Druhá šance na lásku-2kapitola - Zpověď

2. kapitola
Byt byl podkrovní a velmi prostorný. Rozsvítil a začal se rozhlížet. Podíval se na mě a usmál. Pustila jsem ho a rukou projela neviditelný prostor, sundala si boty a došla k lednici. Vytáhla jsem studený džus a otočila se. Zavrtěl hlavou a přesunul se ke gauči. Vzpomněla jsem si na moji myšlenku v bistru a přesunula se do ložnice. Našla jsem tričko a kalhotky. Bez zaváhání jsem pak přešla do koupelny. U dveří jsem si uvědomila, že se asi musí nudit. Díval se na mě tak něžně, až jsem se zachvěla. Nahmatala jsem kliku a zavřela za sebou, ale nezamkla. Doufala jsem snad, že přijde? Asi jsem se zbláznila. Vždyť ani nevím jeho jméno.

Položila jsem se do teplé vody plné pěny a blaženě vzdechla. Když jsem se vzbudila, voda už byla vlažná. Že já usnula? Provinile jsem se zachumlala do ručníku a úplně zapomněla na pyžamo. Málem jsem dostala infarkt, když jsem ho uviděla sedět na gauči v poloze, ve které byl, když jsem odcházela. Podíval se na mě zvláštním pohledem a oči mu zůstaly viset na ručníku. Usmála jsem se a pobídla ho do koupelny. Zvedl se a přešel ke mně. Uvědomila jsem si, jak jsem unavená a zavřela oči. U ucha jsem uslyšela poprvé jeho dokonalý hlas.
„Sladké sny." Protáhl se kolem mě a rukou omylem zavadil o mé rameno. Projel mnou elektrický výboj. Vyndala jsem deku a položila ji na gauč. Jako ve snách jsem došla do postele, sundala ručník a lehla si. Dívala jsem se na dveře a všimla si, že jsem je nezavřela. Schválně, asi.

Přemítala jsem se zavřenýma očima a poslouchala tekoucí vodu. Poprvé jsem tu měla muže. Mé předchozí vztahy končily katastrofálně, a tak jsem se rozhodla nechat hledání a počkat, až někdo najde mě.

Poslouchala jsem zvuky, když v tom začala zvonit neznámá melodie. Jeho telefon. Voda utichla a uslyšela jsem kroky, otvírání dveří a další kroky vedoucí ke gauči. Melodie utichla. Dál jsem zaslechla šustění látky a tlumený pohyb. Už zalehl. Hodnou chvíli jsem hypnotizovala dveře a přemýšlela, jestli už spí. Mě to nějak nešlo, když už jsem zvažovala i počítání oveček, uviděla jsem ho stát v bodě, ke kterému stále ujížděl můj pohled. Díval se na mě zvláštním pohledem, který se změnil v tu chvíli na zoufalý. Měl na sobě jen trenky a já hltala velmi nápadně jeho vypracované tělo. Když se naše pohledy setkaly, zčervenala jsem a oči odvrátila.

Nevěděla jsem co dělat. Vyřešil to za nás oba. Přešel k posteli a zůstal stát. Udělal první krok a teď bylo na mě, jak se zachovám. Bezmyšlenkovitě jsem se přesunula na druhou půlku postele a tím mu dala najevo, že tu mám místo pro něj. Váhavě a velmi pomalu, snad aby mě nevyděsil nebo dal čas na odmítnutí, si lehl vedle mě. Dívali jsme se do očí.

„Jsem špatný člověk." Zakroutila jsem hlavou. Neznala jsem ho, ale v jeho očích bylo něco, co mi dávalo sílu tomu nevěřit. Mlčel a já viděla, jak se trápí. Pohladila jsem ho po ruce, chtěla jsem, aby věděl, že teď na to není sám, že tu jsem s ním, pro něj. Podíval se na mě a smutně se usmál.
„Před šesti lety jsem poznal dívku. Byla jiná než ty ostatní.

Okamžitě mě okouzlily její zářivě modré oči v kontrastu s černými vlasy. Byla jak anděl s ďáblem v jednom. Zamiloval jsem se ve vteřině. Byla moje druhá velká láska. S ní jsem poznal vše, o čem jsem zatím jen četl a slýchával. Probudila ve mně city, o kterých jsem myslel, že umřely, když mě má první přítelkyně podvedla. Nechápal jsem, v čem jsem udělal chybu, ale s ní jsem byl opatrný. Ale časem jsem takový přestal být. Šel jsem do všeho po hlavě. První rok byl krásný. Toužili jsme jeden po druhém a chtěli dělat vše spolu. Plánovali si budoucnost.

