Celkem jiná - 6. část

Pomalu jsem scházela po schodech do klubu, který byl plný lidí. Hudba hrála tak hlasitě, že jsem cítila, jak mi poskakuje žaludek. Posluchače už bavila kapela, jejíž leadrem byl Adam. Vypadalo to, že se baví jak publikum, tak kapela. Posadila jsem se k baru a objednala si Mojito. Hluk v klubu sice nebyl úplně ideální na uspořádání myšlenek, ale mě jich v hlavě pobíhalo mnoho. Ucucla jsem si drinku a vzpomněla jsem si na včerejší večer ve znamení nevěry. Až jsem se divila, že jsem neměla výčitky. Žádné. Vzala jsem si sklenici s Mojitem do ruky a přemístila se v sálu tak, abych viděla na Adama. Zrovna měli COVER část koncertu – dostával se jim potlesk za Sweet dreams od Marilyna Manson a následoval To be with you od Mr. Big. Během toho songu se na mě Adam usmíval a úžasně song procítil. Nebylo mi ze vzduchu v klubu dobře, takže jsem se rozhodla vyjít před něj. Kolem se potulovala hromada nějakých turistů, naproti klubu stálo policejní auto, kterému svítily majáčky – zkrátka Praha v celé své kráse.
„Zuz...“ oslovil mě někdo. Otočila jsem se a uviděla Ondru.
„Ahoj,“ usmála jsem se. Ondra tam stál se spoustou nějakých mladých lidí.
„Sluší ti to.“ opětoval mi úsměv a políbil mě na tvář.
„Představíš nás?“ přiskočila k němu půvabná blondýnka s modrýma očima. Ondra má asi určitý typ na holky.
„Jasně. Zuzko, tohle je Natálka. Natálko, tohle je Zuzka, moje nová šéfová.“ představil nás a jeho NATÁLKA mi pevně stiskla ruku.
„Přítelkyně.“ zdůraznila. S úsměvem jsem přikývla. Asi bys to neříkala tak hrdě, kdybys věděla, jak se Ondra chová za tvými zády.
„Byli jste si poslechnout koncert?“
„Vracíme se z kina a přemejšlíme do jakýho baru bychom zašli..“ oznámila Natálie.
„Kdo hraje? NINEbyONE?“ zeptal se Ondra a prohrábl si vlasy. Přikývla jsem a usrkla si Mojita.
„Tak to jdeme!“ tleskl nadšeně, chytil Natálii kolem pasu a napochodoval do útrob klubu.
Bylo to zvláštní. Vidět tu hromadu mladých kámošů od Ondry, kteří se bavili pod podiem. Stála jsem bokem a sledovala to všechno z povzdálí. Po koncertě spousta lidí odešla a spousta taky čekala na autogramiádu. Došla jsem do backstage a řekla Adamovi, že jsem dost unavená a pojedu domů. Nadšený nebyl, ale nakonec svému manažerovi poručil, aby mi ještě zavolal taxika. Byla jsem docela ráda, že Ondřej s bandou kámošů a s NATÁLKOU vypadli taky vcelku brzy. Aspoň jsem nemusela myslet na to, že by se Ondra mohl opít a něco prokecnout. Čekala jsem na taxíka a třela si dlaněmi paže. Byla mi zima, takže jsem s vděkem zapadla do auta a když mě taxikář vyhodil před domem, zamířila jsem přímo do postele. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Tížil mě podivný pocit pod hrudním košem. A věděla jsem proč. Natálka! Ta Ondrova posraná Natálka! Nikdy jsem necítila žárlivost. Ani před tím, než jsem potkala Ondru, ani potom. Až teď.
V myšlenkách jsem si nadávala.
ZUZANO, PROBER SE! CHCEŠ ŽÁRLIT NA 17TI LETOU HOLKU? JENOM PROTOŽE JSI SE VYSPALA S JEJÍM PŘÍTELEM?
„Lásko, jsem doma!“ přerušil mé myšlenkové pochody Adam. Podívala jsem se na budík. Byly už 3 hodiny ráno. Plácl sebou do postele. V pokoji okamžitě zavoněl jeho sprchový gel a taky voňavka.
„Dneska ti to strašně slušelo..“ usmál se a políbil mě na tvář.
„Asi není ideální doba. Ale něco jsem zařídil. Podivej.“ podal mi obálku a rozsvítil lampičku.
„Cože? Dovolená ve Španělsku? Letecky?“
„Vím, že jsem se nechoval pěkně. A taky vím, že jsem tě hodně trápil. A chtěl bych, abychom tímhle udělali nový začátek.“
„Páni..“ pokoušela jsem se o nadšený výraz, ale nevím jestli to bylo dost věrohodné.
