Druhá šance na lásku - 4. kapitola

Moment. Něco tu nehrálo. Tulila se k vyššímu blonďákovi, který nevěděl, kam dřív s rukama. Zvedl se mi žaludek. Bylo po plavání. Sedla jsem si k občerstvení a dala si pěkně silnou kávu.

Dívala jsem se, jak se k sobě ty dvě hrdličky tulí. Už jsem nemohla odvrátit pohled s tím, že mi do toho nic není. Ublížila mu, znova. Bez výčitek si brala všechno, co jí mělo být odepřeno. Beze studu mu dávala vše, co patřilo jinému. Nevážila si toho co má. Uběhly asi dvě hodiny, kdy jsem vše převyprávěla kamarádce. Ta jen lapala po dechu a házela pohledy z jedné na druhou. Na ní padaly nenávistné, na mě soucitné. Myslela jsem si, že se mi uleví, ale vztek nepřestával.

Odcházeli. Sebrala jsem ručník a taky se vydala do sprch. Umyla jsem si hlavu a líně si ji vyfénovala. Měla jsem dost času. Přemýšlela jsem, co bude dál. Když konečně vyšla před plaveckou, na nic jsem nečekala. Kamarádka se mě ani nesnažila držet. Věděla, že to nemá význam, navíc jí to přála. Došla jsem k ní a ona díky pudu sebezáchovy couvla. Dívala se na mě, jak na blázna. Já na ní jako na kořist. Usmála jsem se a udělala krok vpřed.

Cítila jsem, jak odešel zbytek zábran a já se do ní pustila. Myslím, že se snažila bránit, ale já se prala za dva. Když ležela na zemi, teprve se rudá mlha rozestoupila a já viděla své dílo. Byla jsem naprosto spokojená. Má, co si zaslouží. Ten chlap na mě koukal udiveně a kámoška pobaveně. Nedalo mi to a sebrala jsem jí telefon. Vím, byla jsem drzá, ale adrenalin udělal své. Kamarádka mi koukala přes rameno, když jsem našla jeho číslo a rychle vyťukala: DOUFAM, ZE SE TENTOKRAT POUCILA. AHOJ. HRANOLKA. S dobrým pocitem jsem odešla.

Až doma jsem si uvědomila, čeho jsem se dopustila, ale pocit lítosti nepřicházel. Dobře jí tak. Škodolibě jsem se usmála a šla si udělat něco k jídlu. Najedla jsem se, s plným bříškem se chvíli válela ve vaně a konečně si šla lehnout. Něco tu chybělo. Tedy spíš někdo. Bylo mi tak úzko. Vzala jsem si druhý polštář a přitulila se k němu. Stále voněl krásně. Usnula jsem neklidným spánkem.

Když jsem se vzbudila, byla ještě tma. Hrábla jsem pod polštář a vylovila mobil. Byla tam sms od mé kamarádky, že dnes jdeme povinně na nákupy. Nerady jsme nakupovaly, proto jsem ji měla ráda. No co, asi se chce někomu líbit, však se to dozvím. Rozhodla jsem se ještě chvilku lenošit, ale když mé myšlenky začaly směřovat k němu, rychle jsem zatřepala hlavou a vstala.

Nasnídala jsem se a pomalu oblékla. Měla jsem ještě dost času, ale nechtělo se mi sedět doma, a tak jsem sebrala klíče, zamkla a vydala se směr nákupní centrum. Pořádně jsem se courala, protože v mém cíli už stála. Když jsem uviděla její veselý úsměv, nedalo mi to a oplatila jsem jí ho. Její kroky hned směřovaly k večerním šatům. Tázavě jsem se na ní podívala. Vzdychla.
„Dneska večer je v divadle ples. Dostala jsem dva lístky a moc bych si přála, abys šla se mnou,“ vychrlila a přidala psí výraz. Poraženě jsem kývla hlavou. Dlužila jsem jí to. Zasmála se, objala mě a začaly jsme se hrabat v regálech. Vyzkoušela jsem si snad desatery šaty, když jsem vyšla z kabinky a kamarádka zalapala po dechu. Věděla jsem, na co myslí. Dlouhé levandulové šaty na ramínka obepínaly moji postavu, jako druhá kůže. U Stehen se rozšiřovaly a při chůzi krásně vlály. K šatům byl šál stejné barvy, který patřil kolem ramen. To by asi nebylo tak zvláštní, kdyby se na šatech netřpytily malinké kamínky, které byly tmavě fialové. Celý komplet vypadal dokonale, jako pro princeznu.

Kamarádka zatleskala a já se vydala hledat vhodnou kabelku. Nakonec zvítězila obyčejná černá, která se bude hodit k botám. Ona si vybrala smaragdově zelené šaty bez ramínek, které zvýrazňovaly její přednosti. Byly jsme kočky. Zaplatily jsme a má peněženka zabrečela. V tom mi došla podstatná věc. Vlasy. Do začátku zbývalo pár hodin. Naše další kroky vedly ke kadeřníkovi.

Vešli jsme a už se na nás usmívaly dvě mladé slečny. Vysvětlily jsme situaci a poprosily, aby nás zkrášlily. Sedla jsem si do křesla a zavřela oči. Užívala si hýčkání svých vlasů. Když asi po hodině kadeřnice dokončila dílo, málem se mi pusa spadla z pantů. Mé delší vlasy byly vyčesané do jakéhosi drdolu a místo mých vln byly kudrnaté. Pár kudrlinek mi spadalo po ramena a podél obličeje. Zrcadlem jsem se na sebe podívala i zezadu a musela jsem chválit její šikovné ručičky. Kamarádka měla vlasy naopak rovné a učesané do složitého tvaru. Pochválily jsme se a poděkovaly. Vycházely jsme z centra, když sebou najednou škubla.
„Co se děje?“ Vyděsila mě.
„Já úplně zapomněla, že je to maškarní.“ Vzdychla jsem. Zapomněla, jak jinak. Vrátily jsme se do obchodu s žertovnými pomůckami a vybraly si škrabošky. Já našla nádhernou fialovou s černými kamínky a kamarádka tu samou, ale zelenou. Konečně jsme spokojeně odešly.

Šly jsme rovnou ke mně. První si šla dát sprchu ona. Já se mezitím kochala pohledem na své šaty. Po půl hodině vyšla a byla řada na mě. Lehla jsem si a chvilku odpočívala, když začala bouchat na dveře, ať pohnu. Otráveně jsem si sedla a začala se holit. Jak já tuhle činnost nesnáším. Celou dobu jsem hudrovala v duchu. Nahlas jsem si nedovolila, co kdyby poslouchala, ještě bych dostala vynadáno. Občas byla horší, jak moje maminka. Udělala si obočí a konečně vylezla. Byl čas se namalovat. Vzala jsem si fialové stíny, řasenku a černou linku. Rtěnku moc nemusím, tak jsem to doladila leskem. Dohrály jsme si a spokojeně po sobě mlaskly.

Oblékly se a chvíli se obdivovaly. Vytáhla jsem dvoje černé střevíčky a byly jsme připravené. Sedla jsem si na gauč a začala myslet. První myšlenka padla na něj. Dost! Přikázala jsem si. Pohladila mě něčí dlaň. Kamarádka se na mě povzbudivě usmála a chytla mě za ruku. Byla tu pro mě, byla můj anděl. Postavila mě na nohy a upravila šál. Byl čas vyrazit.