Druhá šance na lásku - 3. kapitola

Anotace: Loučení, stesk, beznaděj, plavání...

3. kapitola
Když jsem dál mlčela, smutně odvrátil pohled a začal vstávat. Chce odejít, blesklo mi hlavou. To mu nedovolím! Chytila jsem ho za ruku a stáhla zpět. Asi moc silně, protože spadl skoro na mě. Chvilku jsme se dívali navzájem do očí a užívali si realitu. Byl tu pro mě a já pro něj. Když jsem se začala zvedat já a on po mě zopakoval můj předchozí čin. Skončila jsem na jeho hrudi.
„Mám žízeň," dýchla jsem mu do tváře. Usmál se a pustil mě. Najednou mi to došlo. Byla jsem nahá. Zalapal po dechu a já se rychle zabalila do deky. Cítila jsem, jak rudnu.
„Promiň." Na to jediné jsem se zmohla.
„Ty jsi tu doma," zašeptal přiškrceně.

Odcupitala jsem do kuchyně a nalila si džus. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že jsou tři ráno. Ještě, že ráno nevstáváme. Udivilo mě, jak myslím v množném čísle. Bylo to příjemné. Ani jsem se nelekla, když mě něčí paže uchopily za bok. Otočil si mě k sobě a podíval se mi do očí. Myslím, že na tu krásu si nikdy nezvyknu, ale ráda to zkusím.
„Chceš se napít?" Pomalu mi sebral skleničku z ruky a na pár hltů ji vypil.
„Teď abych si nalila znovu." Na oko jsem se zašklebila. Zasmál se, vytáhl z lednice džus a dolil mi.

Opřela jsem se zády o jeho hrudník a poslouchala jeho srdce. Zachvěla jsem se. Přesunuli jsme se automaticky na gauč a já se zeptala na to, co mě celou dobu trápilo.
„Jak ten příběh skončí?" Zavrtěl hlavou.
„Sám nevím."

Píchlo mě u srdce. A co jsem čekala? Přála jsem mu dát poznat tu lásku, kterou si tolik zasloužil. Vzala jsem jeho ruce do svých a usmála se. Podíval se na mě a úsměv mi opětoval. Najednou zavibroval mobil. SMS. Zvedl ho do ruky a v tichosti zprávu přečetl. Nechtěla jsem vyzvídat, a tak jsem mlčela.
„Ptá se, kde jsem," četl mi myšlenky. Telefon zase odložil, asi se přítelkyně odpovědi nedočká.
Zívla jsem a on mě zvedl a táhl za ruku do ložnice. Nechtěla jsem spát. Uložil mě, přikryl a lehl si ke mně. Chytla jsem ho pevně za prsty.
„Já neuteču." Zamračila jsem se.
„Já vím, já tě nepustím." To se zase usmál on. Usnula jsem ani nevím kdy a poslední, co jsem viděla, byly jeho oči. Během noci jsem několikrát cítila, jak mě pohladil po tváři nebo vlasech. Vím jen, že jsem zamlaskala spokojeností. K ránu jsem se k němu přitulila. Po dlouhé době se mi spalo krásně.

Ráno jsem se vzbudila a uviděla ho. Už jsem pochopila, co holky myslely tím, že je krásné se vedle milované osoby probouzet i usínat. Počkat!!! Milované? Co jsem to plácla? Podívala jsem se na jeho uvolněný obličej a zavřela oči. Ano, milované. Já se zamilovala. Povzdychla jsem si.
Asi jsem ho moc propalovala pohledem, protože se zavrtěl a otevřel oči.
„Krásné ráno," zašeptala jsem.
„Nebyl to jen sen," oddychl si.
„Nebyl." Pohladila jsem ho po tváři a on mi ruku chytil a políbil mě do dlaně. Začala jsem se sklánět k jeho obličeji, pomalu, aby měl možnost couvnout, ale on to urychlil a naše rty se setkaly. Byl to něžný, dlouhý a zkoumavý polibek. Věděla jsem, že bych neměla, ale nedalo se odolat. Motala se mi hlava a měla jsem závrať.

Uplynula doba, kdy jsme se od sebe odtrhli. Nechtělo se mi od něj, a tak jsme prostě jen leželi. Naše prsty se propletly a já se na tu krásu nemohla vynadívat. Má ruka se v té jeho pomalu ztrácela. Věřila jsem, že by mě ochránil přede všemi. Stejně tak já jeho. Musela jsem se zasmát, když mu zakručelo v břiše.
„Co na mě vrčíš?“ Uchichtla jsem se. Byl čas vstávat. Vylezla jsem z postele, naposledy se na něj podívala a šla udělat snídani a kafe. Když jsem byla hotova, zavolala jsem ho a on s mlaskáním přišel. Pustil se do jídla a já byla spokojená. Dělalo mi radost, že mu chutnalo. Sedla jsem si k němu. Dojedl, když zazněla ta odporná melodie. Podíval se na displej a vzdychl.

„Budu muset jít." Kývla jsem, najednou mě dobrá nálada opustila. Oblékl se a u dveří mě naposledy políbil.

Věděla jsem, že tohle je naposledy. Nevyměnili jsme si čísla, nic si neslíbili. Pořád jsem doufala, pořád jsem věřila v zázrak. Byla jsem tak naivní, jak jsem se, já hloupá, mohla zamilovat. Po týdnu čekání jsem se smířila s faktem, který se mi potvrdil další den. Viděla jsem ho jít za ruku s NÍ. Nevypadal extra šťastně, ale ona ano. Cítila jsem, jak mi přestává bít srdce a běžela domů. Nevšiml si mě.

Příběh na plátně skončil, ale slzy padaly dál. Musím se uklidnit, musím se přes to dostat. Silou vůle jsem se zvedla a šla do vany. Pustila jsem na sebe studenou sprchu. Šok na sebe nenechal dlouho čekat. To jsem potřebovala. Zvedla jsem telefon a zmáčkla rychlou volbu.

Ozvala se kamarádka, která se hned vyptávala, co se stalo. Domluvily jsme se na bazénu v šest. Potřebovala jsem pohyb a to nutně. Připravila si batoh, do kterého jsem hodila plavky, ručník, hřeben, sprcháč a peněženku. Pomalu se vypravila směr plavecká. Na kamarádku byl spoleh. Když viděla mé opuchlé oči, na nic se neptala a jen mě objala. Dlužila jsem jí vysvětlení. Zaplatily jsme a zalezly do šaten, když jsem tam uviděla tu, která měla štěstí, po kterém já toužila. Najednou jsem nevěděla, jak se zachovat. Kamarádka mě popostrčila a touha vidět ho byla silnější, než utéct. Dívka si dávala dost na čas, asi se chtěla líbit, ale nechápu, proč si dávala řasenku. To mi přijde zbytečné. Podívala jsem se po kamarádce, která už na mě netrpělivě čekala. Zvedla obočí. Pokrčila jsem rameny a vydala se za ní. Naštěstí se ta krasavice už vyparádila a najednou měla naspěch, protože nás předběhla.

Sledovala jsem, jak zašla do vedlejšího bazénu. Skočila jsem šipku a plavala směrem k nim. Jen se podívám, znělo mi v hlavě. Když jsem byla dost blízko, stoupla jsem si a viděla ji, jak se na něj tiskne.