Jak to všechno začalo

Už jako s malým klukem se mnou byly samé potíže, špatně jsem se učil, pral jsem se, obtěžoval holky a v pubertě jsem domů chodil až ráno. V šestnácti letech mě uchvátil box. Nebylo to kvůli tomu, že bych moc koukal na televizi, na filmy jako Rocky a tak. Naopak, rodiče mě chtěli zabavit, abych neměl tolik času na "pařby" a tak mě hlásily do různých kroužků, na sport sem byl nadaný, ale neměl jsem týmového ducha. Z basketbalu mě vyloučili, protože jsem nadával trenérovy. Z fotbalu kvůli tomu, že jsem měl každý zápas na krku minimálně jednoho zraněného protihráče, často se jednalo i o zlomeniny, způsobené mým útokem. Na hokeji mě bavilo jen to, že jsem mohl o ostatní hráče mlátit svou hokejkou a když jsem měl štěstí, i jsem ji o dotyčného přerazil. Při plavání jsem holkám kradl ze skříněk oblečení a šmíroval je nahé. Mohl bych tak jmenovat spoustu dalších sportů. Rodiče nakonec pochopily, že se mnou nic nezmůžou. Zase jsem vymetal večírky, spal, s kým se dalo a mlátil, koho se dalo. Jednou, když jsem se vracel kolem poledne z jedné té párty domů. Vyděl jsem v očích táty zase tu jiskru, která naznačovala to, že vymyslel další věc, která by mě měla napravit.
Na stole bylo prostřeno a máma, když mě spatřila, začala ohřívat oběd. Neměl jsem sílu odporovat a v břiše mi už kručelo a tak jsem pokorně usedl ke stolu. Táta si přisedl a plácnul mě po zádech, jako by byl jeden z mých přátel, podíval jsem se na něj s otazníkem v očích, a on ruku zase odtáhl. Položil ji před sebe na stůl a pohrával si s nožem před sebou. Asi by jsme oba seděli a mlčeli, klidně napořád, kdyby už nenesla máma oběd. Nandala na tři talíře a sedla si. Pohlédla na nás a pronesla: „Kde jsi byl celou noc?“ Vzpomněl jsem si na to, když jsem nebyl přes noc doma poprvé, bylo mi asi 13, spal jsem u kamaráda a doma jsem to neoznámil. Když jsem pak přišel, táta mě seřezal a máma mi mlčky a se slzami nandala oběd. Dnes, po tolika nocích už nebrečela, ale měla zase ten utrápený výraz. Váhal jsem co jí odpovědět, abych jí ublížil co nejméně. Myslím, že je jí jasné jak to se mnou chodí, co dělám a kde celé noci jsem, ale nedokázal jsem to říct narovinu. „Kamarád slavil narozeniny.“ UŽ zase, ten výraz, jako by nade mnou oba ohrnovali nos, jako bych pro ně ztratil cenu. „Nelži!“ přidal se táta „Zase si celou noc chlastal s tou povedenou partou.“ Měl pravdu, probudil jsem se pod stromem na Jakubově zahradě. Byla tam se mnou ještě Eva, malá zrzka s pihatým nosem, která byla pro každou špatnost, mohla dělat, co chtěla, protože táta ji a její matku opustil už před lety a máma v noci pracovala, tak měla klid. Ležela mi na hrudi a její ruku jsem měl na krku. Asi jsme spolu spali, nic si nepamatuju, protože jsem zase přebral. Asi jsem se začal červenat studem, protože táta se jen smutně zasmál „Takže mám pravdu.“ Pohlédl jsem mu do očí, chtěl jsem mu to vysvětlit, ale nemluvil jsem, nemohl jsem. „A kde jsi spal?“ vyzvídal dál „U Jakuba!“ řekl jsem, jako kdyby mě to mohlo obhájit, ani jsem moc nelhal. Ale bylo by lepší, kdybych mlčel, protože to jen nastartovalo novou vlnu výčitek, Jakub nebyl nikdo, s kým bych se měl podle našich přátelit. Ani jsem nevnímal, co říká. Nezajímalo mě to. Začal jsem jíst. Ale máma mě chytla za rameno, podíval jsem se na ní a zjistil, že úplně stejně drží i tátu, ten už mlčel. „Nehádejte se!“ řekla tiše, ale pevně. Významně se na mě podívala „Taťka by ti chtěl něco říct Maty!“ podíval jsem se na něj, trvalo to, ale nakonec spustil „Víš, říkali jsme si,“ podíval se jestli poslouchám „jestli by jsi nechtěl zase zkusit nějaký ten spot. Napadl mě třeba box.“ Box, box, box-znělo mi v uších. Box, box, box byl jsem jako v transu. Nechtělo se mi znovu začínat, ale když jsem vyděl mámin výraz. Zašilhal jsem a otráveně pronesl „Možná…“