Do you remember me?

POHLED NIALLA

Tahle zkouška byla divná. Po celou tu dobu se tu míchala negativní energie s kladnou. Zajímavé je, že tu první, měl jen jeden člověk. A to ten, který byl včera u mé sestry. Vypadal naštvaně a to po celou dobu zkoušky, což se ostatním, ani trochu nelíbilo. Včetně mě.

Mě nemohlo zkazit náladu nic. No, řekl bych, že to měl i Louis stejně. Oba dva totiž letíme do Dublinu s Emily a tátou. Ani se nedivím, že si vybrala nás dva, poněvadž já bych jel stejně, jakož to její bratr, ale Louis nebyl jistý. Čekal jsem, že si vybere třeba někoho jiného, aby ho alespoň trochu poznala, ale mýlil jsem se. Vlastně mi to ani moc nevadí. Byl jsem rád, že si je s někým blízká. Zároveň jsem si, ale přál, aby to byl nějaký normální kluk, který není znán, po celé planetě.

Znám Emily, a život slavných, není nic pro ni. Vždycky se snažila vyhýbat se fotoaparátům fanoušků, a věřím, že bude i nadále. A právě proto, bych chtěl, aby si v Dublinu, našla nějaké kamarády, kteří ji při všem podrží, nikdy bych jí nepřál nic zlého a taky si nepřeju, aby znovu zůstala sama. Vím, že měla spoustu kamarádů, ale většina se s ní bavila jen proto, že to je má sestra a tak je od sebe úplně odřízla.

Tady v Londýně nějaké kamarády sice měla, ale ona je potřebovala v New Yorku, kde žila s mámou. Tam neměla žádné, kteří by s ní byly jen proto, jaká doopravdy je. Vždycky jsem tím důvodem byl já. Proto jsem si tak přál, aby šla někam do nového prostředí. Tady už ji všichni znají a ona potřebuje začít od začátku. Vím, jak reagovala, když viděla kluky ze skupiny, takže bych ani nechtěl vidět reakci, kdyby viděla třeba bývalou spolužačku z deváté třídy, nebo nějakého kluka, kterému se dříve líbila.

Irsko byl dobrý nápad. Jediné místo, které tam zná, je Mullingar, kde jsme do jejích devíti let žili, ale to je všechno. Až uvidí Dublin, jistě si ho zamiluje a zvykne si.

Zároveň se, ale bojím toho, že bude bydlet v kampusu její školy. Co když, bude mít nějakou nepříjemnou spolubydlící, která ji bude ignorovat, či hůř, pomlouvat?! Nebo bude v patře se samými končícími ročníky, jako jediná z prvního! Nic z toho, bych sice nedopustil, ale asi bych nemohl nic dělat. Taky vím, že i kdyby měla nějaký veliký problém, neřekne mi to, dokud to z ní její nejlepší kamarád, nebo já, nevypáčíme. Na to, jsem už u ní zvykl. Bojí se někomu svěřit a radši se topí v problémech. Naštěstí, jich ale zase tak moc nemá, což je jedině dobře.

„Pro dnešek končíme! Dneska vám to vůbec nešlo,“ prohlásil Simon a mi já si oddechl. Zbytek večera, jsem totiž plánoval strávit s Emily, a ne tady. Vybral jsem pro nás jeden strašidelný film, na který jsem pozval, i kluky. „Dokončíme to zítra!,“ Počkat!

„My s Louisem zítra nemůžeme. Letíme se sestrou do Irska!“ oznámil jsem mu. Věděl jsem, že nemá rád holky, co se kolem nás všelijak motají, ale zajímavé je, že Emily toleroval. Samozřejmě nepočítám, Zaynovu přítelkyni Perrie, Louisovu Eleanor a Liamovu Sophii. To bylo něco úplně jiného. Trávili s námi skoro všechen volný čas a mi všichni si už na ně dokázali zvyknout. Včetně mě.

„Tak alespoň vy tři ostatní!“ prohlásil nakonec.

„Budeš se muset spokojit se dvěma, já jedu s Perrie za rodiči“ ozval se Zayn a já vyprskl smíchy. Vypadá to, že zítra se žádná zkouška, konat nebude.

