For village to town- 4

Celá unavená jsem se ráno probudila v mé posteli! Jak jsem se sem proboha dostala! Ze všeho nejdřív jsem se rozhlídla kolem, tohle nebyl můj pokoj. Byla to vcelku rozsáhlá místnost se světle modrými stěnami, všelijakými krabicemi různé velikosti, skříně tam stáli beznadějně uprostřed místnosti a bylo tady jedno okno. Východové dveře byly na druhém konci místnosti. Ozvalo se zaklepání. „ Dále,“ Pokusila jsem se promluvit, ale asi jsem jen zakňučela. Táta se objevil ve dveřích. „ Kde to jsme?“ řekla jsem rychle. „V Turnově,“ upřesnil a pobídl mně, ať se obleču. A šel čekat na chodbu. Unaveně jsem se zvedla a všimla si, že jsem spala v džínách a triku s dlouhým rukávem a ne v mém saténovém pyžámku. Neví, do čeho se jako mám převléct, když je všechno oblečení v krabicích? Bez myšlení jsem rozrazila dveře a vyšla za tátou, který stál naproti mým dveřím. „ Projdi si to tu apak za mnou přijď do kuchyně“ Řekl s vážným výrazem, když mně viděl. Vesele jsem se usmála. Tak tohle je můj domov
Nejprve jsem našla hlavní dveře, cože bylo lehčí, než jsem čekala, jelikož jsem šla jen po schodech dolů a pak rovnou chodbou. Koukla jsem ven.Před mnou se rozprostírala obrovská zahrada s malými, ovocnými stromky a garáží. Vyšla jsem z poza dveří a zamířila k železné bráně kulatého tvaru. „Wau“ Uteklo mi nahlas při pohledu na šedý, jednopatrový dům. Chtěla jsem se podívat za barák, ale tam nic kromě krytého bazénu nebylo a tak jsem se pomalu vracela domů. Skvělé, nás pozemek je rozsáhlý obdelník. Kolem dokola nás věznil železný plot s oblouky a za ním stála další zahrada, ale s porovnáním s tou naší, byla maličká. To samé mně čekalo i při pohledu na druhou stranu. Rychle jsem se vrátila dovnitř a zavřela za sebou bílé hlavní dveře, které jsem nechala doposud otevřené.
Tak to je luxus! V tomto království si nikdy nezvyknu! „Tati tohle je nádhera. Jako v pohádce“ promluvila jsem na taťku v kuchyni. Seděl zády ke mně na nejbližší židli. „Ani ne. Jistě máš hlad,“ Hlavou pokynul na vaječnou omeletu. Jemu se to zdá normální, jelikož on od malička žil v luxusním domě a měl všechno, co si přál, kdyby ho máma nezměnila, tak by byl stejně rozmazlený, jako když byl malý. „Po snídani si vybalíš všechny věci a pak mi pomůžeš zařídit obývák. Do koupelny si věci zaneseš sama.“
Pokrčila jsem rameny a začala jíst. Chutnala výborně. A ještě, aby ne, vždyť si táta dělal kurz na kuchaře. Teda až, když tu nebyla máma. Ale jinak je policajt v terénu.
Celý dům byl hotový až v osm večer. Ani jedenkrát, po tu dobu jsem nepomyslela na tu věc, které se tak bojím, totiž novou školu! Teda mám strach spíš z nové třídy. Jako nový spolužáci, jiní kluci i holky ve třídě…. Jen když si představím, jací strašní by mohli být! Ale zase naopak, by mohli být hodní a milí. Turnov je, ale město takže nás bude určitě víc, než osmnáct nebo devatenáct. Sem ráda když je ve třídě tak málo, jelikož se pak lépe učí cizí jazyky. Kdyby nás bylo třeba 28, tak než by se vystřídali všichni! „Kdy jdu do školy?“ zeptala jsem se taťky, když se otevřely dveře jeho ložnice. Až teď jsem poznala výhodu toho, že jsou naše dveře, tak blízko sebe. Když sedím na posteli, tak vždy uvidím, teda musím mít otevřený dveře, když se otevřou taťkovi. „Zítra“ teď mně docela uzemnil, jelikož zítra je pátek! „v pátek?“. Taťka pokrčil rameny a šel dál. To mi toho řekl fakt moc. Jediná výhoda u něj je, že toho moc nenamluví, takže nikdy nezdržuje.
Občas, mi to ale už leze na nervy! Někdy jsem radši ve škole než doma, jelikož jsem sama a nudím se.
