Trnité růže - 04. Všechno má své hranice
Trnité růže - 04. Všechno má své hranice
Anotace: Policista, ten tvrdý chleba má - a Anna je toho do očí bijícím důkazem. Otcem vybraný nápadník dostane své, stejně jako Elánius, jehož nepřejícnost překročí hranice snesitelnosti.
Sbírka: Trnité růže
Na Ankh-Morpork se zvolna snášela mlha. Měla kvalitní, temně šedou barvu – voda, z níž vznikla, pocházela z Ankhu a nemohla se měřit s obyčejnými mlhami někde v horách Beraní hlavy. Mlha tady měla svou osobnost. Mohli jste bloudit celé hodiny pár metrů od místa, kde jste žili.
„Vážení, dovolte, abych vám představil tohoto okouzlujícího gentlemana. Je to baron ze Blythey a uchází se o Anninu ruku.“
Lord Vetinari stál u okna a pozoroval onu mírumilovnou scenérii s příchutí nostalgie.
Ozvalo se mdlé zaklepání na dveře a dovnitř se propadla Anna. Doploužila se ke křeslu a zhroutila se do něj. Neměla elán ani na to si sundat zbroj. Obličej se jí leskl a vlasy měla mokré.
„Maličká,“ vydechl starostlivě Havelock a přistoupil k ní. „Vypadáš, jako bys běžela celonoční maraton městem.“
„Ahoj, Havey,“ pousmála se na něj. „No jo, byla to krušná noc.“Pak si všimla, kam směřuje jeho pohled, a pokusila se odvrátit hlavu, ale Havelock ji prsty jemně chytil za bradu. Prohlédl si její ret a povzdechl si.
„Víš, zlato, já vím, že se občas cítíš jako poslední pes, tomu se nevyhne skoro nikdo, ale možná by tě přece jen mohlo zajímat, že někteří lidé v tvém okolí by o tebe přece jen neradi přišli.“
„Ale no tak, vždyť se nic nestalo,“ zamumlala smířlivě.
„Nestalo? Zlato, nějaký násilnický pobuda si udělal z tvého obličeje boxovací pytel a ty tomu říkáš, že se nic nestalo?“
„Nepřeháněj, Elánius není žádný násilnický pobuda.“
Havelock na ni nevěřícně vytřeštil oči. „Cože?! Elánius?“
„No ano, sama jsem ho o to žádala. Chci se naučit bránit beze zbraně. Na toho bídáka jsem nemohla žádnou použít a jenom to je důvod, proč mě tak zřídil.“
Havelock si vyčerpaně dlaní zakryl oči, načež si šel zase sednout za svůj stůl.
„Havey,“ nakrabatila Anna čelo, pracně vstala a zamířila k němu. „Už se nezlob…“
Chvíli zhluboka oddychoval, než něco řekl. „Vždyť já se nezlobím. Proč bych měl. Jenom si tak říkám, že bych ti měl pro jistotu nechat ušít nějaké černé šaty a nechat udělat rakev, abych se s tím nemusel zdržovat, až se ti konečně povede to, o co se tady snažíš.“
Anna shodila svou zbroj do křesla a sedla si bratranci na klín.
„Neblbni,“ šťouchla do něj prstem. „Vždyť jsi mě sám učil, jak se mám bít, tak proč ti to najednou tak vadí?“
„Protože tehdy jsem na tebe osobně dohlížel,“ zamával rozčileně rukou.
„Ale nemůžeš mě přece hlídat pořád, Have, venku se stejně budu muset bránit sama,“ pousmála se na něj konejšivě. „A Elánius je z té typické pouliční školy, která zná kdejaký špinavý trik, což se právě mně může hodit, protože svaly v mém případě asi nepomůžou.“
„Ale samozřejmě,“ zabručel. „Prostě je toho na mě moc. Bylo fajn dělat rebelské kousky rodičům za zády, dokud jsem věděl, že je to spíš legrace, ale nějak to zvážnělo a ty ses vydala na cestu trním, má drahá. Není to tím, že bych tě podceňoval, já jen… mám o tebe strach.“
Anna dojatě vydechla, přivinula se k němu s hlavou na jeho hrudi.
„Neboj se… Už jsem přežila i horší věci, třeba to setkání se známými rodičů v Quirmu. Jestli ještě někdy budu muset poslouchat slova jako bouržoázije, jak to vyslovovala ta příšerná ženská, strčím hlavu do záchodové mísy a spláchnu.“
Havelock se konečně pousmál a uvolnil se.
