New Yorský románek

Je zimní večer a já kráčím zasněženými ulicemi New Yorku. Světla pouličních lamp jsou jako reflektory v přeplněném divadle. Cítím se báječně. Mráz mi lehce šimrá líčka, ale zima mi není. Po chvíli chůze nacházím lavičku, ale již z dálky je poznat, že je obsazená. Sedí na ní pohledný muž. Už se k němu pomalu blížím. Zprvu si nejsem jistá, jestli se mám zeptat, jestli si mohu přisednout. Po chvíli váhání, tak učiním. Muž souhlasí, při čemž se lehce pousměje. Úsměv opětuji. Chvíli sedíme v naprostém tichu. Po té se mi představí a zeptá se mne na jméno. Jmenuje se Christopher. Zmocnila se mě nervozita, ale po chvíli odpovídám: „Já jsem Kiela!“ Christopher odvětí: „ Krásné jméno.“ Já jsem v rozpacích. Zprvu konverzace lehce vázne, ale je to čím dál tím lepší. Nakonec mě pozve do kavárny. Objednali jsme si a čekáme. Zapalujeme si cigaretu. Následuje trapné ticho. Po chvíli se zeptám na jeho koníčky. Konverzace je již zase v plném proudu. Když jsme dostali svou objednávku, naše pohledy se setkaly jako nikdy předtím. Cítím se jako ve snu. Úsměvy, sladká slova a letmé doteky provázejí celý večer a linou se nocí. Když dopíjíme, Christopher nechává na stole 10 dolarovku a odcházíme. Už je pozdě, jsem unavené. Zeptám se jej, jestli mě doprovodí domů. Souhlasí. Cesta je dlouhá. Již stojíme před mým prahem. Zde si vyměníme svá telefonní čísla. Odhodlávám se ho pozvat dál. Odmítá, je to opravdový gentleman. Šeptá mi lehkým hlasem do ucha: „Až příště, puso.“ To mě trochu vykolejí, ale nevyděsí. Pak následuje letmý polibek na tvář. Jsem spokojená. Odchází. Za chvíli se ztrácí ve tmě. Odemykám dveře a jdu dál. Vyčerpaná zamířím do koupelny, tam se připravím na spánek. Jdu k posteli a lehám si. Ihned usínám se vzpomínkou na krásný večer. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.