„Lucie! No tak vstávej!,“ Drcal mi ráno do ramene taťka. Cosi jsem zamumlala a spala dál. „Jestli se okamžitě nevzbudíš, vezmu ti na dva týdny notebook i mobil!“
„Hm….! Jsem vzhůru!“ pomalu jsem se zvedla a zamířila do koupelny. Pomocí vody jsem se zfunkčnila k životu a šla se nasnídat.
„Co si mám dát k snídani?“ Popravdě, ani neumím vařit. Kdyby mi někdo řekl, ať udělám vaječnou omeletu, tak to bych možná zvládla, ale třeba polévku, nebo těstoviny! Já dokážu spálit i vodu ve varné konvici, nebo mikrovlnce. „Máš ji na stole! Ale pospěš si, už je 7:15! Ve třicet vyjíždíme!“ Zvýšil na mně otec hlas. „Do školi“ Dodal poté, co viděl můj nechápavý výraz. Super!
Páni! Uteklo mi nahlas, když jsme zaparkovali před obrovskou, pětipatrovou oranžovo- bílou budovou. Totiž mojí školou. Nevypadala nijak obzvlášť staře, právě naopak. Tak sem budu necelý rok chodit! Kolem nás bylo snad milion dětí! Ale všimla jsem si, že ti malí šli do jiného vchodu než ti velcí. Vlastně dovnitř vedli tři vchody. Tím prostředním vešlo málo dětí, teda dost, ale oproti těm dvoum, tak o sto míň. Koukla sem na tátu, co tomu říká, ale on se jen usmíval. Takže jediný, kdo tu má trému sem já. To je fakt úžasný! „Jsem Michal Beneš. Vy budete pan Hrudka.“ Podal taťka ruku nějakému pánovi. Asi řediteli, jelikož jsme v ředitelně. „Ano. Petr Hrudka. Zástupce ředitelky. Posaďte se. Paní Dareová přijde každou chvíli. Jak se jmenuješ?“ Otočil se na mně. „Lucka“. Pokusila sem se o úsměv, ale z nervozity mi moc nešel. „Půjdeš do 9. F. Ročník 1998 je na naší škole silný. Dokonce máme i 9. G! Ale neboj se, tahle třída je kamarádská. Dokonce tam chodí i syn paní ředitelky-“. Z ničeho nic se rozletěly dveře a v nich stála žena s blonďatými vlasy, které se jí volně pohybovali těsně pod rameny. Ještě nikdy jsem neviděla tak nádherné vlasy. Vypadala mladě, tak na 29, ale pochybuju, že jí tolik bylo. „Pane bože! Mami, já si to opravím! Ta kráva si na mně zasedla!“ Až teď jsem si všimla, že za ní vešel kluk. Dokonce za sebou zavřel i dveře! Usedla do křesla za pracovní stůl a otočila se ke klukovi, otevřela pusu, vypadalo to, že chce něco říct, ale když v tom uviděla mně a taťku. Asi nevěděla co říct. „Omlouvám se. Nevšimla jsem si vás. Ty budeš určitě Lucka!,“ Usmála se na mě. S tátou se už asi zná. „Vítej na naší škole! Tady se ti bude líbit. Je tu super atmosféra. Tohle je můj syn Dominik. Budeš chodit s ním do jedné třídy. Hádám, že do jaké už ti tady pan Hrudka řekl.“ Až teď jsem si uvědomila jak je ten kluk hezký. Světlé vlasy, nakrátko ostříhané mu ladili ke světle zelenému tričku, s nápisem: I´m sexy and I know it!. Měl modré džíny a zpod trička mu čouhaly svěsené kšandy. Končili mu těsně nad koleny. Typuju na styl Swag.