Naklonil se ke mně a opatrně mě políbil.
„Dneska ti to strašně slušelo.“ usmál se a rukou mi zajel pod saténovou košili.
„Už jsi vysadila ty prášky?“ zeptal se šeptem mezitím co mě líbal.
Odstrčila jsem ho od sebe. Najednou mi připadalo nechutné se o tom bavit a vůbec, DOTÝKAT SE HO.
„Přestaň.“ štěkla jsem naštvaně a otočila se zády.
„Zase jsi změnila plán?“
„Já ne! To ty jsi řekl, že začneme nanovo a vytahuješ tady kraviny.“
„Aha. Takže zase začínáš?“
„Posloucháš se?!“ posadila jsem se „Posloucháš co říkáš? Protiřečíš si! V jednu chvíli chceš začít znova, od začátku.. a pak na mě začneš tlačit kvůli dítěti.“ schovala jsem si obličej do dlaní a nadechla se.
„Nechci děti. Teď ne. A myslím, že ani později.“
„Zuzko,“
„Prosím. Respektuj to. Moc tě o to prosím.“
„Říkáš to až teď? Až po tom všem? Po tom, co jsme si naplánovali společnou budoucnost a..“
„Ne, Adame. To ty jsi plánoval. A nikdy ses neptal co bych chtěla já..“
„Nevím, jestli se s tím dokážu smířit.“
„Asi bychom si oba měli ujasnit co chceme. Vzájemně. Protože potom se taky může stát, že to bude znamenat konec našeho vztahu.“ řekla jsem tiše.
„Potřebuju být sám.“ šeptl nakonec a odešel. Až jsem byla překvapená z toho, že jsem byla schopná v klidu usnout. Celou neděli se mnou nemluvil a tak jsem byla neuvěřitelně ráda, že jsem v pondělí vypadla do práce.
Mezi prvními návštěvníky v mé kanceláři, byli Šárka a krátce na to Ondra. Přinesl mi návhry na pár stránek v rubrikách a musím přiznat, že daleko víc, než stránky, mě zajímal on samotný. Jeho parfém mi provoněl celou kancelář. A vypadal naprosto neodolatelně. Měla jsem co dělat, abych ho aspoň nekousla do krku.
„Dal ses do toho docela rychle.“ usmála jsem se a naznačila, aby se posadil.
„Nemám praxi, tak se musím snažit.“ povzdychl si „Vypadáš unaveně.“ zkonstatoval nakonec.
„Trochu jsem. Mimochodem, Natálka je moc pěkná..“ připomněla jsem mu včerejší setkání.
Pokrčil rameny.
„Ten vztah nemá budoucnost. Známe se ze střední. Je milá, pěkná, ale je úplně jiná než já. Je to prostě studentská láska a z toho už jsem vyrostl. Teď akorát hledám cestu, jak bych to ukončil.“
Chápala jsem ho, protože jsem měla pocit, že já vyrostla z té upoutanosti. Z toho, jak se ten vztah bere vážně.
„Rozumím ti. Jsem na tom podobně.“
„Adama ti musí kdekdo závidět, ne?“
Pokrčila jsem rameny.
„Hele, teď jenom tak mimochodem. Není hloupost se trápit ve vztahu, který ten druhý považuje za pevný, zatímco tobě je to úplně ukradený?“
„A to mi pokládá otázku někdo, kdo je na tom podobně?“
„Jasně, že jsem na tom podobně. Jinak bych se nenechal svést.. Mimochodem, když jsme u toho, máš dneska čas?“ usmál se laškovně.
„K večeru určitě. Co chceš podniknout?“
„No, vzhledem k tomu, že nesnáším bary, dal bych přednost svému podkrovnímu bytu v Nuslích a viděl bych to na horkou vanu a něco k tomu.“
„Nesnášíš bary a s Natálií do nich chodíš.“ žárlila jsem nahlas.
„Jiná možnost není. Miluje zábavy.“ pokrčil rameny.
„Ty ne?“
„Ale jo. Mě to nevadí. Jenom mi připadá lepší, když se to koná u někoho doma. Chápeš. Prostě kámoši, pohoda, chlast, tráva.“
„Hulíš?“ usmála jsem se překvapeně.
„Jsem umělec.“ pokrčil rameny se smíchem.
„Tak běž makat, za chvíli mám poradu a večer se uvidíme.“
„Skvěle. Zatím, měj se.“ usmál naposledy a vypadl z mojí kanceláře pryč. Čím víc jsem ho poznávala, tím víc mě přitahoval.