„Inu, dobrá. Budiž. Ale slib mi, že na sebe dáš pozor.“
„Slibuju,“ šeptla mu do roucha. „Ale teď musím jít. Rozhovor s tebou vyčerpal moje poslední zásoby energie. Elánius mě teda nešetřil, to ti musím říct. Kdybych pak nedostala sklenku whiskey na zotavenou a neprospala se hodinku na kavalci, nedošla jsem ani domů…“
O pár dní později ráno ji návrat do paláce nepotěšil. Havelock už na ni čekal se vzkazem od otce, že prý má dohlédnout na to, aby se Anna dala do pořádku, protože hrabě přivede jednoho slibného mladíka, se kterým ji seznámí.
„Fajn, tak se mám jít převléct do něčeho nařaseného?“ nadhodila bez nadšení.
„Bohové, ani nápad,“ zavrtěl hlavou Havelock. „Tady máš vždycky právo se sama rozhodnout, co si vezmeš na sebe. A já myslím, že ti zbroj výjimečně sluší. Kromě toho, jestli se nějakému šlechtici nebudeš líbit v pytli od brambor, nemá nárok tě spatřit v něčem jiném. Tečka.“
Anna se zasmála a svezla se do křesla. Měla za sebou dlouhou noc a náročnou lekci boje; šlo jí to sice čím dál líp, ale stejně pořád často končila na podlaze a vstát bylo pokaždé o to těžší. Když ji pak Elánius přede všemi označil za případ, který není úplně ztracený, byla z toho tak vedle, že kluci na povzbuzenou rozlili mezi mužstvo láhev ginu. Anna se pak domů vracela veselá, ale nohy jí příliš nesloužily – byla ráda, že se vůbec vyškrábala po schodech do kanceláře. Na nějaké zazobané mladíčky teď neměla náladu.
Hrabě vešel pyšně a jako vždy bez klepání a v patách mu šel jakýsi šlechtic. Byl vysoký a překvapivě hezký, ale tvářičku měl jako dítě, zdál se nafoukaný jako pátrací balon a Anna by dokonce přísahala, že měl na rtech růž.
„Vážení, dovolte, abych vám představil tohoto okouzlujícího gentlemana. Je to baron ze Blythey a uchází se o Anninu ruku.“„A do prdele,“ hlesla Anna tichounce. Její otec však měl uši všude, kde je mít neměl, a střelil po ní spalujícím pohledem.
„Drahý barone, tohle je má dcera Anna. Bohužel je to takový rebel, což můžete vidět na tom, jak mě poslechla, když jsem řekl, že se má převléct do něčeho normálního,“ omlouval ji s křečovitým úsměvem. Obrátil se k dceři. „Anno, aspoň bys mohla vstát, když je ti představován tvůj nápadník. A ještě lépe bys mohla rovnou shodit ty strašlivé věci, co máš na sobě.“
Anna se ani nepohnula. „Tati, to už jsi opravdu zoufalý mě provdat, že mi s klidem radíš, abych se tu před mladým panem baronem hned svlékla,“ prohodila nevinně. Hodila očima po Havelockovi, který jí s úsměvem ukázal zdvižené palce. Hrabě vytřeštil oči a měl zřejmě co dělat, aby ho netrefilo. Ze Blythey se však k jejímu překvapení pousmál.
„Myslím, že nemusíme tak spěchat, na to bude jistě čas po svatbě,“ poznamenal. „Drahá lady, mohu být tak smělý a požádat vás, abyste se ke mně dnes připojila na oběd v našem sídle?“
„Jen když vám nebude vadit, že na něj půjdu takhle,“ opáčila Anna.
„Děláš si z nás legraci?“ vyjel hrabě Farrell. Baron ho však poplácal po rameni.
„Ale proč ne, drahý sire. Vaše ctěná dcera je velmi originální. Samozřejmě, že může přijít, v čem se jí zlíbí. Je přece důležitější to, že přijde.“
Anně spadla čelist. Zaletěla pohledem k Havelockovi a hledala u něj oporu. On se dobře bavil a jen na ni povzbudivě mrkl.
„Mohu vás doprovodit?“ usmál se na ni sladce ze Blythey a nabídl jí rámě. Anna neměla jinou možnost než vstát a zavěsit se do něj. Jako bonus vydávila nepřesvědčivý úsměv. Společně s potěšeným otcem vyšli z kanceláře a zamířili ke kočáru před palácem.
Vrátila se o pět minut později, oddechovala, urovnávala si kroužkovou košili a mnula si ruku.
„Tak jaký byl oběd, broučku?“ zajímal se mile Havelock.
„Ten hnusnej slizák,“ vrčela Anna. „To teda rychle pochopil, že když má ženská kalhoty, je to na rozdíl od sukně jen jedna vrstva látky. Fuj.“
„Vysvětlilas mu doufám, po jak nepravých cestách se ubíral?“ pozvedl Havelock obočí.