Pak asi přešla ta zamilovanost, ale dál jsme byli spolu. Jenže ona se změnila. Začal ji zajímat víc počítač, než já. Tolikrát jsem ji to vyčítal, ale vždy mě odbyla, ať jsem rád, že mě nepodvádí. Cítil jsem, že ji nezajímám, ale nechtěl jsem o ni přijít, tak jsem udělal osudný krok a nabídl ji společné bydlení. Souhlasila a my se zanedlouho stěhovali do bytu. Na čas to byla zas ona, ale pak věci vzaly rychlý spád. Začala chodit ven s kamarádkami. Vracela se v dobré náladě, tak jsem byl vlastně rád, že si je našla.

Jeden večer ji přišla sms, když se koupala. Vzal jsem telefon s tím, že jí ho donesu, ale nedalo mi to. Příjemce byla nějaká Věra. Otevřel jsem zprávu a četl. Byla od chlapa, který ji psal, jak si den s ní užil a jak touží, až ji zas políbí a další věci. Sms jsem znovu uzavřel jako nepřečtenou a telefon položil. Sedl si k PC a dělal, že si čtu. Přišla, usmála se na mě a zvedla telefon. Podívala se na mě trošku vyděšeně, ale když uviděla, že je sms nepřečtená, sedla si a přečetla si ji. Zeptal jsem se, kdo jí píše a ona s klidem odpověděla, že kamarádka, jestli jdou zítra ven. Takhle to celé začalo. Byl jsem hloupý a byl ticho. Věděl jsem, že nemá jen mě a užíral se tím. Časem přestala s Věrou chodit ven a byla jen má. Ale to jí nevyhovovalo, a tak přišla Martina, Lenka, Petra.

Po pěti letech jsem to psychicky nezvládl a šel se opít. Seděl jsem v baru a koukal do notebooku. Všiml jsem si vzkazu, který mi poslala neznámá dívka. Hned mě upoutal. Byla milá a nevypadala jako nějaká barbí. Začali jsme si psát a já zjišťoval, kolik toho máme společného. Zajímala se o mě. Domluvili jsme se, že se sejdeme hned další den. Přítelkyně odešla ven s kamarádkou a mně to poprvé nevadilo. Připravil jsem se na setkání s onou neznámou a byl po dlouhé době nervózní. Po pár větách strach opadl. Povídalo se s ní moc hezky. Nechápal jsem, jak tak hodná dívka se může zajímat zrovna o mě. Strávili jsme spolu krásný den a já nechtěl, aby někdy skončil. Doma na mě čekala přítelkyně s vyčítavým výrazem. Řekl jsem jí, že jsem byl na pivě. Zakroutila hlavou a říkala něco o alkoholikovi. Já byl ale myšlenkami jinde a s někým jiným.

Blížil se víkend a my si naplánovali společnou noc. Chtěli jsme spolu být déle. Přítelkyni jsem se vymluvil na sraz s kamarády. Ani mi to nevymlouvala. Prý ať si to užiju, že ona půjde zapařit s Petrou. Otočil jsem oči v sloup."

Najednou zmlkl a zavřel oči. Skoro jsem nedýchala, jak mě jeho vyprávění dostalo. Co si všechno prožil, co všechno přetrpěl, jen kvůli lásce. Podíval se na mě kajícně, jako by čekal, že ho odsoudím. Pohladila jsem ho po tváři a on se k ní vděčně přitiskl.

„V ten den jsem si sbalil věci na víkend a s veselým úsměvem se rozloučil s přítelkyní. Čekala na mě na nádraží s nadšeným výrazem. Padla mi do náruče a políbili jsme se. Ten pocit jsem tak dlouho necítil. Ruku v ruce jsme došli do našeho hotelu a ona se skočila vykoupat. Doteď si pamatuju, jak jsem napětím nedýchal. Přišla krásná a voňavá. Zapnula film na notebooku a přitiskla se ke mně. Ani jeden jsme se nesoustředili a po chvíli jsme to vzdali. Chytl jsem ji do náruče a líbal ji tak, že mi docházel dech. Poté jsme šli na večeři a já zavolal přítelkyni. Ona o ní věděla, a tak byla tiše. Ptala se, jak se mám a co dělám. Tím jsem to asi podělal. Odpovídal jsem stroze a přitom se usmíval na ni. Popřál jsem ji dobrou noc a zavěsil. Vypnul jsem mobil a dál to neřešil. Nechtěl jsem si kazit ani minutu s ní.