POHLED EMILY

Po příchodu kluků, jsem se dozvěděla, že už mají dnešní večerní program naplánovaný. Měli jsme koukat na film. Samozřejmě, že Niall vybral horor. To by snad ani nebyl on, aby to neudělal schválně. Nikdy jsem je totiž neměla v lásce. Vždycky jsem se při nich třepala strachy a zakrývala si oči, abych z toho viděla co nejméně. Byla jsem si jistá, že to udělal schválně, protože se na mně pořád culil. Ale to byla jen další, z jeho otravných vlastností.

„Jak, že se to jmenuje?“ zeptala jsem se, když jsem se uvelebila na pohovce. Bylo půl deváté večer a já začínala být unavená. Ráno jsem musela vstávat v půl osmý a jen ta představa, ve mně vyvolávala hrůzu.

„Rituál“ prohlásil jakoby nic Louis. Bezva! Než se film spustil, položila jsem se do lehu. Hlavu jsem si položila na Louisovo stehno a nohy přehodila přes Zayna.

„Nevadí?“ otočila jsem se na něj a usmála se. Zavrtěl hlavou a začal mi je masírovat. Po celé noze jsem cítila jeho teplé doteky a užívala si to. Bylo mi to příjemné, poněvadž jsem měla jen krátkou, látkovou sukýnku a tak jsem si připadala, skoro nahá.

„A mě se nezeptáš, jestli mi to nevadí?,“ poškádlil mě Louis a já se na něj podívala. Jednu ruku jsem dala vedle sebe a položila mu ji na stehno. Druhou jsem po slepu sáhla za sebe, a prostředníčkem narazila na jeho rty. Políbil mi ho a já se na něj usmála.

Harry, který seděl naproti Louisovi, si nahlas odkašlal. „Já myslel, že máš Eleanor!“

„Já nevím, co máš, vždyť jsme jen kamarádi!“ zamračila jsem se na něj, a Louis se začal smát.

Po zbytek večera už byl klid, a jak jsem tak předpovídala, každou chvilku jsem si dávala dlaně před oči. Asi po hodině, jsem se cítila malátnější a malátnější, až jsem nakonec usnula. Probudilo mě až to, když mě Louis vzal do náruče a odnášel do postele. Trochu jsem pootevřela oči, ale nakonec, se mi únavou sami zavřely. Ještě jsem cítila, jak mě políbil na tvář, ale poté jsem odpadla úplně.


Ráno, mě neprobudil budík, ale něčí ruka. Cítila jsem, jak mě někdo hladí po tváři. Měl velikou ruku, ale to mi nijak nepomohlo, poněvadž všichni Niallovi kamarádi, včetně jeho mají obrovskou dlaň a tak jsem jen přemýšlela, kdo to asi je. Taky jsem nechápala, proč mi nezvoní budík.

Ještě chvíli, jsem si hrála na to, že pořád spím a hlavu měla položenou pod peřinou. Chtělo se mi strašně smát, a tak jsem se celá třepala tichým smíchem. Myslela jsem, že se z toho počůrám, ale to už si ten někdo nahlas povzdychnul a já se neudržela. Vylezla jsem zpod peřiny a začala se smíchy popadat za břicho, až mi z toho tekly slzy. Až teď jsem se podívala na toho, kdo má vlastně tohle celé na svědomí.

Zayn se snažil tvářit vážně, ale já moc dobře viděla, jak mu cuká v koutcích. Po chvilce ho to přestalo bavit a on vyprskl smíchy. Najednou se svalil na druhou stranu postele, a mi se smáli dál. Nemohla jsem to zastavit a cítila, jak mi tečou slzy. Zayn, na tom byl stejně.

Byli jsme takhle asi pět minut, než do pokoje vlezl Liam. Nejprve jsem se snažila zvednout, a uklidnit se, ale pořád jsem se celá smíchy třepala. Zayn se po chvilce uklidnil a začal dýchat normálně. Poté se zvedl a došel ke mně. Kývl směrem Liamovi, který jen zmateně koukal z jednoho na druhého, pohledem a la něco mi snad uteklo, a ten hned pochopil. I on ke mně nakonec došel a vzal si jednu moji ruku do své. Zayn ho napodobil a tímhle způsobem, mě táhli z pokoje. Když jsme došli ke schodům, přehodil si mě Liam přes rameno a snesl domů. Já samozřejmě ječela do všech stran, ale ani tohle mi nepomohlo.