„Samozřejmě. Použila jsem na něj jeden z pěkných chvatů, co mě naučil Elánius. To si za rámeček nedá. Doufám, že bude muset brzo mezi lidi a ti ho kvůli tomu monoklu pořádně pomluví. Otec se dokonce neodvážil nic říct, když ho táhl pryč.“
„Zlato, já věděl, že si poradíš. Cítil jsem, že kdybych zasáhl, nebylo by to tak efektní.“
Anna se rozesmála. „Měls vidět jeho výraz, když jsem napřáhla paži. Řeknu ti, kdyby v tu chvíli někdo udělal ikonografii, koupím ji od něj a pověsím nad postel.“
Políbila Havelocka na čelo a odebrala se do své ložnice.
Ztichlou strážnicí se rozléhalo uklidňující hvízdání vařící se vody. Karotka se zvedl a šel zalít různorodé hrnky mužstva. Když se žmolky laciného čaje vylouhovaly, donesl nádoby jejich majitelům.
„Díky,“ podívala se na Karotku Anna, když jí podával čaj, a usmála se na něj. Zrudl a zamumlal cosi ve smyslu, že se rádo stalo.
„Tak co, Frede,“ nadhodil desátník Nóblhóch a zkušeným pohybem si oklepal popel ze špačky cigarety. „Jakej je na dnešek rozpis?“
„Jdeš s Karotkou, Noby,“ oznámil mu seržant Tračník. „A jelikož tu máme štůsek dokumentů k vyřízení, který se sbírá už měsíc, dobrovolně jsem se přihlásil, že to vezmu na sebe.“ No bodejť, pomyslela si Anna, protože venku je počasí, že by psa nevyhnal. V soukromí svých úst zaskřípala zuby, dopila a šla si umýt hrnek.
„Vždyť zase leje jako z konve,“ stěžoval si Noby. „Mám věci mokrý ještě ze včerejška.“
„U Hroznový party bude určitě sucho a teplo, tak se tam můžeš stavit, abys posbíral nějaký novinky, drby, a tak, znáš to, pro případ, že by se ve městě dělo něco nezákonnýho,“ dodával rychle, když zachytil Elániův pohled.
„Ne abyste strávil hlídku v hospodě, desátníku,“ varoval ho lhostejně kapitán. „Aspoň ne celou.“
„‘Zkaz, pane,“ předvedl Noby to, co s dávkou benevolence můžeme nazvat zasalutování, a dlouze potáhl z cigarety. Nikdo se stále neměl k pohybu, ačkoli už bylo deset. Vládla ospalá, unavená nálada a o to méně se jim chtělo do toho lezavého mokra venku, natož v něm prochodit celou noc. Nakonec však Karotka sebral síly, zvedl se a vyšel ven. Noby ho následoval, jen co dokouřil.
„Čert aby to vzal,“ mumlal si pro sebe cestou.
Elánius však zamířil do pracovny a zřejmě se tam hodlal zdržet, a tak Anna venku nasupeně podupávala ve snaze se zahřát a pokoušela se vyhýbat ledovým kapkám deště, před kterými ji chránil jen tenký kožený pláštík připnutý k hrudním plátům. Při odrazu o kamenné schody si k ní však voda stejně našla cestu a smáčela jí holá lýtka. Kapitán ji ostatně nechával čekat pravidelně; asi měl v úmyslu ji tak pevněji podpořit v dojmu, že jí pohrdá.
Nakonec dorazil. Klasicky jí nevěnoval jediný pohled a neřekl ani slovo, načež bez váhání vykročil do ulice. Šla za ním, ale neobtěžovala se přidat do kroku, aby ho dohonila, a tak prošli kolem několika rohů s dvoumetrovým odstupem. Elánius se pak přece jen zastavil a otočil se. Neplýtval energií ani na káravý tón, když volal: „Tak kde se loudáte?“
Anna spolkla uštěpačnou poznámku a beze spěchu došla na jeho úroveň. Mlčky procházeli městem celé hodiny, než na ni konečně znovu promluvil.
„Slyšel jsem, že napadáte vlastní druh,“ nadhodil.
„Cože?“ nepochopila Anna.
„Nějaké princátko to od vás prý pořádně schytalo,“ vysvětlil. „Už vám nestačí bušit do obyčejného policajta, že jste dostala chuť prolévat modrou krev?“
„Aha, vy myslíte barona ze Blytheyho.“
„Tak se jmenoval?“
„Pořád se tak jmenuje. Nestalo se mu nic víc, než že bude nějakou chvíli muset používat make-up, aby se mu známí nesmáli. Byl to slizký hulvát a zasloužil si to; neměl si na mě dovolovat. Ale když už jste se zmínil o tom bušení, musím říct, že jsem ho sejmula jedním z chvatů, které jste mě naučil vy,“ dodala s náznakem pýchy v hlase.