„Ano řekl“ zareagovala sem opožděně! Určitě si všimla, jak sem si ho prohlížela, ale všimla sem si, že to stejné dělá i on! „Takže Luci, já už jdu. Tady máš odjezdy tvého autobusu. Kdyby ti ujel tak mi zavolej, ale snaž se ho stihnout, jelikož jedu do práce. Domů dojdu pozdě večer.“ Otočil se na mně z křesla taťka. „Dobře. Ahoj“ usmála jsem se na něj. Když odešel, jako by se mně zmocnil strach. Právě zazvonilo na hodinu! Začali se mi třepat kolena. „Kolik je v té třídě lidí?“ pokusila sem se zamluvit to ticho. „23. Dvanáct kluků a jedenáct holek. Díky tobě jsou sudý počet,“ Mluvila docela mile. Takhle milou ředitelku jsem ještě neviděla. Dokonce jsem ani nezažila, že by bylo ve třídě více kluků než holek. „no, pojď, zavedu tě tam.“ Tak a jde se na to. Dominik otevřel dveře a já nimi vyklouzla první a ocitla jsem se uprostřed nějaké prostorné haly. Než jsme došli do mé třídy, museli jsme několikrát zatáčet jinam. Prostě hrozně komplikovaná cesta. Kdybych tudy šla sama, tak bych se ztratila. „Dále“ ozval se za dveřmi mužský hlas. Paní ředitelka otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Já s Dominikem jsme ji napodobily. Celá třída zašuměla zvědavostí a někteří kluci dokonce řekly: Wau! Dominik si šel hned sednout do poslední lavice k nějaké dívce a mně tam nechal s jeho mámou samotnou. Všimla jsem si, že dvě místa jsou prázdná, asi někdo chybí! „Vedu vám novou žákyni. Jmenuje se Lucie Benešová. Kam se má posadit?“ Pohlédla na učitele sedícího za katedrou. Ten okamžitě vstal. Stopl prezentaci, která hrála na tabuli a kouknul na mně a pak do třídy. „K Richardovi! Ten jediný totiž sedí sám.“ Řekl rychle. Podívala jsem se do třídy, kde sedí a viděla, jak na mně celá třída upřeně kouká. Seděl v předposlední lavici uprostřed. Vydala jsem se teda k němu levým okrajem třídy. Jedna holka mi nastavila nohu, ale já uviděla dřív, než bych o ní zakopla a obešla ji. Celá třída se zasmála. Teda, až na tu holku. Ta se na mně zamračila! „Ahoj. Ríša“ zazubil se na mně. „Lucie“ Usmála jsem se na něj. Až když jsem si sedla, všimla, jsem si, že na mně kouká Dominik. Seděl v poslední u okna, blíž k oknu. V poslední uprostřed neseděl nikdo, takže lavice byla prázdná. Ale já seděla blíže ke dveřím, takže jsem na Dominika viděla jedině tak, že se podívám za Ríšu. On na mně koukal celou dobu, teda jsem si to myslela, a tak jsem se pomalu podívala dozadu. Naše pohledy se střetly a moje srdce začalo strašně rychle bušit. Začalo mně šimrat v břiše. Cítila jsem teplo. Díval se na mě těmi jeho krásně hnědými kukadly. Já na něj zase modrými. Tohle jsem ještě nikdy nezažila! Radši jsem se otočila zpátky dopředu a všimla si jak na mně Richard a další čtyři kluci koukají. Snažila jsem se koukat dopředu na prezentaci a nevnímat všechny pohledy, které patřily mně, ale nešlo mi to. Navíc se mi chtělo na záchod! Tolik jsem se těšila, až zazvoní na přestávku! Ale jak ty záchody najdu?! Budu se muset s nějakou holkou seznámit! Nebo se můžu zeptat Dominika! Tohle se mi zdálo rozumnější a rozhodně lehčí. Každou chvilku se na mně otočil někdo jiný, a já si připadala jak na nějaké výstavbě, ale já jsem byla nějaká socha, která všechny zajímá! Jednou se na mně otočila kudrnatá blondýnka, která seděla hned předemnou. „Já sem Katka“ usmála se na mně přes uličku bruneta s mikádem těsně pod ramena. „Lucka,“ usmála jsem se mile. Snažila jsem se být milá. „Hele poradíš mi?,“ pokusila jsem se zeptat. Podívala se na mně s údivem. A Pokynula hlavou na souhlas.
„Půjdeš semnou o přestávce na záchod?“ Snažila, jsem se jí zeptat hezky.
„Klidně,“ pokrčila rameny. „Kouká po tobě Dominik“ zazubila se na mně. Obětovala, jsem jí úsměv. Konečně jsem se dočkala přestávky! Katka mně dovedla na záchody, ale řekla, že si musí ještě něco zařídit, takže mně tam nechala samotnou! Vyšla jsem ze dveří a snažila si vzpomenout, kudy jsme došly. Ale moje paměť mně zradila! „Ztratila ses?“ Poznala jsem Dominika. Rychle jsem se otočila, abych byla čelem k němu. Seděla jsem vedle Ríši a mlčky kousala jablko. Divím se, jak si někteří můžou nosit rohlík, nebo chleba! Já bych pak neobědvala. Když jsme u toho jídla, táta mi neřekl, jestli jdu dneska na oběd! Ale asi v pátky chodit nebudu, jelikož škola končí v 12:45 a autobus jede v 12:55! Sice je zastávka hned u školy, ale než si sbalím věci, nebo se obuju!