Foukej mi do vlasů, 4. kapitola

V jednu hodinu ráno mě probudí hlasitý jekot. Zřejmě jsem usnula u počítače a chudák Matýsek není ani přebalený. Rychle vstanu, oklepu si z obličeje drobečky a vydám se do ložnice rodičů, kde maličký spává. Táta je sice už dávno doma, ale leží v posteli a v obličeji má výraz spíš mrtvoly než živého člověka. 

„Pššt, pošt! Matýsku tichoučko! Už přebalíme.“ šeptám Matýskovi, zatímco ho tahám z postýlky. Je to sice mrně, ale váhu má docela slušnou a dává mi zabrat. Donesu ho do koupelny na přebalovací pultík, v rychlosti mu svléknu plínu, napudruju opruzený zadeček, zabalím do Pampersky a je hotovo.

„Jak pravá vycvičená matka!“ pochválím se docela hlasitě, takže Brett z pelechu načuřeně zavrčí. „Nono!“ houknu směrem k němu, malého vrátím potichu do postýlky, do pusy cumel a je vystaráno. Vrátím se do pokoje, nahodím pyžamo a padnu do postele s mobilem v ruce. Tak ráda bych Matymu napsala smsku, dokonce ji už mám připravenou; Zítřek bude dalším ze dnů s milovaným. Jenže, jsem srab a navíc realistka. Po těch letech, co se známe, mezi náma prostě nic být nemůže bohužel.

„Vstávej!“ drcne do mě máma docela nešetrně, takže se málem svalím z postele.

„Co je?“ zahučím a drápu se aspoň do sedu.

„Středa, možná. Sabino, jdu do práce, malý je nakrmený, oběd nachystáš sama. Nezapomeň zase zajít nakoupit, seznam ti leží na stole. Ahoj.“ ukončí sáhodlouhý monolog a zavře dveře.

„Fajn!“ štěknu trošku nasupeně. Jsou prázdniny a místo odpočinku jsem chůva na plný úvazek. Podívám se na mobil a při zjištění, že je teprve šest, hlasitě zaúpím. Převalím se zpátky do postele a snažím se usnout, ale nějak jsem ztratila nit. Takže se až do osmi převaluju a pak už jsem tak nervózní z toho, že přijde Matyáš, že se prostě spát nedá. Vzdám marnou snahu, zapnu počítač a doufám, že objevím někoho, komu si budu moci postěžovat. Ale klasika, nikde nikdo. Kris asi ještě zařezává, a přátelé z daleka taky.

„Uáá!“ vykřiknu nahlas, až se malý málem probudí. Naštěstí jen zakníká a zase usne, ještě, že tak! Brett je celá žhavý na ranní čůrek, ale má chudák smůlu, musím se zušlechtit a pak jakoby náhodou jít Matymu naproti. Stojím před zrcadlem dobrou hodinu. Točím řasy, maluju nenápadné zdravíčko, pak všecko smyju, nahodím jen trošku řasenky a mám vystaráno. S oblečením je to ale horší. Nechci se oblíknout vyzývavě, ale nechci vypadat obyčejně jako vždycky. Než jsem schopná si něco vybrat, už ječí domovní zvonek. Matyáš je tu!

„Ahoj Sábo!“ pozdraví a už, už se dere dovnitř. Je tu jako doma.

„Ahoj Maty! Hele nachystej ten filmek, já musím jít ještě vyvenčit Breťulu, nebo ti občůrá tenisky a budem to muset vysát brčkem.“ houknu rychle, popadnu nechápajícího psa a schody beru po třech.

„Brette! Už je tu zase a já nevím jak se mám chovat bože!“ úpím polohlasně, ale Brettovi je to očividně jedno, v klidu oňufává nedaleký keřík. Chvilku počkám, než počůrá vše, co je v okruhu dvaceti metrů a pak se pomalu vydám zpátky nahoru. Než odemknu, třikrát se hlasitě nadechnu.

„Malý plakal, tak jsem ho vytáhl z postýlky. Vypadá to, že hodil bobek nebo co. Smrdí hůř než ponožky.“ oznámí mi Matyáš ve dveřích a strčí mi do rukou malého Matýska.

„Ježíš! Někdy si říkám, že by mi naši měli koupit plynovou masku!“

„To měli! Fujtajbl, co jedl? Je to zelený!“ diví se Maty, když zjistí, co Matýsek schovává v plíně.

„Bodejť! Zase do něj cpali špenát!“ vysvětlím, rychle brášku očistím, ještě rychleji zabalím, nakrmím a šoupnu zpátky do postýlky. Přece jen, mám na práci mnohem důležitější věci.

„Tak cos teda vybral?“ ptám se Matyho, když se uvelebím vedle něj na posteli. Jsme tak blízko, že mám chuť se mu vrhnout kolem krku jako pijavice, ale neodvážím se ho ani chytit za ruku.

„50x a stále poprvé. Je to fakt super film!“ odpoví, a lehne si tak, aby se mě téměř dotýkal celým jedním bokem.

„Hmm, zní to super.“ zasípám, nějak přicházím o hlas, v krku mám knedlík.

„Copak? Nemocná?“ podiví se Maty a zadívá se na mě. Ten pronikavý pohled. Kéž by se mu tak chtělo přestat.

„Ale houby, asi sem polkla mouchu.“ odpovím celá červená. Tohle dopoledne bude ještě zajímavé.