Strávili jsme spolu krásnou noc. Ráno byl čas se vrátit do přítomnosti a já si zapnul telefon. Měl jsem tam nespočet zmeškaných hovorů a sms. Jednu po druhé jsem je četl. Byly nenávistné, pak smutné, vyhrožující a nakonec v nich prosila. Sbalili jsme se, rozloučili a já se vydal domů.

Seděla na pohovce. Když mě uviděla, rozeběhla se ke mně. Uvědomil jsem si, že jsem cítit po ní, ale nevadilo mi to. Měl jsem šanci vše skončit a být šťastný s tou, která mě miluje. Ta slova mě od večera hřála na srdci.

Pomalu se ode mě odtáhla, když si všimla, že jsem její objetí neopětoval. Tázavě se na mě podívala a zeptala se, s kým jsem strávil noc. Už nebyl důvod lhát. Řekl jsem jí pravdu a ona se nadechla. Čekal jsem, co se stane. Začala na mě řvát. Vyjmenovala všechna sprostá slova a dostal jsem facku. Sedla si a rozbrečela jsem. To už bylo na mě moc. Podíval jsem se na ní a konečně jí řekl, že všechno vím. Dívala se na mě s otevřenou pusou a ani nemrkala. Skončil jsem svůj monolog s tím, že od ní odejdu. V kapse mi zavibroval telefon a já si přečetl zprávu od té, která mi dala sílu na tohle všechno. Usmál jsem se.

Přítelkyně ke mně přišla a zadívala se mi do očí, jako by tam něco hledala. Začala se omlouvat, slibovala, že vše bude jako dřív. Má jistota začala kolísat. Vzpomínala na to hezké a i já se začal usmívat. Slíbila, že všechny pošle do háje. Přede mnou. Uvěřil jsem jí. Díval jsem se, jak všem píše, někdo jí i volal a ona mu řekla, že se vrací ke mně. Nakonec se ke mně přitulila a já byl šťastný. Té, která doufala, že bychom spolu mohli být, jsem napsal, že jsme se udobřili. Popřála mi jen štěstí. Věřil jsem, že to bude zas krásné."

Z oka mu ukápla slza a já ji setřela. Bála jsem se mluvit, věděla jsem, že ještě neskončil. Hruď se mi svírala, jak jsem cítila veškerou jeho bolest. Oba jsme sebou trhli, když se z obýváku ozvala ta prokletá melodie. Mlčeli jsme a snažili se jí nevnímat. Po chvíli utichla. Konečně.

„Trvalo to jen chvíli. To štěstí. Stále mi vyčítala, co se stalo. Stále mě napadala a pak se omlouvala. Neustále jsem to přecházel a snažil se být trpělivý. Tolik jsem toužil po té lásce, po tom štěstí, ale už to byl jen slabý odvar. Přestal jsem být šťastný, ale když jsem jel za tou, která mě mohla udělat šťastným, uviděl jsem ji už s jiným. Viděla mě, usmála se a zamávala mi. Nemohl jsem ji to zkazit. Zasloužila si jen lásku. Odjel jsem smířený, že nemám po tom všem nárok na lásku. Až do dnes, kdy jsem v kině uviděl dívku, která se zajímala nejen o sebe, ale i o ty co se hádají. Nedívala se, jako by se bavila, ale soucitně. Když přítelkyně v půli odešla, protože jsem se za ní pořád otáčel, dotrpěl jsem to sám. Toužil jsem ji oslovit, ale netušil jsem jak. Jen bych ji ublížil, ale náhodou jsem ji potkal v bistru. Byla tak jiná. Sedla si ke mně a krmila mě. Neměl jsem slov. Byla úžasná. Netoužím po ničem jiném, než aby tento den neskončil. "

Skončil své vyprávění a v jeho očích bylo čekání na nezodpovězenou otázku.