„Já nikam nejedu!“ bránila jsem se, ale bylo mi předem jasné, že to mám prohrané. Oba byli stokrát silnější, a za druhé, já tu byla jedna, a oni dva! Pod schody, mě opět postavil na zem a oba kluci mě opět chytli za jednu ruku se změnou, že mě tentokrát táhli do kuchyně. Ať jsem se vzpírala, jak jsem chtěla, neměla jsem šanci. Taky jsem měla jednu nevýhodu, pořád jsem se smála na celé kolo, což klukům ještě ulehčovalo přístup ke mně. Připadala jsem si, jako kdybych byla zfetovaná.

Kluci si loktem otevřeli dveře a poté opět použili sílu. Všimla jsem si, jak u stolu sedí úplně všichni, včetně tří kluků z kapely, a do jednoho na nás jen zírali. To jsem se začala smát ještě více, což už ani nebylo normální.

Když mě konečně u stolu pustili, chtěla jsem utéct zpátky nahoru a takhle to praktikovat, ještě několikrát, ale Louis mě na poslední chvíli chytl, a posadil vedle něj. Tam měl po celou dobu snídaně, svoji ruku položenou na mém kolenu. Opět! A to byla jediná věc, která mi znemožňovala nápad, utéct!

„Emily, jdi se obléct. Za patnáct minut vyrážíme. Kluci,“ ukázal na Nialla a Louise. „U vás to platí stejně. Patnáct minut do odjezdu!“ Konečně, jsem se mohla vzdálit od snídaně a odejít do mého pokoje.

Na posteli jsem si vyndala věci, ve kterých pojedu a začala se oblíkat. Když jsem byla jen ve spodním prádle, otevřely se dveře. By mě zajímalo, kdo neumí klepat! Rychle jsem se otočila, ale to už bylo pozdě. Dotyčný mě zkoumal pohledem od shora dolů, tak, až mi to bylo nepříjemné.

Moje reakce na něho, byla stejná jako minule. Začala jsem se třepat takovým způsobem, až jsem se toho lekla. A to nebylo všechno. Najednou, se totiž vydal mým směrem. Rychle jsem si přetáhla černé tílko přes hlavu, a na to stejně barevnou vestičku a usedla na kraj postele. Poté jsem si oblékla světle modré džínsy a zvedla hlavu.

Harry stál těsně u mě a skenoval mě pohledem tak důkladně, až mi z toho přeběhl mráz po zádech. Začala jsem se cítit divně a pokládala si různé otázky. Proč je tak blízko? Proč se tváří tak vážně?!

Najednou si klekl mezi mé nohy a položil mi jeho dlaně na obličej. Byla jsem zhypnotizovaná jeho očima a ani se nehýbala. Připadala jsem si, jako by mi utrhli končetiny.

Pomalu se ke mně přibližoval, a já věděla, co chce udělat, ale nevěděla jsem, jak mu v tom zabránit. Nemohla jsem se ani pohnout a on byl už tak blízko!

Znovu se zničehonic otevřeli dveře. Pane bože, on snad nikdo neumí klepat?! Ale zase jsem byla ráda, že se Harry hned odtáhl do bezpečné vzdálenosti, a já si oddechla. Nevím, co bych dělala, kdyby nebylo Louise, který jsem tak neomaleně vtrhl.

Asi poznal, co se tady odehrávalo, než došel, protože se ostře podíval na Harryho, a ten zrudl. Doufala jsem, že se kvůli mně nepohádají. Nechtěla bych způsobit rozpad jejich kapely.

„Emily,“ podíval se na mně. „Pojď dolů. Už jedeme na letiště“ Okamžitě jsem vstala. Sice jsem před chvílí plánovala, co udělám, aby nám to uletělo a já nikam neodcestovala, ale v tuhle chvíli, mi to přišlo spíše jako osvobození od Harryho. Byla jsem ráda, že od něj budu daleko.

„Ty nejdeš?“ usmála jsem se na Louise, když jsem procházela kolem něj. Všimla jsem ti, že tam pořád stojí a kouká na něco do pokoje. Dala bych cokoli za to, že spíše na někoho. A ten někdo, byl kluk, který mě před chvílí, málem políbil!

„Hned jsem u tebe,“ pohladil mě po ruce. „Počkej mě před domem“ Vydala jsem se tedy po schodech dolů, ale nemohla jsem přeslechnout, jak Louis říká:

„Tímhle způsobem, ji jenom ztratíš! Proboha Harry, chceš jí to říct, řekni, ale nemůžeš ji přece hned políbit!“

Co mi má říct?!