„A co má být?“
„Nevím, třeba by vás mohlo potěšit, že jste měl naučil něco, co pak bylo použito proti takovým jako já,“ rýpla si spíš z legrace. „Mohla jsem konečně zúročit vaši snahu předat mi něco užitečného.“
„Ale to jste měla říct hned,“ zvolal Elánius nečekaně hlasitě, až Anna úlekem zamrkala. „Je mi nekonečnou ctí, Vaše Veličenstvo, že jsem měl to potěšení Vašemu Veličenstvu posloužit svým drobným, bezvýznamným příspěvkem!“
Anna se zastavila. Elánius to zaznamenal o pár kroků dál a napodobil ji. Otočil se a mírně zmateně se na ni zadíval.
„Baví vás to, že, pořád mě shazovat?“ nadhodila. Po několika hodinách strávených v prudkém dešti vypadala v kulaté helmici jako utopený křeček.
„Neblázněte, Farrellová,“ ošil se kapitán. „Jste členem Hlídky, a přitom ženská, a mým úkolem tudíž je vás zocelit. Je to trénink.“
„Kecy,“ odsekla. V rozhořčení ji ani nenapadlo, že mluví se svým velícím důstojníkem. „Víte, co si myslím? Že se prostě bojíte být ke mě milý. Máte strach, že když mě přestanete sekýrovat a ponižovat, ukáže se, že nejsem jenom pitomý namyšlený snob. Víte, já taky cítím, i když mám onu modrou krev, na kterou jste alergický, ale místo toho, abyste mi dal šanci, jste si mě za celou tu dobu nepustil k tělu, abyste náhodou nezjistil, že nejsem až tak příšerná, jakou jste si mě maloval.“
Elánius poprvé, co ho viděla, vypadal opravdu rozpačitě. Bezděčně si sundal helmu, aby si prohrábl vlasy, a schytal tak pěknou dávku vody za límec.
„Farrellová, nebuďte uplakánek, to se u Hlídky nenosí,“ houkl nejistě. Anna se nemile usmála.
„Máte pravdu pane, omlouvám se,“ prohlásila a aniž mu věnovala další pohled, dala se opět do kroku. Elánius si přispíšil za ní.
„Neblbněte, nemusíte se hned urážet.“
„Ne, pane, to nemusím.“
„Vždyť sama vidíte, že nemůžete být jedna z nás, když nesnesete trochu policajtského humoru.“
„Tak humoru,“ pozvedla obočí. „Máte pravdu, pane.“
Kapitán už na to neměl co říct. Šel v zamyšlení půl kroku za ní a snažil se přijít ještě na nějakou perlu, za kterou by si vysloužil další oprávněně sarkastickou reakci. V duchu si nadával do blbců a litoval, že se mu konečně podařilo překročit hranice její trpělivosti.
Noc ubíhala a pomalu se měnila v ráno. A na Ankh-Morpork stále hustě padal déšť a bylo mu to všechno jedno.
Autor Lostris Queen, 07.12.2011
Přečteno 526x
Tipy 7
Poslední tipující: Rezkaaa, Klaný, katkas, Lostris Queen
Komentáře (11)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Jo, to je rekonstrukce, ale z gruntu :D Jinak řečeno, píšu to znova, akorát podle starýho vzoru, jen ubírám, přidávám a měním :) Ale klídek, když nebudu psát tohle, tak něco jinýho, číst bude co :D ;)
14.12.2011 18:58:51 | Lostris Queen
To ne!! Neříkala jsi, že už to máš napsané, ale jenom to prochází rekonstrukcí? To je jedno, já si ráda počkám, nicméně doufám, že se inspirace dostaví brzy :)
14.12.2011 14:17:46 | kuklicka
Tak to jsem ráda :D Ale to teda doporučuju Zeměplochu, možná to bude ta správná volba ;)
09.12.2011 17:59:32 | Lostris Queen
ketý: Děkuju :) Ale zrovna tahle jména nejsou moje :D Je to fanfiction na Zeměplochu (zřejmě neznáš, jinak je to okamžitě k poznání). Zatím tam jsou jen tři nové postavy - Anna a její rodiče - ale časem přijdou další :) Zbytek je regulérně copyright Terryho Pratchetta. Kdybych přišla na to, jak se tu upravují sbírky (to nevím už od původního vzhledu Literu), sepsala bych to všechno tam, ale takhle je to je v první kapitolce, no...
09.12.2011 12:08:42 | Lostris Queen
Skvělé. Líbí se mi jména která dáváš, třeba Tračník (tohle jméno se mi zvlášť líbí, vždycky si vzpomenu na střevo):D Rychle další díl :)
08.12.2011 19:04:18 | katkas