New Yorský románek

Je krásné zimní ráno a do mé ložnice svítí nesmělé zimní slunce. Odrazy paprsků od sněhových závějí mě lechtají na tváři. Do nového sne jsem pozitivně naladěna a z chutí si jdu udělat snídani. Po té následuje obvyklá ranní koupel a šálek karamelového laté. Nikam nemusím spěchat, je sobota. A proto sahám po svém telefonu a projíždím seznam, když nalézám kontakt na Christophera klikám zelené tlačítko a vytáčím jeho číslo. Po krátkém čekání konečně zvedá telefon. "Achh!" pomyslím si. Ze začátku nejistý hovor se vyvíjí ve vtipnou konverzaci. Smích, který je součástí celého hovoru náhle utichá a v této krátké pauze smíchu mě Christopher zve na večeři. Navrhuji mu, aby mě v 7 hodin vyzvedl. Souhlasí. Rozloučíme se a já pokládám telefon. Celá natěšená už běžím vybírat vhodné oblečení na večer. Říkám si:, "Co blázníš? Je teprve 9 hodin ráno!" Nu což nevadí. Po prolenošeném dopoledni si objednávám lehký oběd. Tortelliny. Mňamka. Po obědě na 2 hodinky usnu. Po probuzení si dám koupel a již začínám z přípravami na večer. Vlasy, nehty i pleť všechno musí být perfektní. A hle najednou už je 6 hodin a tak pomalu dokončuji svůj make up a vyrážím. Venku před domem jsem čekala okolo půl hodiny. "Jsem to ale nedočkavá." po usměji se. Už přijíždí. Nasedám do černého Bugati Veiron. Jsem uchvácená. Přivítám jej polibkem. Cesta netrvá dlouho. Po 10 minutách jsme na místě. Vystupuji z auta a žasnu. Stojíme před nejlepší restaurací v New Yorku. Máme reservé u stolu pro dva. Jsou zde romanticky hořící svíčk. Nádhera. Číšník nám podává jídelní a nápojový lístek. Christopher nám vybírá salát s lososem a kaviárem a luxusní červené víno. Víno dostáváme hned v zápětí, je výtečné. Ještě předtím. než nám přinesli jídlo, mě Christopher chytil za ruku a hluboce mi pohlédl do očí a řekl:, "Asi jsem se do tebe zamiloval, lásko." Já jsem zaskočená a pravím:, "Chrisi já tvé city opětuji. Miluji tě." Následuje vášnivý polibek. Už nám nesou jídlo. Ochutnávám. Je to delikatesa. Dojíme, zaplatíme a mizíme. Chris mě zavezl k sobě. Stojíme před prahem a ptá se mne:, "Opravdu chceš jít dál?" Odpovídám:, "Samozřejmě, miláčku." Tak vstupujeme. Usadí mě do obývacího pokoje a jde pro ještě jednu sklenku červeného. Tak popíjíme víno a povídáme si. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