas začal zády ustupovat s pusou dokořán. Rychle oddechoval, snažící se spustit oči z tajemné postavy, která stále hleděla na mrtvý obličej majordoma. Jenže to nešlo.
Poté upadl na zadek. Snažil se dál nehýbat a zbytečně na sebe upoutávat pozornost.
Jenže bylo pozdě.
Vrah otočil směrem k Thomasovi hlavou. Oranžové oči se střetli s jeho a začali více svítit.
Thomas se snažil donutit ke křiku a útěku, tělo ho ovšem odmítalo poslouchat.
Uviděl, jak holýma rukama ten neznámý vrah urval hlavu Andrému.
Držel ji v levé ruce za vlasy, chvíli si Thomase prohlížel.
Potom hlavu hodil přímo k Thomasovi. Dokutálela se až k Thomasovi nohám, během toho z rány cákala po sněhu krev, i po Thomasovi. Byla to pro něj největší noční můra.
A ta pokračovala dále. Oči z utržené hlavy se náhle otevřeli a zahleděli na Thomase, který si nadělal ze strachu do kalhot.
Párkrát zamrkali.

,,Měl by jsi raději začít utíkat!" pravila hlava a začala se hlasitě smát.
Thomas si nadělal ještě jednou do kalhot. Vyskočil na nohy a šíleným řevem se rozběhl zpět k sídlu.



Henry Miller dával všechny potřebné dokumenty do transportní truhly. Všichni balili na cestu jen to nejnutnější. Hraběnka seděla v křesle, celá bledá a snažila si uspořádat myšlenky. V druhém seděla Claudine, která byla ještě bělejší. měla zavřené oči a těžce oddychovala. Spí snad? jak může spát tuto chvíli, kdy jim jde možná o život?
Henry zavrtěl hlavou, kolem něj prošel Joel se Smithem, kteří do vaku dávali jídlo na cestu.

Zrovna se Jason s Julienem a Bronckhorstem chystali jít ke stájím, když se dovnitř přiřítil Thomas s nekončícím řevem.

,,Zabilo to Andrého! Zabilo ho to!" křičel, když zavíral dveře. Poté upadl na zem a začal brečet. Ostatní na něj nevěřícně zírali.

,,Cože to říkáš?" zeptal se ho Smith, který byl nejblíže k němu.

,,Do prdele říkám, že něco zabilo Andrého!" vykřikl Thomas a utíral si slzy.

,,Kdo ho zabil?"

,,Ne kdo! Ale něco! Nebyl to člověk!" okřikl ho Thomas a vyškrábal se na nohy.

,,Co se tu zase děje?!" uslyšeli Gilbertův hlas nad sebou. Stál pevnou tváří, za jeho zády stál Brown.

,,Thomas tvrdí, že někdo zabil Andrého." odpověděl Smith.

,,Kurva! Říkám, že to něco zabilo a rozhodně to nebyl člověk!" začal Thomas hystericky křičet. Gilbert mezitím sešel domu, chytil za oděv Thomase. Hned jej však pustil.
Smrad z výkalů v jeho kalhotách bylo moc silný.

,,Sakra chlape! Ovládej se!" zavrčel na něj Gilbert.

,,Vím, co jsem viděl!" nesouhlasil Thomas. Gilbert mu však nevěnoval pozornost a podíval se na ostatní.

,,Co s tím uděláme?" zeptal se nervózně Brown.

,,Budeme muset jít ven a zjistit co se stalo! To uděláme!" odvětil Bronckhorst.

Gilbert souhlasně přikývl ,,Všichni se chopte zbraní! Hned vyrazíme!"

,,Nechoďte tam! Všechny vás zabije!" zařval Thomas co nejvíce mu hrdlo dovolilo.

Gilbert to nevydržel a dal Thomasovi ránu do břicha, ten se zlomil v pase a padnul na kolena. Poté se k němu naklonil ,,Uklidni se! Půjdeš pěkně s námi a ukážeš nám, kde se to stalo!"

Gilbert ucítil něčí ruku na svém rameni ,,Měl by jsi tady zůstat a chránit hraběnku." rozpoznal Bronckhorstův hlas za sebou.

,,Proč bych měl?"

,, S tou nohou nám budeš přítěž a je potřeba, aby tu někdo chránil ty nejslabší." odvětil mu Bronckhorst tichým hlasem a očima Gilbertovi naznačil koho myslí.
Gilbert pochopil. Po Smithovi a Brownovi nemohl očekávat nějaké zázraky v boji a určitě by v možném střetu zemřeli. Ani nebyli dostateční na obranu hraběnky a její dcery.

,,Zůstaň tady. Chraň hraběnku a její dceru. Zbytek vyrazí se mnou a uvidíme, kdo tam venku na nás čeká. Vezmu Henryho. Má rychlé nohy a při problému poslouží jako spojka." uzavřel
Bronckhorst ledovým klidem.

Gilbert skřípal zuby, chtěl jít s nimi. Nakonec dal tomu holaňďanovi za pravdu.
Ostatní mezitím pobrali pušky i pistole a vyrazili k hlavním dveřím.
Před nimi seděl na zemi Thomas, hledící do země, utopen ve svých myšlenkách.

,,Nuže hrdino!" začal Bronckhorst ,,Tak můžeme vyrazit!"

Thomas s odevzdaným pohledem na něj pohlédl ,,Neměli bychom tam jít."

,,Pročpak by ne?" opáčil Bronckhorst.

,,Všechny nás to zabije."